Pochválil jsem slečně kabát. Sprostě na mě spustila, ať ji neobtěžuji

Skončil jsem zrovna odpolední brigádu a čekal večer u hlavního nádraží na autobus. Moc lidí tam nebylo, ale prázdno také ne. Vedle mě postávala hezky oblečená a na první pohled příjemná slečna. Měl jsem zrovna docela dobrou náladu, a tak mě napadlo, že bych jí mohl zlepšit den a pochválit jí hezký kabát.

Odpověděla mi na to, pokud vynechám hanlivá slova, něco ve smyslu, že má přítele a na otrapy není zvědavá. Vůbec jsem nepochopil, čím jsem si takovou odpověď zasloužil. Raději jsem polknul otázky, proč je tak nepříjemná, a nechal to být.

Vztah mužů a žen byl už od dávných časů založený na konvencích. Jedni by měli dělat to a druzí ono, aby nedocházelo k žádným nedorozuměním, třeba aby si muž nemyslel, že s ním žena flirtuje, nebo aby si žena nemyslela, že na ni muž naléhá. Co si ale tak pamatuji z různých knih staršího data (nebo historicky věrných filmů), nikdy nebylo nekonvenční jakožto muž pochválit ženě kabát (zcela normálním a slušným způsobem).

Dnes se díky feministickým hnutím role žen posouvá na stejnou úroveň s muži (a s tím naprosto souhlasím a schvaluji to). Snad z toho ale také nevyplývá, že by ženy měly právo dívat se na muže svrchu. To, že jsem dané slečně možná nepřipadal přitažlivý, přeci ještě neznamená, že si hned vysloužím sprostou odpověď. Soužití pohlaví přeci není jen o tom, jestli se nám někdo na první pohled líbí nebo ne. Je to především o vzájemné slušnosti a úctě.

Že se dneska nikdo nechce s nikým cizím vybavovat, jsem si všimnul již dávno. Ještě jako dítě si pamatuji, jak se moje maminka vřele zdravila s prodavačkami v menším obchůdku, který je od nás nedaleko, a jak občas i prohodily nějaké to slovo, co se třeba chystají vařit. Dneska v obchodě každý řekne jen automatické „dobrý den“ a „na shledanou“. Já alespoň ještě přidávám „mějte se moc hezky“. Bohužel ze strany prodavaček to také vždy nesklidí velký úspěch. Občas si za to vysloužím jen krátké bezemoční „naschle“.

To samé platí všude jinde. V příměstských autobusech se zatím ještě řidič zdraví, zvlášť, když si člověk u něj nejdříve musí zakoupit jízdenku. V MHD je ale spíše netradiční, aby někdo řidiče pozdravil. Dokonce mám pocit, že mnozí lidé už si ani neuvědomují, že autobus řídí nějaký člověk. Přesto občas se najdou světlé chvilky, které mě pokaždé zahřejí u srdíčka. Třeba když posledním spojem večer jedu z brigády a téměř vždy na konečné, kde vystupuji, se s řidičem vzájemně pozdravíme. Nedávno se mi dokonce stalo, že řidič jako první pozdravil při nástupu mě. Proč se takové věci nemohou dít častěji? Nic to přeci nestojí a utužuje nás to jako občany, příslušníky jednoho státu.

Důvodů, proč se slečně moje pochvala nelíbila, může být hned několik. Mohla mít špatný den, mohla špatně zareagovat na neočekávanou situaci, nebo měla nějaké špatné zkušenosti. Na danou slečnu se nezlobím. Jen mě mrzí, že už to asi v komunikaci ve společnosti jiné nebude, možná to bude jednou i horší.