PETR SAK

Člověka vnímám jako dualitu individuality a sociálna. Vše, čeho člověk na planetě Zemi dosáhl a čím se stal, bylo podmíněno společenským charakterem jeho existence. Klíčovým svorníkem jedince a sociálna je jazyk a řeč, která posunula člověka a lidskou civilizaci v řadě dimenzí na výrazně vyšší kvalitu. Od výchozí sociální entity tlupy, v níž žijí lidoopi, se člověk neustále rozšiřuje do větších a větších celků, v nichž vznikají další a další struktury, roste komplexita, komunikace a spolupráce s nárůstem synergie. Od nemnoha nepočetných tlup jen málo pokrývajících planetu se člověk rozšířil v mnoha milionových společnostech po povrchu celé planety.

Rozšiřování sociálních entit, v nichž žil člověk, umožňovalo měnit kvalitu života, společenskou dělbu práce a s ní spojenou výrobu a aktivity. Tlupu v pravěku charakterizovala výroba kamenné sekyry, současnou civilizaci charakterizuje laboratoř CERNu v podobě téměř třicetikilometrového tunelu – urychlovače částic. Vybudování urychlovače částic bylo financováno desítkami států a na jeho vybudování se také desítky států podílely a pracují zde stovky vědců z mnoha zemí. CERN neprovádí vojenský výzkum a své výsledky zveřejňuje. CERN a jeho práce představují přednosti současné lidské civilizace. Nejde pouze o výsledky v oblasti elementárních částic, ale také o výsledky ve schopnosti mezilidské a mezinárodní spolupráce s významnou synergickou přidanou hodnotou.

Pokrok lidstva, jeho sociální evoluce je spojena s růstem velikosti sociálních entit, v níž člověk žije. Tato velikost navozuje další kvalitativní pozitivní změny v existenci člověka a lidské civilizace. Velikost entit v lidské civilizaci je jedna dimenze sociální evoluce, další dimenzí je pluralita a rozmanitost uvnitř lidské civilizace. Tak jako v diskusi dvou lidí s odlišnými názory je větší pravděpodobnost, že dospějí k inovaci než v diskusi dvou lidi se stejnými názory, tak podobné je to v interakci dvou společností, dvou kultur. Vzájemně se mohou inspirovat a iniciovat další vývoj. Pluralita je zřejmě také principem vesmíru a evoluce, která nepostupuje jedním proudem, ale souběžnou pluralitou, což je pojistka pro další postup ve vývoji nejefektivnější, nejkvalitnější entity.

Výrazným faktorem měnícím charakter lidské civilizace jsou digitální technologie. Dochází k destrukci a komprimaci tradičního časoprostoru a odvozeně i lidské civilizace. Vedle tradičního časoprostoru vzniká kyberprostor s realitou jiné kvality - virtuální realitou. Vedle souběžné existence se obě reality také prolínají a ovlivňují. Na významu oproti hmotné realitě nabývá informační realita. Každá lidská individualita má možnost v každém okamžiku komunikovat online v infosféře planety a získávat neomezeně informací. Rodí se planetární člověk, jehož vědomí je syceno a napojeno na celek planety. To vše také vede k transformaci do sociálna s větší integritou společností tvořících lidskou civilizaci. Evropská integrace tak odpovídala na latentní požadavek sociální evoluce.

Další faktor je bezpečnostní. Pokud jedna společnost ve svém vývoji dospěje k zániku, existence jiných společností, s odlišnou kulturou a charakterem sociálna umožní pokračující sociální evolucí, přičemž obvykle pokračující společnosti většinou zachovají pozitivní prvky zaniklé společnosti. Každá autentická společnost, každá sociální entita představuje bohatství, hodnotu, kterou je třeba chránit. Uvědomujeme si již důležitost biologické diverzity, jak flóry, tak fauny, a chráníme ve specializovaných úložištích semena nejrůznějších rostlin jako pojistku pro budoucnost. Zatím však si neuvědomujeme význam sociodiverzity. Přitom se může ukázat, že současná západní civilizace se svou jednoznačnou orientací na „zlaté tele“ a z ní vyplývající demoralizaci a despiritualizaci člověka a neustále války, může být slepou uličkou vývoje lidské civilizace.

Jeden z hlavních procesů sociální evoluce je růst sociálních entit, jak co do počtu jejích členů, tak její strukturace. Poslední fáze tohoto vývoje byla spojena s národními státy a následně mělo docházet k další integraci. Ve dvacátém století je taková integrace spojena se vznikem Sovětského svazu, která však dopadla negativně.

