„Projekt jsme rozjeli teprve nedávno. Po počáteční obrovské vlně zájmu ale spousta lidí zjistila, že by museli pro věc obětovat více času a peněz, než byli ochotní. Počty lidí starajících se v rámci komunitního kurníku nám proto klesly. Nyní se o slepice stará kolem šesti osob,“ vypráví nám na úvod Linda Janská z Ekocentra Prales, která tady má chod kurníku, jak se říká, na povel.
Funguje to jednoduše. Do péče dostanete slípky, o které se během letošního roku budete mít za úkol starat. Krmit je, uklízet jim kurník a voliéru a podobně. „U slepic budete mít službu v předem určené dny. Tehdy bude na vás, abyste jim přišli vyměnit vodu, doplnili krmivo a sesbírali snesená vajíčka. Jednou za sedm až čtrnáct dní, záleží na počtu účastníků, budete mít pak větší službu, která zahrnuje kompletní úklid kurníků a voliér. V péči budete mít čtyřicítku slepic nosných plemen, každá snáší průměrně kolem tří stovek vajec ročně. Skutečná snůška se ale samozřejmě odvíjí od toho, jak je o slepice postaráno,“ popisuje nám u voliér Janská, zatímco nám pod nohama praskají lehce zmrzlé kuřince. Venku je totiž pod nulou.
„V takové zimě, jako je teď, je pochopitelně ta produkce menší. Někdo nám ale spočítal, že pro účastníka našeho komunitního chovu vychází cena jednoho vejce na zhruba pět korun padesát. Někomu to může znít jako příliš, ale je jen málo způsobů, jak si můžete být stoprocentně jistí, odkud vejce, která jíte, pocházejí. O výhodách komunitního chovu jako takového nemluvě,“ krčí rameny Janská a vytahuje přitom z jednoho kurníku tři čerstvá vejce. „Ty tu počkají na chovatele, který je dnes na řadě,“ dodává obratem Janská.
Vraťme se ale k penězům. Zapojení do projektu komunitní kurník není zdarma a je možné ve dvou variantách. Tedy plný pronájem, kdy musíte za slepicemi docházet pravidelně každý týden a máte tak nárok na vajíčka každý týden. Cena pronájmu v takovém případě vychází na šest tisíc korun za rok. „Poloviční pronájem pak spočívá v tom, že za slepicemi budete docházet jednou za čtrnáct dní a vajíčka budete mít jednou za dva týdny. Cena pronájmu je tři tisíce korun za rok,“ doplňuje Janská.
V ceně pronájmu jsou slepice, kurníky s vybavením, jako jsou napáječky a misky, kompletní krmivo, podestýlka, nářadí a vše ostatní, co je k chovu slepic třeba. Na dobrovolnosti chovatelů pak je, zda kvočnám donesou na přilepšenou třeba skořápky od vajíček nebo zbytky z kuchyně či ze záhonu a další pamlsky,“ upřesňuje Janská.
Jak již někteří čtenáři deníku Metro dobře vědí, v Ekocentru Prales podporují a dle svých slov s láskou vedou i celou řadu jiných komunitních projektů. Úspěšnou komunitní zahradu, komunitní včelnici, farmu se spoustou velkých domácích zvířat a včelín. Dokonce tu mají boudičku s nápisem Komunitní kadibudka.
„Další projekty jsou samozřejmě v plánu. Například apiterapeutické centrum. Dýchání včelího nebo úlového vzduchu v rámci takzvané apiterapie je v tuzemsku prozatím v počátcích. Je to ale skvělá terapie. Pokud se do chystaného dřevěného stavení vydáte, budete uvnitř dýchat ten ovčelený vzduch, což podle studií pomáhá na celou řadu psychických potíží, lepší to spánek, pomáhá s alergií a podobně,“ líčí nám budoucí plány ekocentra Janská.
Pro vejce
|
Výpary z úlu, které jsou směsicí odpařených látek z medu, propolisu, larev, pylu, mateří kašičky, silic a dalších neznámých látek, se doporučuje i pro to, že vnitřní prostor úlu je sterilní. Včely totiž vše nové, co přijde, ihned oblepí slabou vrstvou propolisu, který má antibiotické a antibakteriální účinky. „Apicetrum je řešeno tak, že prostor, ve kterém žijí včely, a interiér jsou propojeny průduchy, kterými tento léčivý vzduch proniká do místnosti, ve které pobývají osoby, které vzduch vdechují. Ke kontaktu se včelami při pobytu nedochází,“ upřesňuje Janská. Nejplnější čekací listinu mají však ve kbelském ekoncentru v případě komunitní zahrady. Ta zde úspěšně funguje od roku 2017 a nepřekvapivě zažila největší boom během covidové pandemie. „Drobní pěstitelé v ní mají k dispozici vyvýšené i klasické záhony. Je zde k dispozici sociální zařízení, zdroj vody i parkoviště. Zabaví se tu celá rodina. Maminka zahradničí, tatínek třeba včelaří a děti si prohlížejí zvířátka. Idyla,“ směje se Janská.
Pokud byste měli ke komunitnímu kurníku jakékoli dotazy nebo se do projektu chtěli zapojit, ozvěte se na mail janska@lesy-praha.cz či na telefonní číslo 608 351 406. „Nemusíte mít strach čtenářům deníku Metro tuto možnost nabídnout, místo totiž ještě máme,“ loučí se s námi Janská.
