Článek
Jistě se vám také stala ta mrzutá věc, že schody v metru nejedou. A jako naschvál se to stane, když spěcháte anebo tam, kde jsou schody pořádně dlouhé. A ve stanici na Náměstí Míru jsou ty nejdelší. Jednou, když se tyhle dlouhatánské schody zastavily, nachomýtnul se tam k tomu můj muž a mně díky tomu přinesl tuhle metrovinu. Vidí, jak vzhůru do schodů kráčí ne úplně nejmladší žena se svým synem odpovídajícího věku, tedy v pubertě. Znáte to, to se za nás, rodiče, ratolesti stále stydí a nenajdou na nás nikdy nic dobrého. Matka s námahou stoupá po schodech, už nemůže. A syna již nebaví její neustálé bědy a nářky. Asi ve třech čtvrtinách schodiště to již nevydržel a k matce pravil ultimativním tónem: „Tak si už konečně vyber některý schod a padni na něj!“ Když nám to manžel doma vypravoval, dychtivě jsme druhý den listovali tiskem. V Černé kronice však nic o úmrtí na nejezdících schodech nebylo, tak ti dva zřejmě došli až na konec.