Původní idea evropské integrace byla velmi správná a vycházela z pozitivních rysů sociální integrace v rámci sociální evoluce. Především byla zachována jedinečnost jednotlivých kultur a sociálna národů a států, zdůrazňován byl princip subsidiarity, to znamená, že rozhodovací kompetence jsou v místě probíhajících procesů. Zdůrazňován byl také demokratický charakter vznikající Evropské unie. Tato vize přinášela Evropě a jejím národům budoucnost. Ještě v době vstupu Česka do Evropské unie tato vize do značné míry platila, a proto v referendu velká část české populace hlasovala pro vstup.

Každá současnost má kořeny v minulosti a tato minulost se snaží v novém čase reprodukovat, avšak v této reprodukci je zahrnut vývoj, který prošel od dané minulosti po současnost. Proto chceme-li postihnout minulost v současnosti, musíme ji hledat také v novém designu.

Ztotožňovat porážku Německa v druhé světové válce se zánikem nacismu třicátých a čtyřicátých let by byla fatální chyba. Nacisti nebyli pouze odsouzení v Norimberském procesu, ale také tisíc nacistických zpravodajců v čele s Reinhardem Gehlenem, kteří budovali v USA zpravodajskou organizaci CIA, a po splnění úkolu se vrátili do Německa vybudovat německou zpravodajskou službu. Německý Bundeswehr budovali nacističtí generálové.

USA v roce 1945 provedla operaci Kancelářská sponka (Paperclip), jejímž cílem bylo převézt do USA především nacistické vědce v čele s Wernherem von Braunem (člen SS), kteří vybudovali v USA kosmický výzkum a dostali USA do vesmíru, také to byly tisíce, možná desetitisíce nacistů, kterým Vatikán umožnil útěk a existenci ve státech Jižní Ameriky, ale i v USA a v Kanadě, jak nám nedávno ukázal kanadský parlament vyznamenáním nacisty. Diktátorské režimy jižní Ameriky měly k nacismu blízko, a proto mnoho nacistů zde našlo druhý domov po útěku z Německa. Lze předpokládat, že nacisté měli v jihoamerických diktátorských režimech značný vliv.

Také chybí reflexe rozšíření nacismu mimo Německo. Po 2. světové válce se pozornost světové veřejnosti soustředila na nacismus v Německu, kde se nepochybně nacismus zrodil a představoval jeho centrum. Nacismus se sice zrodil v Německu, ale u jeho zrodu stál nadnárodní kapitál a korporace. Propojení korporací a nacismu (fašismu) bylo tak silné, že Benito Mussolini uvažoval hnutí místo fašismus nazývat korporatismem. Z nacistického centra v Německu se šířily metastázy do dalších západních zemí. O nebezpečí těchto metastáz vypovídá společenská pozice osob, které nacismu propadly či s ním sympatizovaly (britský král Eduard VIII., Joseph Kennedy, Prescott Bush). Co se stalo s tímto ideovým nacistickým potenciálem po 2. světové válce a v jaké podobě toto dědictví existuje v současnosti? Mezi spoustou západních korporací, jejichž státy byly ve válce s nacistickým Německem, existovaly v době války čilé a silné ekonomické vazby s nacistickým Německem. To je také dědictví, z něhož vyrůstá poválečná Evropa.

Přeživší nacisté představovali intelektuální potenciál. Podle výsledků je třeba přiznat nacistům vysoké kognitivní dovednosti, tvořivý potenciál a organizační schopnosti. To vše se v určité míře u přeživších nacistů uchovalo spolu s bohatými zkušenostmi z třicátých a čtyřicátých let, které jistě vyhodnocovali v konfrontaci s nacistickou ideologií. Výsledek, který explicitně neznám, ale mohu logicky vyvozovat, bych nazval nacistickou ideologii druhé generace a politické hnutí nacizmem druhé generace. Obojí je pravděpodobně součástí aktuálního sociálna západní lidské civilizace. I když tradiční nacismus zcela nezmizel, jak je vidět například na oslavování nacisty Stepana Bandery a ukrajinské divize SS Galizien nebo na adoraci nacistické minulosti v pobaltských státech, ale drobné projevy můžeme vidět i v české společnosti, hlavní nebezpečí je v nacismu druhé generace. Svorníkem nacismu první a druhé generace je silné propojení s korporacemi.

