Oldřich Španiel / 11. 2. 1894 – 29. 11. 1963

Po vstupu do zeměbraneckého pluku č. 9 za první světové války prošel školou pro důstojníky v záloze. Po zajetí v Rusku se připojil k československým legiím a bojoval na ruské frontě. Po návratu do vlasti v roce 1919 působil v různých funkcích, včetně řízení záležitostí spojených s likvidací rakousko-uherské armády v Bukurešti. V roce 1920 se stal důstojníkem z povolání, zastával různé pozice v čs. armádě a byl vojenským atašé ve Varšavě. Během druhé světové války organizoval nábor do československého vojska v zahraničí a pracoval jako atašé v USA a Mexiku. Po válce se stal přednostou Vojenské kanceláře prezidenta republiky a velitelem 1. čs. samostatné brigády. Později vedl I. sbor v Praze a byl povýšen na divizního generála. V letech 1948–1949 byl velitelem Vojenského historického ústavu v Praze. V červenci 1949 byl převelen do výslužby.

V roce 1913 ukončil učitelský ústav v Hradci Králové a 16. 10. 1914 byl prezentován jako jednoroční dobrovolník u zeměbraneckého pěšího pluku č. 9 v Litoměřicích, kde absolvoval školu pro důstojníky v záloze. Poté byl přemístěn k zeměbraneckému pěšímu pluku č. 11 v Jičíně v hodnosti kadeta a ve funkci velitele čety. Od dubna do června 1915 bojoval na ruské frontě, kde byl povýšen na ppor. a dne 14. 6. padl do zajetí. Poznal zajatecké tábory Valjuky, Žadovsk a Kirsanov. K 6. 8. 1917 byl zařazen jako střelec do čs. legií k 5. střel. pluku a absolvoval důstojnickou školu v Borispolu. V polovině října 1917 byl již jako podporučík odeslán do Francie, kde se v květnu následujícího roku stal členem voj. mise pro rekrutaci dobrovolníků v USA a byl rovněž povýšen na npor. V prosinci 1918 se vrátil do Francie a zastával funkci velitele poloroty 2. kulometné roty 21. střel. pluku.

Do vlasti se vrátil v hodnosti kpt. 13. 1. 1919 a byl přidělen ke štábu 1. p. div. v Praze. V únoru téhož roku byl vyslán do Bukurešti k řízení záležitostí vyplývajících z likvidace rakousko-uherské armády, po návratu působil v Kanceláři legií MNO, IV. odboru MNO a od června v dohodové komisi v Těšíně. Po krátkém opětovném přidělení ke Kanceláři legií pracoval od poloviny září 1919 v repatriačních misích v Bratislavě, Budapešti a Bukurešti zajišťujících převoz čs. vojáků z ruského zajetí. Z tohoto titulu odjel 1. 1. 1920 do sov. Ruska, kde se stal velitelem repatriační stanice v Novorossijsku a v Sevastopolu, od dubna nastoupil k čs. misi v Istanbulu.

V srpnu 1920 byl přijat za důstojníka z povolání a od září zastával funkci prvního pobočníka v kanceláři ministra národní obrany. V dubnu následujícího roku odešel na školu pro velitele rot v St. Cyru a po návratu v červnu 1922 nastoupil do 1. ročníku Vysoké školy válečné, kterou ukončil v srpnu 1924 v hodnosti škpt.gšt. Poté působil ve 3. odděl. hl.l št. a absolvoval informační aut. kurs pro důstojníky gšt. Dne 4. 12. 1925 byl povýšen na mjr. a od 1. 10. 1927 se stal příslušníkem pobočnické kanceláře náčelníka hl. št., absolvoval tel. kurs pro důstojníky gšt. v Kutné Hoře. Dne 16. 7. 1929 byl povýšen na pplk. a k 1. 11. 1929 se stal čs. voj. atašé ve Varšavě, kde působil až do 15. 9. 1932. Poté byl ustanoven velitelem III. praporu p. pl. 7 v Levicích. V lednu 1935 byl povýšen na plk. V zářijové mobilizaci velel hor. prap. 4 a kombinované skupině „Rimava“ v Jelšavě, od února 1939 převzal velení p. pl. 46 v Rakovníku.

Dne 23. 7. 1939 odešel na výzvu Čs. národního výboru přes Polsko do Francie, odkud odjel za Atlantik jako zmocněnec výboru v New Yorku, Montrealu a Washingtonu. pro organizování náboru dobrovolníků do čs. vojska v zahraničí. K 1. 11. 1939 byl ustanoven čs. voj. atašé v USA, od září 1944 plnil stejnou funkci i pro Mexiko, již v hodnosti brig.gen. (od 31. 7. 1943). Dne 16. 9. 1944 se stal přednostou Vojenské kanceláře prezidenta republiky, jímž s krátkou epizodou velitele 1. čs. samostatné brig. v SSSR (od 16. 4. do 31. 5. 1945, boje v Malé Fatře a Javornících) zůstal i po osvobození Československa. V srpnu 1945 byl povýšen do hodnosti div. gen.

V polovině února 1946 byl ustanoven velitelem I. sboru v Praze a později v Litoměřicích, k 1. 12. 1947 se stal zatímním zástupcem velitele VO 1 a absolvoval I. informační kurz pro vyšší velitele v Praze, který probíhal i ve dnech února 1948. Pro nový režim se stal nedůvěryhodným, proto byl 15. 3. 1948 ustanoven velitelem VHÚ a již v červenci následujícího roku přeložen do výslužby. Jeho další osudy se nepodařilo zjistit. Byl bratrem Otakara Španiela, významného českého sochaře, řezbáře a medailéra, jehož spolu s manželkou Ludmilou v roce 1942 zatklo gestapo.

Vyznamenání:

• Československý válečný kříž 1918, Československá revoluční medaile;
• Orden svatoj Anny III. stěpeni s mečami i bantom;
• Československá medaile Vítězství;
• Československý válečný kříž 1939;
• čs. vojenská medaile Za chrabrost před nepřítelem;
• čs. vojenská medaile Za zásluhy I. stupně (26. 6. 1944);
• Československá vojenská pamětní medaile se štítkem F–VB–SSSR;
• medal Za osvoboždenije Pragi;
• Médaille Commémorative Française de la Guerre 1939/1945;
• L‘Ordre de la Ledion d’Honneur;
• Croix de Guerre avec palme;
• Polonia Restituta III. tř.;
• Orden beli orao V. reda;
• Ordinul Steaua Romăniei;
• řec. Řád za vojenské zásluhy III. Stupně;
• Legion of Merit – degree of Officer (8. 12. 1945)

Dílo:

Československá armáda druhého odboje. Montreal 1941, Praha 1945.

Převzato z publikace Vojenské osobnosti československého odboje; sestavil kolektiv autorů