Výjimečný člověk, drahý učitel, inspirující kolega a nenahraditelný přítel, o němž lze v jemné parafrázi říci to samé, co on sám napsal o svém milovaném učiteli Petru Rákosovi, totiž že třicet let byl synonymem české hungaristiky.
Evžen Gál (maďarsky Gál Jenő, neformálně Jenci) se narodil v roce 1957 v maďarské rodině z Fiľakova. Pro svá univerzitní studia si vybral Prahu, na FF UK vystudoval obory čeština a maďarština. Po studiích pracoval jako pražský redaktor maďarského deníku Új Szó a následně jako odborný referent v maďarském kulturním středisku. Od roku 1990 spojil svou profesní dráhu s FF UK, kteréžto těsné spojení trvalo až do posledních dní jeho života. S přestávkou mezi roky 2003–2009, kdy byl ředitelem Českého centra v Budapešti.
Vyučoval zpočátku lingvistiku maďarštiny, než se po pár letech mohl přesunout ke středobodu své odbornosti, maďarské literatuře 20. století. Autory jeho zájmu byli například János Pilinszky, Péter Esterházy, Imre Kertész, Sándor Márai. Kromě svého univerzitního angažmá vedl také kurzy maďarštiny v maďarském kulturním středisku, byl examinátorem u státních jazykových zkoušek, tlumočil čelným státním představitelům – například Václavu Havlovi – při mezistátních návštěvách.
V různých rolích se angažoval při vydávání českých časopisů s maďarskou tematikou i v maďarské menšinové problematice v ČR, působil jako člen Mezinárodní společnosti pro maďarská studia. Komentoval aktuální maďarské politické a společenské dění, překládal, diskutoval.
Výjimečně laskavý člověk
Inspirován myšlenkami Petra Rákose setrval Evžen Gál po celý život při celostním pojetí hungaristiky. Ve zkratce řečeno: být hungaristou u něj znamenalo stejně dobře publikovat badatelský akademický text z oblasti maďarské literatury jako sestavit obsáhlý česko-maďarský slovník slovesných vazeb; stejně dobře znát maďarskou hudbu jako znát nejvýznamnější odbornou literaturu o maďarském malířství; stejně dobře sepsat doslov k nejnovějšímu překladu maďarského románu jako vyjádřit se v českých médiích o tom, co se včera událo na politické scéně v Maďarsku; stejně dobře tlumočit jako učit – a to všechno v jedné osobě.
Tedy být filologem, hungaristou, nejen v akademickém smyslu, ale hlavně ve smyslu společenském. S pochopením, že to množství různých aktivit nebyly „vedlejšáky“, ale jakožto koherentní celek to byla služba společnosti chápaná jako povolání. Být zprostředkovatelem mezi českým a maďarským prostředím.
Těžištěm tohoto komplexního poslání bylo uvádět maďarskou literaturu do českého kulturního prostoru. Teprve v poslední době se soustředil na syntézu této hlavní linie své odbornosti – „načrtnout obraz moderní maďarské literatury v českém kontextu“ od druhé světové války dodnes. To se mělo stát v podobě třídílné práce, z níž ale stihl vyjít jen první svazek: Cesty a portréty moderní maďarské literatury v českém kontextu I (2020). Další část zůstala v rukopise. Stejně jako česko-maďarský valenční slovník, který osiřel těsně před dokončením.
Nezávislost médií v Maďarsku? Neexistuje. Buď jsou s Orbánem, nebo proti němu, líčí hungarista |
Jeho zcela posledním dokončeným dílem se stala antologie maďarské literatury v českém překladu 1953–2023, učební materiál, jehož posledním korekturám se věnoval v předvánočním čase. Slavnostní prezentace knihy, která měla být velkým poděkováním Evženovi Gálovi, se již v nastalých okolnostech nestihla uskutečnit.
Evžen Gál ovlivnil a vychoval generace hungaristů, překladatelů a dalších absolventů. A všichni si jej pamatovali – a budou pamatovat – nejen jako prvotřídního hungaristu, ale zejména jako výjimečně laskavého člověka. Pro jeho jemný humor a úsměv, ze kterého na nás vyzařovala chuť do života, zájem o svět a dění v něm. Pro neúnavnou potřebu setkávat se s lidmi a diskutovat s nimi. Pro demokratičnost jeho smýšlení. Pro jeho odmítání (auto)stereotypů. Pro jeho citlivost v otázce národnostní. A taky pro neodmyslitelnou dýmku a její vůni, které se pro něj staly až ikonickými.
Po většinu jeho života mu byli po boku manželka Dana Gálová (1960–2015), překladatelka maďarské literatury, o kterou pečoval i během její dlouhé a zákeřné choroby, a také dcera a syn. Co se dere na mysl, je neodbytný pocit, že ani on ještě neměl odcházet. Že měl ještě nějakou dobu životu a lidem kolem sebe dávat – a že život a lidé kolem něj měli ještě nějakou dobu dávat jemu. Bude nám chybět.
Poslední rozloučení s Evženem Gálem se uskuteční 5. února od 10 hodin na Vinohradském hřbitově v Praze.
Autor je hungarista z Ústavu etnologie a středoevropských a balkánských studií FF UK.