Evropská unie se postupně od své původní vize odklání a já čím dále více vidím v činnosti Evropské unie a jejích orgánů nástup „tušeného nacismu“ druhé generace. Je třeba přiznat, že nacismus druhé generace využívající měkké mechanizmy (soft) ovládání mas a vládnutí, dosáhl již mnohem lepších výsledků než Adolf Hitler se svými divizemi. Nacismus můžeme identifikovat podle přihlášení se k cílům, které vyhlašovala Hitlerova NSDAP. Zcela veřejně se německá kancléřka Angela Merkelová na tiskové konferenci dožadovala, aby se Česko vzdalo své suverenity a odsoudila odsun sudetských Němců, pro který „nebyly morální ani politické důvody“. V Evropském parlamentu se ozývají hlasy požadující přehodnocení Adolfa Hitlera a z mediálního a veřejného prostoru Evropské unie se vůči Rusku a Rusům ozývají hlasy, které jsou srovnatelné s Goebbelsovou propagandou. Propaganda Bruselu hovoří newspeakem Velkého Bratra (Mír je válka a válka je mír) či lidově řečeno: „Zloděj křičí, chyťte zloděje.“ Kdekoho Brusel obviňuje z nacismu, ale nevadí mu nacismus vlastní, včetně používání nacistických symbolů a nacistického pozdravu. Pokud Německo a globální kryptokracie dosáhne prostřednictvím politiků, které dosadily do svých kolonií, při rozhodování v Evropské unii zrušení práva veta, dosáhne daleko větších úspěchů, než kdy dosáhl Hitler se svou milionovou armádou, bez ztráty jediného vojáka.

Zajímavým indikátorem o pozici nacismu v současné civilizaci je hlasování o „rezoluci OSN proti glorifikaci nacismu“. V tomto hlasování byla proti USA a Ukrajina a Česká republika se zdržela hlasování. Kdo stojí v USA za touto ochranou nacismu?

Jak probíhá vývoj Evropské unie od výchozího ideálního stavu?

Demokracie a transparentnost

Demokracii můžeme charakterizovat dvěma principy.

- Vláda lidu, pro lid, prostřednictvím lidu.

- Souboj politických programů, prostřednictvím politických stran, které tyto programy prosazují.

Politické a správní orgány mají tedy realizovat vůli lidu. Mocenský vektor v demokracii vede od lidu k politikům. Pokud je to obráceně, nejedná se o demokracii. Kdo si troufne říci, že Evropská komise a další bruselské orgány naplňují vůli lidu. Neznám žádného Evropana, který by chtěl určovat zakřivení okurky, kolik smí nadojit Stračena v Dolní Lhotě? Kdy lid projevil svou vůli k placení emisních povolenek, zákazu aut se spalovacími motory, zákazu dovozu levné ruské ropy a plynu a jejich nahrazení drahým americkým zkapalněným plynem? Kdy Evropané rozhodli o statisícových platech a důchodech „Bruselanů“?

Nejde o konkrétní věci, ale o systém, v němž je zcela ignorována vůle lidu, a silou jsou občanům evropských států vnucovány rozhodnutí, která jsou často proti zájmům lidí. Kdo vlastně činí tato rozhodnutí? Když již Evropané nemohou rozhodovat, vědí alespoň, kdo rozhoduje za ně? Jaká je transparentnost rozhodování v Evropské unii?

Formálně Evropská komise, Evropská rada a Evropský parlament. Jak prozradila Věra Jourová, v Evropské komisi se nehlasuje a pochybuji, že předkládané materiály jsou výsledkem intelektuálních dovedností evropských komisařů. Kdo tedy připravuje materiály a rozhodnutí? Pravděpodobně úředníci, kteří mají nějaké zadání a od koho? V každém lepším řeznictví má každá flákota masa štítek s údaji o původu masa, o krávě, z níž flákota je. Je snad flákota masa důležitější než zásadní rozhodnutí o Evropě a Evropanech? Proč každé rozhodnutí, každý produkt Evropského parlamentu a Evropské komise nemá podobný štítek a na něm informace, kdo a co konkrétně na produktu udělal a za co nese odpovědnost? Veškeré rozhodování je rozmělněno do anonymity a schováno za tzv. politickou odpovědnost, což není nic jiného než ochrana před trestní odpovědností. Tato politická odpovědnost má navíc většinou anonymně kolektivní charakter. Přitom komise na nejvyšší úrovni, by měla ve svých veřejných prohlášeních a v praxi prokázat, že transparentnost je pravidlem a prioritou instituce.

