Talentovanou dětskou herečku s roztomilým kukučem doporučila do role v pohádce Kočičí princ její třídní učitelka. Dívenka tehdy byla zrovna nemocná, když filmaři školu navštívili, ale dali na slova pedagožky, a tak se za malou Veronikou vypravili domů. Tam na ně udělala takový dojem, že ji hned obsadili.
Později si ji vyhlédl režisér Václav Vorlíček do role Mařenky v pohádkovém seriálu o princezně Arabele, který baví již několikátou generaci dětí. Honzíka si po jejím boku zahrál Ondřej Kepka, který se na rozdíl od ní herectví věnuje dodnes.
Období natáčení bylo pro Veroniku Týblovou doslova jako splněný sen. “Pro mě to byl krásný rok prázdnin a nezapomenutelných zážitků. Přála bych všem dětem, aby to mohly zažít také. Točilo se skoro pořád, bydleli jsme po hotelích a byli bez rodičů, tak si to asi umíte představit,” popsala po letech pro deník Blesk.
Na natáčení si děti také zazlobily
“Na Barrandově jsme běhali mezi ateliéry, kde jsme s Ondrou prošmejdili kdeco. Zastavilo nás pouze červené svítící světlo, to jsme věděli, že do ateliéru nesmíme, protože se tam natáčí. Pan režisér Vorlíček byl skvělý, protože nám vždycky vysvětlil, o čem ve scéně půjde a pak nás nechal, ať to řekneme svými slovy,” zavzpomínala někdejší herečka.
Při natáčení ona i Ondřej Kepka, se kterým je v kontaktu dodnes, projevili velký talent. Jako děti ale samozřejmě na place prováděli také spoustu lumpáren, nad kterými se dnes Veronika Týblová již jen pousměje.
“Pamatuju si, jak jsme se jednou v pauze při natáčení s Ondrou dali do loupání ořechů a pak jsme měli úplně černé ruce. Další scénu jsme proto museli hrát s rukama za zády. Jindy jsme už večer před natáčením dostali kostýmy na příští den a nás nenapadlo nic lepšího, než si je večer ještě přeprat, aby nám to ráno opravdu slušelo. Ještě mokré jsme je pak zabalili do ručníků. Ráno bylo oblečení vlhké a zmuchlané, ale točit se muselo, a tak jsme se do něj nasoukat museli i tak,” podělila se o nezapomenutelné historky z natáčení.
S propagandou nechtěla nic mít
Vhod přišly školačce nejen zážitky, ale také honorář, který tehdy dostala. Jednalo se o sumu 6000 korun a Veronika Týblová si dodnes pamatuje, jak s částkou naložila. “Splnila jsem si svoje největší přání a koupila jsem si lyže Blizzard s kvalitním vázáním. Ještě dlouho jsem je měla schované,” prozradila s úsměvem.
Po tomto úspěchu přišly další role, ovšem jak Veronika dospívala, změnil se charakter nabídek, které od filmu dostávala. Jednalo se totiž o role ve filmech pro mládež, které měly vzhledem k tehdejšímu režimu poněkud propagandistický charakter.
“Tatínek byl novinář a po roce 68 nemohl psát. Dokud jsem hrála normální holky, podporoval mě, ale dceru funkcionáře mi hrát nedovolil,” vysvětlila herečka s tím, že poté, co z tohoto důvodu několik rolí odmítla, jí nabídky postupně přestaly chodit.
S profesí učitelky nesáhla vedle
“Tehdy mi to vůbec nevadilo, měla jsem i jiné zájmy, hrála jsem závodně házenou a natáčení jsem brala jen jako zábavu,” dodala Veronika Stýblová, která se později rozhodla pro jiné povolání než herectví.
Vystudovala nejdříve gymnázium a poté pedagogickou fakultu. Když poté poprvé nastoupila do školy jako učitelka, byla nadšená. “Okamžitě jsem věděla, že tohle je práce pro mě. Když se děti pro něco nadchnou, jsem fakt šťastná. Učení hrou je zábava pro ně i pro mě. Já si chodím do práce odpočinout,” nešetřila chválou na svou profesi.
V osobním životě se jí ale dařilo o poznání hůře, zejména co se týká milostných vztahů. “Nevím proč, ale vždycky, když jsem se vdala a měla dítě, následoval rozvod. Hlavně, že jako otcové moji dva exmanželé fungují, takže každé dítě má svého tatínka a já mám aspoň občas volno,” uvedla bývalá dětská hvězda s tím, že nakonec se přece jen nemá tak zle.
