Článek
Laurence Gonzales napsal knihu, kterou lze nazvat příručkou pro přežití. Jak ve velkoměstě, tak na horské túře. Příběhy, které se skutečně staly. Zázračná přežití a náhlá úmrtí.
Ohýbání mapy
Je to kapitola, kterou každý z nás alespoň v náznaku už zažil.
Proč člověk zabloudí. Protože se na krajinu kolem sebe dívá tak, jak ji vidět v tu chvíli chce, a ne jak skutečně vypadá.
Třídenní pochod na ryby ve Skalistých horách.
Dva kamarádi, jeden z nich hasič Killip. Ačkoli zkušený člověk, na této výpravě se ukázal být slabším článkem. A to si prošel v armádě i tréninkem přežití v extrémních podmínkách.
Zpočátku šli oba kamarádi spolu, měli jasný cíl v horách, kde budou ten den nocovat. Killip byl ale pomalejší a rychlejší kamarád ztratil trpělivost, nechtěl na Killipa pořád čekat.
A jelikož cíl byl jasně daný navrhl, že každý půjde svým tempem a večer se sejdou u jezera na místě noclehu. A zmizel Killipovi v dáli.
Stalo se to, co se běžně stává, Killip ztratil cestu, spletl si cestu, šlapal na horu, ale na jinou, než měl. Do jisté doby si toho nevšiml. Pak přišel rozhodující a zlomový okamžik.
Ne na túře, ale v jeho hlavě.
Všiml si, že krajina okolo vypadá jinak, než by asi měla, a docházelo mu, že je na špatné cestě. A v tu chvíli ohnul mapu.
Ohýbání mapy je myšlenková chyba. Je to obrazně řečeno.
Místo toho, aby si přiznal, že jde špatnou cestou, a vrátil se, tak sám sebe přesvědčil, že ta hora je vlastně ta správná a že se blíží k jezeru, kde na něj čeká voda /měl velkou žízeň/ a nocleh s kamarádem /už byl velmi unavený a toužil po odpočinku/. A tak dále. Zarybaří si, bude to fajn výlet.
Taky mu v hlavě hlodala myšlenka, že přece tomu druhému nepokazí výlet svým návratem. A kdoví jestli taky ne troška ješitnosti, že to přece dá.
Ale nedal.
Následovalo vyčerpání, bouřka, napadení medvědem, úraz, prochladnutí a boj o holý život.
Ve velmi nehostinném kraji.
Měl štěstí. Přežil. Ale jen tak tak.
První den sebevědomý sportovec plný sil, třetí den troska na pokraji života a smrti.
A přitom stačilo jen málo. Ve chvíli, kdy si uvědomil, že jde špatnou cestou, se prostě vrátit zpět.
Na takový příběh nejsou potřeba Skalisté hory, ale stačí třeba i ty hory, které máme nejblíž svému bydlišti.
Přiznejme si, kdo z nás to taky tak trošku už nezažil. Jdu někam, nějak se mi to nezdá, ale přece to tu někde musí být......
Kniha Laurence Gonzalese Umění přežít obsahuje i mnohem drsnější příběhy. Někdy přežije ten, od koho se to vůbec nečeká, a naopak pohoří superman.
Mám za to, že by si tu knihu mohl přečíst každý. I zálesák, i člověk, který z velkoměsta nevytáhne paty. Způsob uvažování nás může zachránit na špatné cestě jak v horách, tak v zaměstnání či v rodině.
Nenajdete zde návod, jak si postavit přístřešek nebo založit oheň. Najdete zde příběhy, které se staly na souši i na vodě. A z nich plynoucí poučení, rady, jak se do průšvihu vůbec nedostat, a pokud už v něm jste, tak jak vybruslit se zdravou kůží.