Jaká je legitimita těchto orgánů? Členové Evropské komise nemají mandát ani jednoho hlasu voliče. Je s podivem, že politický orgán, který rozhoduje o osudu Evropy a v současnosti vede evropské státy do záhuby, vzniká podobně ležérním způsobem, jako když se chlapi dohadují o mariáši. Pár politiků licituje, kdo bude komisařem a pro jakou oblast. Toto licitování probíhá naprosto netransparentně v šeru kabinetů. Čím je kolegium, které rozhoduje menší, tím větší je pravděpodobnost korupce, přičemž korupcí není pouze obálka s penězi. Při takovémto způsobu výběru nevíme, kdo se na výběru podílí z povzdálí a nepřímo. Kdo například může doložit, že na tomto výběru se nepodílel G. Soros? Minimálně jsou podezřelé schůzky Věry Jourové s G. Sorosem. Proč? Není to součástí korupce? Způsobem konstituování Evropské komise je Evropanům říkáno, že Evropskou unii řídí elity, politické a ekonomické, a občanům Evropské unie do toho nic není. Evropané, občané Evropské unie nemají nárok mluvit do toho, kdo bude rozhodovat o jejich životech a osudu Evropy. Nic tak nevypovídá o kvalitě demokracie Evropské unie, jako způsob ustavení Evropské komise.

Evropská unie a česká společnost se charakterizují jako demokratické entity na základě proklamací, nikoliv na základě vyhodnocení a zobecnění ve společnosti probíhajících procesů a užívaných mocenských mechanismů. Většina populace a jsem přesvědčen, že i mnoho politiků, v podstatě neví, co je demokracie, ale přitom jsou přesvědčeni, že je u nás demokracie. Tak jako u jiných témat, se na lidi z médií od dětství valí, že naše společnost je demokratická, tak jsou přesvědčeni, že máme demokracii. Co však mohou ovlivňovat, jak naplňují vůli lidu a svou vůli ve společnosti? Demokracii vidí v tom, že mohou jednou za pár let vhodit do urny lístek. To je však pouze formální prvek fungování demokracie, nesouvisí to však s podstatou demokracie.

Od určité fáze evropské integrace se orgány integrace odvrátily od demokracie a neustále nejrůznějšími procesy si přivlastňují moc států a moc a práv lidí, přičemž neustále tvrdí, že je Evropská unie demokratická. Na tomto principu „válka je mír a mír je válka“, silově své lži buší do lidí. A protože ovládá média, tak spoustu lidí přesvědčí, že bílé je černé. A pro dítě, které by zvolalo „král je nahý“ nejsou podmínky. Příkladem této drzosti a sprostoty je chování Věry Jourové. Jak si může dovolit ona, která nemá formální legitimitu byť hlasu jediného voliče, prohlásit, že Maďarsko je nemocná demokracie, přičemž již několikáté volby získává vládní strana více než 70 % hlasů voličů, více než v ostatních evropských státech. To, že se Věra Jourová může takto chovat, je výpovědí ne o nemocné evropské demokracii, ale o její patologii.

Svoboda slova je považována za významnou charakteristiku demokracie a je součástí Listiny základních lidských práv. Je proto klíčovým prvkem západní propagandy. Propaganda deklaruje, že svoboda slova patří k hodnotám západní civilizace a v západních státech a v Evropské unii svoboda slova nezpochybnitelně existuje, zatímco mimo západní civilizaci je totalitní cenzura.

To jsou samozřejmě proklamace vzdálené pravdě. Pro svou měkkou totalitu potřebují mocenské elity působit na vědomí lidí a implementovat mu do mysli mediální a virtuální realitu, včetně názorů a postojů. Nenechme se zmýlit zdánlivou pluralitou médií, protože všechny ovládá kapitál ve svém zájmu. Dokonalý systém formátování vědomí lidí narušuje internet, který umožňuje existenci víceméně nezávislých médií. Proto mocenské elity s takovou úporností, která přechází až v hloupost, se snaží tyto ostrůvky alternativních informací zlikvidovat. Vyznamenal se opět Petr Fiala, který hned po výzvě, aby se lidé udávali, prohlásil, že lidé mají právo na regulované informace. V právním státě by byl okamžitě trestně stíhán, protože tím porušil Listinu základních práv a svobod. Také v Evropské komisi je v čele likvidace svobody slova Češka Věra Jourová.

