Program z díla učitelů Antonína Dvořáka Antonína Liehmanna a Josefa Spitze, doplněný Korunovační mší W. A. Mozarta. Koncert se koná v Českém muzeu hudby od 19:30 hodin, jako sólisté vystoupí Hana Holodňáková (soprán), Sylva Čmugrová (alt), Marek Žihla (tenor) a Miloš Horák (bas).

Počátky Dvořákova osobitého stylu je nutné hledat již v jeho dětství. Hudební dění v jeho rodišti na něj mělo neopominutelný vliv. Narodil se v roce 1841 v obci Nelahozeves, 30 kilometrů severně od Prahy, do rodiny řezníka a hostinského. S klasickou hudbou se patrně poprvé setkal v místním kostele svatého Ondřeje, kde byl regenschorim skladatelův učitel Josef Spitz. Ten coby kantor navazoval na starý český fenomén. Od 17. století bylo totiž v Čechách běžné, že učitelé na vesnických školách byli především hudebníci, ačkoliv na konci 18. století jich ubývalo.

Antonín Dvořák měl štěstí, že kantorem v Nelahozevsi, kde se narodil, byl právě Spitz. Učil Antonína hrát na housle a zpívat, nadaný žák se záhy začal podílet na doprovodu větších církevních slavností, ať už ve sboru, nebo později v orchestru. Na koncertě uslyšíme dvě díla Josefa Spitze, jež se kompozičně nacházejí v pozdně klasicistním stylu: líbeznou Arii pro Festo Corpus Christi na český text a haydnovsky brilantní skladbu Regina Caeli.

Na programu je také zhudebněné ordinárium Antonína Liehmanna ze Zlonic získané z archivu Českého rozhlasu (původně kopie not z archivu kostela sv. Jakuba v Praze). Liehmann učil čtrnáctiletého Antonína Dvořáka hudební teorii a hře na klávesové nástroje. Seznámil ho s kompozicí a pomohl přesvědčit Dvořákovy rodiče, aby Antonína poslali na varhanickou školu do Prahy. 

Musica Florea nastudovala Liehmannovu Mši D dur, která se vyznačuje již silnými romantickými rysy, např. z hlediska zajímavé – netradiční instrumentace. Můžeme se zde setkat s užitím třech samotných trumpet či sólového tympánu, virtuózních sólových houslí či flétny. Za zmínku stojí nesmírně překvapivé zakončení mše tichým sólovým pěveckým kvartetem. Hudebně je dílo plné emočních proměn, které odpovídají textu a které autor vyjadřuje pomocí jak tradičního kontrapunktu, tak i zejména romantickými důmyslnými harmonickými postupy. Jejich rozmanitost doslova vybízí (dle dobových zvyklostí a doporučení) k typickým výrazovým romantickým prostředkům, jako je zejména tzv. flexibilní tempo, kde dochází k posílení hudebního výrazu pomocí náhlých či postupných tempových změn. Proto není divu, že z hudebního hlediska mohou některé části navozovat emočně živý svět operních produkcí.

Více než kde jinde v Evropě byly Čechy v první polovině 19. století ovlivněny hudbou Wolfganga Amadea Mozarta. Mozartova hudba se pravidelně hrála v divadlech i na chrámových kůrech a většina českých skladatelů (zejména kantorů) navazovala na jeho styl. A protože se samotný A. Dvořák zmínil o tom, že kromě jiných děl se ve svém dětství zúčastnil např. Mozartovy Mše C dur, celý koncert zahájí právě tato, v Dvořákově době nejhranější Mozartova mše s přízviskem Korunovační.

Poděkování patří muzikoložce Eleonore Kinské a dalším, kteří iniciovali vznik tohoto projektu a poskytli nám potřebný dobový hudební materiál, především Mgr. Veronice Vejvodové, Ph.D., ředitelce Muzea A. Dvořáka v Praze, a Barboře Števance Kadlíčkové za iniciaci provedení a za přípravu notového materiálu.