Studená válka s čínskými rysy. Kdy se zrodila závislost na autoritářském hegemonovi?
Esej Rany Mittera: Studená válka v Asii během devadesátých letech neskončila, ale proměnila se – tím, jak Čína zmanipulovala síly globalizace. Dilema, které nejprve řešili pouze její sousedé, teď řeší celý liberální svět.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Studená válka, ve svém klasickém slova smyslu, nezačala ani neskončila ve východní Asii roku 1989. Na jaře toho roku vypuklo v Číně povstání proti komunistické straně, ale strana ho za cenu mnoha životů potlačila, když 4. června 1989 poslala armádu rozehnat protestující na náměstí Nebeského klidu (Tchien-an-men).
Teď už víme, že vlivné kruhy Komunistické strany Číny vyděsily nejen události onoho roku, ale také ty o dva roky později, když se v roce 1991 rozpadl Sovětský svaz. A přesto byli liberálové ve straně (ve skutečnosti spíše systémoví reformátoři než pluralistní demokraté) z jejího vedení v roce 1989 vypuzeni. Čínské vedení si vsadilo a byla to sice platná, leč cynická sázka: že existuje způsob, jak
