Obchodování s osobními daty

Říkalo se, že nebožtík Kellner nekupoval O2 kvůli byznysu, že mu šlo daleko víc o databázi zákazníků. Faktem je, že s daty zákazníků čile obchodují i provozovatelé sociálních sítí. Osobní data jsou zajímavá jak pro byznys, tak pro politiku a pochopitelně také pro zpravodajské služby.

V tom prvním případě jde o to připravit na míru střiženou reklamu, lépe zacílenou na konkrétního zákazníka. Zadavatel dobře mířenou nabídkou významně ušetří. Je to podobný princip jako když stát místo, aby plošně přidal všem důchodcům (tedy i milionářům) přidá jen těm, kteří to opravdu potřebují.

V případě politiky je tomu vlastně stejně. Jen se nepropaguje zboží, či služby, ale politici, strany nebo hnutí. Princip je stejný, protože marketér ví, na co slyší důchodci, na co mladí lidé, na co chudí, na co bohatí, co zajímá ženy, co muže a co dalších 83 pohlaví...

Nejhorší je ale ten třetí případ. Ideálem zpravodajce je mít na každého složku. Čím tlustší, tím lépe. Dnes už to pochopitelně není papírový spis, nebo šanon, ale elektronická databáze. Velkou většinu informací odevzdáváme dobrovolně, aniž bychom si to uvědomovali. Nejrozsáhlejším nalezištěm našich dat je internet, úplnou bonanzou naše digitální stopa. Při nákupech zboží dáváme k dispozici jméno (většinou i pohlaví) adresu, informace o naší bance, platební kartě včetně verifikačního kódu CVV/CVC. Při pravidelných nákupech už se dají snadno dešifrovat naše záliby, sklony, názory i sociální skupina, ve které se pohybujeme. Z historie našeho vyhledávače vydedukují analytici pochopitelně ještě daleko více.

V nedávné době se mezi internetovými obchody objevila nová štika. Firma Temu, která vám nabídne cokoli a podstatně výhodněji než ostatní. Není problémem zjistit, že se jedná o čínský e-shop. Temu není jediná firma, která nabízí zboží vyrobené ve východní Asii, ale i mezi svými konkurenty je zpravidla o dost levnější. Jak to dokáže? Jak je to možné? Jedno z možných vysvětlení by mohlo být, že je dotována státem, jehož "orgány" touží po našich osobních datech. Nevím to a vědět nemohu, ale napadlo mě to hned, když jsem na ní poprvé narazil. Nabízela identické pouzdro, které jsem si chtěl objednat, jako dalších pět e-shopů, ale na rozdíl od nich za polovinu. To se mi vždycky rozblikají kontrolky. Asi tak, jako když nám Kampelička slibovala v devadesátých letech úroky ve výši 25 %. Nákup na Temu jsem nedokončil.

Dál nakupuji v e-shopech a nakupovat budu, ale přeci jen si vybírám, komu svěřuji svá data. Možná jsem naivní, ale to pouzdro jsem koupil u evropského dodavatele za podstatně vyšší cenu a nemrzí mě to.