Tři herečky, které se divákům představily jako nejznámější postava z knih Boženy Němcové

Tři herečky, které se divákům představily jako nejznámější postava z knih Boženy Němcové
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.
Babička je postava, která se díky filmovému zpracování dostala do povědomí nejen čtenářů klasické české literatury. Režiséry tato postava zaujala hned několikrát, a tak si každý obdivovatel starých časů mohl vybrat, která filmová Babička je ta jeho oblíbená.

Ta nejstarší Babička

Thea Červenková vytvořila už v roce 1921 první a hodně zvláštní verzi, která se jen s velkou nadsázkou může nazývat adaptací. Jde o němý film o délce 37 minut, ale i tak má nezastupitelné místo v dějinách československé kinematografie. Thea Červenková se tak zařadila k průkopnicím filmového umění. Jako dcera řezníka to určitě neměla jednoduché.

Babička s Barunkou
Babička s Barunkou | Zdroj: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons

Babičku si tenkrát zahrála dnes už neznámá Ludmila Innemannová (1868-1956), která byla zároveň operní pěvkyní. Její herecké umění zachytilo pouhých 7 němých snímků. Babička byla její životní filmovou rolí. Legendární postavu Magdaleny Novotné si zahrála jako úplně první herečka. Barunku tenkrát ztvárnila její dcera Liduška.

Bohužel nelze najít kvalitní fotografie nebo ukázky z filmu.

Nejoblíbenější zpracování

V roce 1940 vypustil do světa novější verzi režisér František Čáp. Původně se o režii ucházel Jiří Frejka, ale nebyl v té době moc oblíbený, a tak přenechal práci teprve sedmadvacetiletému Čápovi. Exteriéry Ratibořic a Starého Bělidla, mlýn a Viktorčin splav jsou i dnes diváky obdivované. Největší předností však byly herecké výkony. Plzeňská herečka Terezie Brzková ve své druhé filmové roli vytvořila babičku krásnou, laskavou a moudrou. V jejím realistickém herectví se projevilo mistrovské odpozorování života, umocněné hlubokým citem. Dalším objevem byla mladičká Nataša Tanská v roli Barunky. I další herecké obsazení bylo na vysoké úrovni. Světla Svozilová hrála paní Proškovou, Marie Glázrová byla aristokraticky krásnou paní kněžnou, Viktorku bravurně ztvárnila Jiřina Štěpničková.

Terezie Brzková (1875-1966) dlouho zůstávala pro film neobjevená. Věnovala se divadlu, a teprve když se chystala do důchodu, obsadil ji Otakar Vávra do dramatu Kouzelný dům.

Když chystal režisér František Čáp zfilmování románu Boženy Němcové, nabídnul roli Růženě Naskové. Ta mu však doporučila Brzkovou a režisér nakonec souhlasil.

Role starších žen jí nakonec přinesly ještě mnoho hereckých příležitostí. Zahrála si třeba mlynářku v pohádce Pyšná princezna, kořenářku v oblíbeném pohádkovém příběhu Byl jednou jeden král nebo stařenku v pohádce Princezna se zlatou hvězdou.

Babička v barvě

Do třetice se do zpracování známého příběhu pustil Antonín Moskalyk a Babička v barevném provedení měla premiéru v roce 1971. Hlavní roli si zahrála Jarmila Kurandová (1890-1978).

I ona se dostala k filmu později, v padesáti šesti letech. Poněkud zavalitější postava, laskavý projev a realistické herectví Kurandovou skvěle předurčovaly do postav velikých hrdinek, hrdých obětavých žen, starostivých a milých babiček, ve kterých se odrážela veliká laskavost, láska k životu a životní zkušenosti. Kladla veliký důraz na výslovnost a čistotu českého jazyka.

Barunku si tenkrát zahrála mladinká Libuše Šafránková, která dokázala rozplakat u televizních obrazovek nejednoho diváka. Ve filmu excelovala i Libuše Geprtová v roli Viktorky. Pro Jarmilu Kurandovou šlo o poslední filmovou roli.

Zdroje článku: