Článek
Psychiatr: „Hojer nebyl kanibal“
Dobře si na něj vzpomíná. „Nevypadal odpudivě, aby si nemohl najít ženu, byl vyšší, hubený, chodil trochu shrbený. IQ měl 90, lehce podprůměrné. Jeho zločinná činnost měla vývoj. Nejdřív ženy jen znásilňoval, těch bylo patnáct. Poté, co mu to prošlo, začal zabíjet. Typický byl cynismus, s kterým popisoval své činy.
Nezapíral je, byl na ně pyšný, líčil všechno až do posledního detailu. Na rozdíl od mnoha vrahů z vilnosti u něj nebyly zjištěny žádné sklony k alkoholismu, ani požívání návykových látek. Jednal zcela chladnokrevně. Nikdy nelitoval svých činů, ani utrpení, které způsobil, jen sebe sama, jak je u zločinců běžné.
Když popisoval druhou vraždu, nevzrušeně si stěžoval, že dívku na vlakovém WC nemohl pořádně znásilnit. Měl potíže trefit se do vagíny, protože tam bylo málo místa a vagón za jízdy drncal. Prý by to soud měl vzít jako polehčující okolnost!
Pokud jde o vztah k ženám, pohrdal jimi, nazýval je hloupými kozami a podle toho se k nim choval. Dopustil se sice kanibalismu, ale jenom jednou, ze zvědavosti, touto duševní poruchou v pravém slova smyslu netrpěl.
Nepreferoval ani části těla, v nichž je lidské maso nejsnáze stravitelné – například část stehen, játra. Zaměřil se na prsa a vagínu, což jsou především atributy ženství. Bylo to od něj spíš něco jako posmrtná pomsta. Měl i nekrofilní tendence, zastrčil penis do genitálu, který vyřízl z těla oběti a ukájel se opakovaně až do výstřiku.
Suše konstatoval, že se mu před uvařením špatně holil, jako kdyby šlo o vousy, navíc mu nechutnal, dal si ho (stejně jako prsa) s chlebem a hořčicí, ale nedojedl je.
Ve svých plánech byl velmi vynalézavý, ale uměl také bleskurychle reagovat na pro něj příznivou situaci a pak okamžitě jednat. Nikdy nebyl přistižen, a to vraždil na místech veřejně přístupných, v blízkosti obytných domů, kde se mohli vyskytnou svědci. Těžko říci, jak dlouho mohl ještě zabíjet, kdyby nebyl dopaden „díky“ tomu, že se považoval za génia a podceňoval policisty.
Scházely mu i ty nejzákladnější morální normy, agresivita společně se sadismem se u něj neprojevovala jenom v sexuální oblasti, takže by mu nepomohla zřejmě ani kastrace, jako třeba Strakovi, kterého jsem také vyšetřoval.
Byl extrémní psychopatická osobnost s absolutní citovou tupostí, ale zločiny spáchal ve zcela příčetném stavu. Povahově patřil k anetickým, asociálním a nezdrženlivým jedincům, nespolečenským, ve vztahu k lidem se choval vyloženě nekomunikativně.“ Končí své vzpomínky docent Karel Hynek.
Je zajímavé, že i když bylo jasné, že ho trest smrti nemine, on si to nepřipouštěl, doufal, že vyvázne s dlouhým vězením. Přestože vraždil nemilosrdně, z vlastní smrti měl panickou hrůzu, cestou na popravu se popral s katovým pomocníkem a také se pokálel.