Evropská komise a další evropské orgány nedodržují ani své vlastní normy. Zpráva veřejného ochránce práv odhaluje, že Evropská komise pravidelně neodpovídá na žádosti o svobodu informací (FOI) včas. Například „systémová zpoždění“ byla u 85 % všech případů a více než 60 % z nich vyžadovalo řešení více než 60 pracovních dnů, navzdory zákonné lhůtě 15 dnů.

Korupce

V Bruselu působí desetitisíce lobbistů, kteří vytvářejí podhoubí korupce jako systémového nástroje činnosti orgánů Evropské unie. Samozřejmě, že evropští úředníci od těch nejvyšších na postech komisařů až po řadové úředníky neustále vydávají proklamace proti korupci a vyžadují na členských státech boj s korupcí. Obdobně se chovala v Česku vláda P. Nečase, která se dokonce nazvala protikorupční vládou. Poté, co se ve světle reflektorů vláda obnažila, se ukázalo, že bez stotisícových úplatků tehdejší milence a současné manželce premiéra, nebylo možné se ani k premiérovi dostat.

Možná namítnete, že přeci místopředsedkyně Evropského parlamentu Eva Kailiová byla za korupci dokonce trestně stíhána. Ovšem je otázkou, zda v prostředí prolezlém korupcí byla E. Kailiová pronásledována za korupci, či korupce nebyla účelově využita v rámci politického a mafiánského boje.

Za symbol eurounijní korupce lze považovat kauzu nazývanou Pfizergate. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen nařídila nákup zbytečně obrovského množství vakcín COVID-19 od společnosti Pfizer v hodnotě 1,8 miliardy euro. Nereálně vysoké množství vakcín nakonec nutilo země, aby opět za vysoké ceny likvidovaly stovky milionů propadlých dávek. Tento gigantický obchod se uskutečnil na základě nejméně transparentního možného způsobu, prostřednictvím textových zpráv generálnímu řediteli Pfizer Albertu Bourlovi, obchodnímu partnerovi jejího manžela. Cena vakcín byla vyjednána netransparentně pomoci sms zpráva mezi ředitelem Pfizeru a předsedkyní komise. Obchod za téměř 2 miliardy euro prostřednictvím sms zpráv je podobně obskurní jako dohoda M. Gorbačova s americkým prezidentem o nerozšiřování NATO podáním ruky. K prošetření nestandardního obchodu byla vytvořena komise, která od Ursuly von der Leyen požadovala výpis textových zpráv, což U. von Leyen odmítla.

Poslanci evropského parlamentu ve zveřejněném dokumentu uvádějí, že společnost Orgenesis Inc., ve které Heiko von der Leyen, manžel Ursuly von der Leyenové působí jako lékařský ředitel, obdržela od Evropské komise finanční prostředky v celkové výši 320 milionů euro.

Na 15. prosince bylo naplánováno čtení zprávy v Europarlamentu, v jehož průběhu měla francouzská europoslankyně Michelle Rivasi, která iniciovala rozsáhlé vyšetřování činnosti předsedkyně Evropské komise při lobbování za zájmy společnosti Pfizer, v úmyslu oznámit výsledky vyšetřování a předat kopie dokumentů tisku. Doslova pár dnů před tímto projednáváním Michelle Rivasi náhle zemřela na svém pracovišti, a to navzdory tomu, že se cítila zdravá, a dokonce dva dny před svou smrtí podstoupila kompletní lékařskou prohlídku.

Kauzou Pfizergate se také zabývala evropská ombudsmanka Emily O’Reillyová. Výsledkem šetření byl závěr, že šlo „o nesprávný úřední postup“ a ombudsmanka požadovala obnovené vyhledávání a vydání textů. Také se pozastavila, proč jsou novináři zdrženliví, pokud jde o von der Leyen a největší skandál s korupcí v historii EU.

