Milý stárnoucí muž měl rád rock a smích a nerad se holil – a pak před smrtí prozradil, že je půl století hledaný terorista
Miloval rock a Jamese Browna, měl smysl pro humor a mírnou, přátelskou náturu: to byl Hiroši Učida očima svých známých. Dokud na smrtelné posteli neprozradil: „Chci zemřít jako Satoši Kirišima.“ Z vetchého umírajícího muže se vyklubal jeden z nejhledanějších zločinců v Japonsku. A zjevně i mistr úniku, protože žil úřadům přímo pod nosem bezmála půl století. Jeho odhalení vzbudilo senzaci. Ale jak to dokázal? A opravdu to je on – ten Štír, který v bouřlivých 70. letech rozséval bomby a teror?
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Stalo se to letos v lednu ve Fudžisawě, městě ležícím u mořského zálivu Sagami. Za jasného počasí odtud dohlédnete na posvátnou horu Fudži, ale ještě blíž leží Tokio, sotva padesát kilometrů směrem na sever. Z hlavního města sem dokonce přes Jokohamu jezdí nadzemní dráha, a protože je Fudžisawa s Tokiem a Jokohamou výtečně dopravně propojena už od památných olympijských her v roce 1964, někdy se o ní mluví jako o jedné z tokijských nocleháren. Tedy o předměstí metropole, kam mnozí z jeho obyvatel jezdí v podstatě jen přespávat, protože pracují v hlavním městě a většina jejich bdělého života se odehrává právě tam, případně v dopravních prostředcích.
Ale to samozřejmě neznamená, že by se nedala najít práce přímo ve Fudžisawě. Vždyť tam žije skoro půl milionu lidí! Zlomek z nich pracuje například v jisté stavební firmě, která sídlí v nejmenované fudžisawské obytné čtvrti.
A právě poblíž její budovy narazil toho lednového dne jeden šedesátník na procházce na muže zhruba svého věku, který seděl na zemi poblíž vchodu do firmy a přerývaně prosil o pomoc. Měl krátké šedé vlasy, byl velmi hubený, a když se k němu jeho zachránce sklonil, aby mu pomohl na nohy, ukázalo se, že se na nich neudrží; tak byl zesláblý. Místo odpovědi na otázku, kde bydlí, ukázal na omšelý dvoupatrový domek opodál. Souvisle mluvit nedokázal.
Pán na procházce přivolal dalšího ochotného člověka, společně vzali nemohoucího muže na ramena a odnesli ho před dveře jeho bytu ve druhém patře. Odemkli klíčem, který mu našli v kapsách, přivolali sanitku. Záchranáři nemocného odvezli do nemocnice v nedalekém sousedním městě Kamakura.
Tam vyšlo najevo, že pacient u sebe nemá žádný doklad, natož průkaz pojištěnce. Hospitalizovali ho proto pod jménem, jímž se jim představil: Hiroši Učida.
Ale něco nemocnice přece jen ověřila. Muž, který si říká Hiroši Učida, je smrtelně nemocný, rakovina žaludku v terminálním stadiu. Zbývá mu zřejmě jen pár dní života.
Střih.
Cože? Satoši Kirišima?!
Ve čtvrtek 25. ledna, tedy přesně před týdnem, už „Učidovi“ ošetřující lékaři viděli, že jejich pacient je v kritickém stavu.
Zato nemohli tušit, co jim umírající ten den prozradí. „Jestli
