Česká vláda se chystá znásilnit zákoník práce a zaklíná se u toho Dánskem

Vláda chystá zásadně změnit zákoník práce. Nově by mělo být možné propustit zaměstnance bez udání důvodu nebo prodloužit zkušební dobu. Inspiraci prý čerpají z Dánska, které je proslulé svou flexicurity. Je celkem překvapivé, že se odborníci, kteří vládě radí, zaštiťují příkladem země, která má zcela jiný systém sociální ochrany, funkční odbory, a navíc ani není pravda, že by bylo možné v Dánsku někoho propustit bez udání důvodu, jak se nám snaží tito odborníci namluvit.

V Dánsku je možné vyhodit člověka, pokud reorganizujete firmu a rušíte jeho pracovní místo. V takovém případě mu nemusíte nabízet jinou pozici, ale můžete s ním jako zaměstnavatel rozvázat pracovní poměr, přičemž výpovědní lhůta se odvíjí od doby, kterou daný člověk pro firmu pracoval. V Dánsku je rovněž možné rozvázat pracovní poměr s člověkem, který je dlouhodobě nemocný, to je asi nejpodstatnější rozdíl oproti českému zákoníku práce. A právě tyto dvě skutečnosti Dánové vnímají jako to „flexi“ ze slova flexicurity. Druhá část pojmu je ze slova security a odkazuje ke zcela jinému systému sociální ochrany, které se člověku dostane, pokud o práci přijde. Podporu v nezaměstnanosti pak může vyhozený z práce čerpat až dva roky, přičemž pro nízkopříjmové skupiny obyvatel se jedná o příjem jen o málo nižší, než byla jejich předchozí mzda.

Jestli se vládě podaří tyto kroky prosadit, uvrhne jen více lidí do větší bídy a nakonec i do exekucí, kterými česká sociální ochrana často končí.

V Dánsku jsou na rozdíl od České republiky velmi silné odbory a pokud jste jejich členem, pomáhají vám a radí i v případě, že jste zaměstnaný někde, kde žádná odborová organizace není. Pročtou s vámi smlouvu, upozorní vás na možná úskalí a fungují v případě problémů i jako doprovod při jednání se zaměstnavatelem. Pokud zaměstnavatele kritizujete a on následně firmu reorganizuje a ukončí s vámi proto pracovní poměr, máte solidní šanci, že spor s ním vyhrajete.

Zaklínat se Dánskem v Česku

Inspirovat se v zahraničí, může být leckdy dobré, ovšem vyzobávat si některé, navíc zcela mylně interpretované jednotlivosti z jiných systémů, je především krátkozraké. Architekti nových změn nejspíš netuší, jak fungují české pracovní úřady, které vláda postupně zavaluje další a další agendou a v současné době jim připravuje ještě víc práce. Pokud jste například člověk, který docela dobře rozumí počítačům, a hledáte práci, nemůžete očekávat, že by vám na pracáku nabídli nějaký rekvalifikační kurz, který by zvýšil vaše IT dovednosti. Ale ani v žádném jiném případě nečekejte, že by vám pomohli s hledáním práce. Je to úřad, který lidem nepomáhá hledat práci a místo toho je buzeruje. Práci vám najít nepomohou, ale nejspíš vás sankčně vyřadí třeba proto, že jste přišli pozdě na schůzku nebo pozdě dodali potvrzení, že jste byli nemocní.

V nových plánech, jejichž realizace nás nejspíš čeká už brzy, pak budou špatně placené a přetížené úřednice možná dokonce i zjišťovat majetkové poměry svých klientů, zkoumat, zda nemají auto a jestli nevlastní nějakou tu chatku, kam by se mohli přestěhovat nebo ji prodat. Takže kde vzít českou „(se)curity“? Nehledě na to, že podpora v nezaměstnanosti je v Česku skutečně směšná. Kdyby byla má průměrná čistá mzda třeba 35 000, dostávala bych na pracáku dva měsíce 22 000, další dva měsíce 17 500 a poslední měsíc 15 750 korun. Ani těch pět mizerných měsíců, které by mi ÚP podporu vyplácel, bych nemohla zaplatit nájem a dát zároveň dětem něco k jídlu.

Jestli se vládě podaří tyto kroky prosadit, jen uvrhne více lidí do větší bídy a nakonec i do exekucí, kterými česká sociální ochrana často končí. Pak se budou zase všichni divit, proč tolik lidí pracuje načerno, že to není dobré pro ekonomiku, společnost a vlastně nikoho. Kromě těch, kteří na nejrůznějších formách vykořisťování profitují. Naše vláda by ale měla přemýšlet spíš o té společnosti než jak usnadnit bohatým jejich další nemravné zisky.

Autorka je redaktorka Alarmu.