Politici jsou povětšinou sociopati, jejichž charakteristikou je absence empatie, morální sebereflexe a svědomí. Proto politici typu Ursuly von der Leyen jsou tzv. splachovací. Nejenže nepřizná nemorálnost a trestnost svého chování, ale bez výčitek se pouští do dalších kšeftů spojených s válkou na Ukrajině a na světovém klimatickém summitu v Dubaji požaduje investovat do green dealu místo dosavadních miliard biliony euro. Korupce a tunelování společenských zdrojů politickými mafiány jsou základní instrumenty současné západní civilizace

O charakteru Evropské unie vypovídá i to, co se stane s lidmi, které pohltí. Stačí si přečíst či poslechnout eurounijní modifikaci člověka-mutanta (Telička, Jourová, Šojdrová, Fule). A další čeští europoslanci se ještě navíc dopustili vlastizrady, když popřeli Ústavu České republiky, která ve svém prvním článku říká, že Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický stát (Pospíšil, Niedermayer, Polčák, Maxová, Charamzová, Zdechovský, Gregorová, Kolaja, Peksa). Jistě, již před působením v Evropské unii nebyli mravními a duchovními velikány a blíže než k Husovi a Masarykovi měli k Čalfovi a Petru Pavlovi, avšak dopad Evropské unie na jejich osobnost je zřetelný.

Zásadním problémem pro ozdravění Evropské unie jsou poslanci Evropského parlamentu, členové komice, tisíce úředníku evropských institucí a lobbisté. Evropská komise je zdrojem mimořádných příjmů a dalších výhod. Tyto příjmy vysoce převyšují přiměřené příjmy v členských zemích a mají spíše charakter korupce. Příjmy, další výhody a exkluzivní život dávající „bruselanům“ pocit nadřazenosti. To vše vytváří společný třídní zájem a také specifickou „bruselskou“ třídu. Tato třída a její příslušníci jsou svými zájmy daleko více orientováni na „Brusel“ než na Evropu a jednotlivé státy. Ekonomické a sociální faktory utváření „bruselské“ třídy jsou doplňovány individuálními psychickými faktory. Silnější tah dostat se do „Bruselu“ mají deprivanti a sociopati s vysokou hodnotou peněz, kteří by za peníze prodali i vlastní matku. „Brusel“ je „masomlejnek“, který nové příchozí vcucne a semele a z lidí dělá bruselskou třídu. I po skončení funkčního období obvykle tito infikovaní najdou svůj job v Bruselu a zůstávají součástí bruselské třídy. V zájmu této budoucnosti jsou připraveni se chovat podle zájmu „bruselského“ molocha, který si bruselskou třídu vypěstoval a nyní ji ovládá. Otázkou je identifikovat tohoto bruselského „molocha“. Existenci molocha nadřazeného „bruselanům“ můžeme vyvodit na základě principu černé skřínky. Nevidíme „molocha“, ale vidíme výsledky řídícího procesu, kdy evropské orgány přijímají rozhodnutí, která vedou k degradaci Evropy jako celku a jejích jednotlivých států. Jinak než tímto „molochem“ nelze vysvětlit destruktivní chování orgánů Evropské unie.

Závěr

Současná Evropská komise a Evropský parlament s přidruženými úřady a tisíci úředníků představují nádor na organismu Evropy. Být součástí tohoto nádoru je pro Česko zničující, přičemž smysluplná integrace národních entit představuje evoluční pokrok. Je proto naším zájmem pomoci s léčbou tohoto nádoru a navrátit Evropskou unii do podoby prospěšné pro Evropany, na rozdíl od současného stavu charakterizovaného parazitováním evropských elit.

Evropská unie nevytváří vlastní zdroje, pouze spotřebovává zdroje vytvořené Evropany. Je ekonomickou a politickou perverzí, že Evropská komise blahosklonně rozhoduje o zdrojích pro evropské státy, které si od nich předtím vzala. A tento mechanismus se stal nástrojem vydírání a popírání demokracie. Pokud se stát demokraticky rozhodne způsobem v rozporu se zájmy evropské komise, tak několik nevolených úředníků tomuto státu prostředky neposkytne. To je princip „eurounijní demokracie“. Svou vlastní vysokou spotřebu Evropská unie neustále zvyšuje a parazituje na evropských občanech, kteří jsou vůči ní v postavení otroků vůči faraonovi. Evropská unie není pouze nádor, ale je to parazitující nádor, který je aktivní vůči hostujícímu organismu.

Jediná možná cesta k ozdravění Evropské unie je cesta k autentické demokracii, vytvoření veřejného a mediálního prostoru ke svobodné diskusi jako protiváha ke zkorumpovaným mainstreamovým médiím, který by umožnil utváření kompetentních názorů a postojů evropské populace.