Nový díl Zimáku přináší znovu věci pojmenované zpříma a bez kliček. Radek Duda a Zbyněk Irgl se ve druhém společném vystoupení pod taktovkou iSport.cz podělili o další nemalou dávku vlastních zážitků, k nimž přidali názory ostré jako břitva. Ústřední téma? Svérázné osobnosti Martina Růžičky a Jana Kováře plus horké dny v Karlových Varech s vyhozeným koučem.
Jakmile v předchozím díle Zimáku Zbyněk Irgl vylíčil osobní zkušenosti s koučem Václavem Varaďou, způsobilo to patřičný ohlas. Přitom z jeho úst nepadaly žádné senzacechtivé bludy, jen popis událostí, které málokdy vyjdou na povrch, ale které k profesionálnímu hokeji patří.
Jak Varaďu, tak Martina Růžičku obrovsky respektuje, druhého jmenovaného vnímá jako legendu klubu. Jen nemá problém otevřeně mluvit například o tom, proč to 38letému kanonýrovi a bývalému spoluhráči nikdy nevyšlo v zahraničí. „On má jednu specifickou vlastnost,“ začne Irgl vyprávět. „Mimo led je super kluk, zlatej, na ledě se ale dostane do bubliny a je z něj úplně jiný člověk. Vedle něj bude muset hrát opravdu sebevědomý kluk. Pokud si Růža dovolí mít svoje nálady, dotyčný hráč to bude muset skousnout,“ směřuje k útočníkovu návratu do reprezentace.
Právě ve čtvrtek od 19 hodin v Karlstadu čeká třineckou ikonu obnovená premiéra v národním mužstvu. Po dlouhých šesti letech. „Cokoli se neděje podle něj – bude se vám hádat s hráčem, řvát na ně, kolikrát ho shazovat. To je jeho styl hokeje. Díky tomu je úspěšný,“ vykládá Zbyněk Irgl o specifičnosti zápasového nastavení extraligového rekordmana. „Dovolil si to ale jedině v Třinci, nikdy si to nedovolil v nároďáku, kde těžko bude řvát po hráčích, kteří jsou větší než on. V Rusku by si to taky nemohl dovolit, tam by ho zpacifikovali, ať by hrál, jak by hrál. A protože si to nedovolil v zahraničí, neuspěl tam…“
Proč se kdysi poštěkali s Varaďou?
V podcastu Zimák pak Zbyněk Irgl přidá k dobru hodně konkrétní historiku, v níž sehrál klíčovou roli i tehdejší kouč Ocelářů Václav Varaďa. Proč se kdysi na střídačce poštěkali a za koho se postavil trenér?
Radek Duda to má s názorem na Růžičku podobně jako Irgl. A proto novým hráčům, kteří k Ocelářům přijdou, radí: „Všichni musí chápat, že tým patří Růžovi. Musíte akceptovat, že si bude dělat, co uzná za vhodné. Podepisujete tam smlouvu proto, že chcete být součástí toho kolosu a i když vám tenhle hráč občas bude shazovat váš hokej, musíte si uvědomit, že ten klub je o něm, ne o vás. Je to o vyspělosti hráče. Ten musí pochopit, že hráči jako Růža vám vydělají strašně peněz. V tomhle musí být mladí hráči chytří a političtí.“
V čerstvém vydání podcastu se logiky stočí řeč i na Richarda Pánika, který z Třince nedávno odešel. Předčasně a z celkem zřetelného důvodu. Co k tomu oba diskutéři řekli?
Jan Kovář? Také v jeho případě jde o velmi sledovaný návrat. Radek Duda je jeho bývalým spoluhráčem z útoku a doživotním fanouškem. Zbyněk Irgl obdivoval jeho skvělé sezony v Rusku, kde sám také udělal velkou kariéru. Logicky se stočila řeč na slavnou a nepřekonatelnou trojku Magnitogorsku Mozjakin, Kovář, Zaripov, která roky dominovala KHL.
Všichni vědí, že oba Rusové byli úžasnými hráči a že to za to uměli pořádně vzít i za oponou. A český šikula se musel umět přizpůsobit… Těžká lopota.
„Tihle Rusové chlastají, žijí divoký život. A Kovy je úplně fantastický v tom, že se na hráče dokáže napojit. Na ledě i mimo něj. A jestli chcete v Rusku vydržet dlouho a vydělávat obrovské peníze, musíte jít za hráči, na kterých to stojí,“ vykládá Duda. „Mozjakinovi se Zaripovem chutná, užívají si slávy. Nechlastají vodku, ale ten nejlepší alkohol, co je k mání. Kovy s nimi musel existovat. Jak se říká, když chcete s vlky býti, musíte s nimi výti. On v tomhle směru zaplatil obrovskou daň, aby se mohl zabezpečit, aby mohl udělat pěkný život svým rodičům i svým dětem.“
A Zbyněk Irgl jej doplňuje: „Ti tři si sedli neskutečným způsobem. Pro mě je to neuvěřitelné, že se tady potkali tři kluci, ani jeden z nich nebyl extra makáč a přitom tak váleli. Mozjakin nedělal vůbec nic mimo led, Zaripov taky ne, a Kovy jestli udělal něco málo,“ usměje se Irgl. „Máte tři hráče, kteří de facto pro hokej nic moc neudělali a byli to všichni tři géniové, přejeli kompletně celou ligu. Motali druhou nejlepší soutěž na světě,“ diví se Irgl dodnes.
