Video se připravuje ...
Když hrál Adam Pavlásek naposledy Davis Cup v Třinci, tak byl benjamínkem týmu a v rámci přípravy se mimo jiné soukal i do azbestového obleku při propagační návštěvě Třineckých železáren. „Pamatuji si jen to, že v mundůru bylo šílené vedro,“ usmíval se Pavlásek při vzpomínce na duel z roku 2016 proti Francii. Teď je ve Vendryni u Třince v nominaci proti Izraeli ve svých 29 letech mazákem českého výběru. „Mám víc šedin, jsem starší a jsem tady v úplně jiné disciplíně. Přešel jsem z celého kurtu na jeho půlku a jsem půlhráč,“ popisoval deblový specialista, který se po Austrálii vyšvihnul na 45. místo světového žebříčku v deblu. Prozatímní maximum.
Jaké to je, být mazákem národního týmu v Davis Cupu?
„Je to úplně jiná pozice. Zažil jsem éru Radka Štěpánka, ale osobně to nijak nepociťuji. Jsem mazák, jak říkal kapitán, ale pořád není můj věk na čtyřhru tak velký. V ní patřím ještě k juniorům, dá se říct. (usmívá se) Já to extra neřeším, občas si z toho dělám srandu, čeká to každého.“
Radek Štěpánek býval bavičem, udržoval atmosféru v týmu. Učil jste se od něj i tohle?
„Samozřejmě nějaký vtipálek v týmu být musí, aby v něm byla dobrá atmosféra. Všichni se doplňujeme, není tady v uvozovkách hlavní kašpar, který to všechno vede. Jsme tady jako tým, všichni občas udělají vtip. Nikdo nevyčnívá, bojujeme všichni za jednoho a jeden za všechny.“
Díky specializaci na čtyřhry o sobě mluvíte jako o půlhráči. Co tím přesně myslíte?
„Když jsem hrál dvouhru, tak jsem si paradoxně z deblistů dělal srandu, že jsou půlhráči. Že hrají jen na půlce kurtu. Úplně jsem nečekal, že do toho dospěju taky. (usmívá se) Beru to s humorem a nadsázkou. Jsem takový, že umím rozdat i přijmout. Tak to prostě je.“
Už jste se smířil, že nejste singlista?
„Bylo obtížné pár let zpátky odejít. Nebo si skrz zranění říct, že už to dál nejde. Vzal jsem to s pokorou, se ctí. Jiná možnost, než se stát půlhráčem, vlastně nebyla. Jsem rád, že to vyšlo.“
Fotbalista Tomáš Řepka používal pro konec profesionální kariéry termín polosmrt. V takovém stadiu zdaleka nejste, ne?
„Polosmrt? Tohle slyším poprvé, takový název jsem ještě nikdy neslyšel. Ne, u mě pořád v klidu, ještě to nic takového není.“
Ve světovém žebříčku čtyřhry jste na 45. místě. Věříte v posun výš?
„Číslo je to pěkné a nebýt tady Tomáše (Macháče), mohlo být ještě lepší. (usmívá se) Ale nedal nám šanci to zlepšit (Macháč vyřadil Pavláska ve čtvrtfinále čtyřhry na Australian Open). Samozřejmě se budu snažit dělat všechno, aby se číslo v žebříčku zmenšovalo. Nejlépe, aby bylo jednociferné. To je myslím sen všech tenistů, dostat se co nejvýše. Musím zaklepat, sezonu jsme začali velmi dobře. Kdybyste nám řekli před lednem, že budeme hrát čtvrtfinále Australian Open a semifinále v Hongkongu... Že za dva týdny uděláme nějakých 450 bodů, tak bychom to určitě brali. Začátek sezony byl určitě povedený a pevně věřím, že ve výkonech budeme pokračovat.“
S Tomášem Macháčem, který je také v nominaci na zápas proti Izraeli, už jste si to vyříkal?
(usměje se) „Už když jsme si podávali ruce u sítě, tak se mi omlouval. Protože bylo fakt neskutečné, co ti dva kluci předvedli. Byli jsme bez šance, přejeli nás. Byla to škoda, protože jsem hrál dobře, ale takový je tenis. Nedali nám čuchnout, byli prostě lepší.“
Jeden z prvních zápasů v Davis Cupu jste hrál s Radkem Štěpánkem proti Rohanu Bopannovi v roce 2015, který teď ve 43 letech vyhrál čtyřhru na Australian Open a je nejstarší světovou jedničkou. Co na to říkáte?
„V tolika být světová jednička! Klobouk dolů. Zasloužil si to, poslední roky předváděl skvělé výkony, hrál hodně velkých turnajů. Ve čtyřhře je věk fakt jenom číslo. I Ram, který je pátý na světě, má 39 let. Viděli jste, jak hrál Paes a tihle nestorové. Ve dvouhře by se to stát nemohlo, že by čtyřicátník vyhrál turnaj. Ve čtyřhře jste dva, máte půl kurtu, nemusíte se tolik hýbat. Roman, jak Bopannovi říkám, má skvělé cítění a ví, kam se pohnout. To jsou zkušenosti, hraje úsporně a ví, co a jak udělat. Musíte mít i lásku k tomu. Cestovat, tělo je polepené, klouby, všechno...“
Ve Vendryni chodíte přímo z hotelu na kurt, kapitán Navrátil vás z obavy před virózami nepustil ani na hokej do Třince. Máte možnost se alespoň projít?
„Byli jsme jednou v obchodě koupit si zubní pastu. (usmívá se) Jinak neustále procházíme tunelem a vzduch vidíme tak maximálně z okna, když si ho otevřeme. Je to bohužel součást tohoto týdne, musíme se snažit být co nejvíce ready, abychom o víkendu předvedli co nejlepší výkony.“
Žádná túra nebude?
„Za prvé jsem trochu lenoch a za druhé už nejsem nejmladší, takže túry pro mě nejsou. (usmívá se) Na čtyřhru to ještě je, ale už nejsem junior, jako tady Kuba Menšík. I kdyby túra přece jen byla, tak bych stejně dobrovolně nešel.“
Do rodného Bílovce jste se stavil, když jste jel kolem po dálnici?
„Ano, protože mám v autě na palubovce nějakou diskotéku, tak jsem potřeboval, aby se na to někdo v servisu podíval. Hodil jsem auto domů rodičům a řekl ťatkovi, že na to má týden, aby se o něj postaral. (usmívá se) Nabral mě Víťa (Kopřiva), který je z Fulneku, což je asi deset kilometrů od Bílovce. Takže jsem doma rychlý pit stop stihl.“
