22°C
Když v říjnu před dvěma lety přijímal legendární Jiří Suchý zástupy gratulantů, neboť slavil krásné devadesátiny. Stále velmi aktivní herec, zpěvák, tvůrce, sběratel a mnoho dalšího sobě i jim v Semaforu nadělil představení „Znám ještě starší lidi.“ Zněly v něm písničky, které napsal pro jiné zpěváky. V šedesátých letech jeho slova vycházela ze rtů Karla Gotta, Hany Hegerové, Evy Pilarové, Waldemara Marušky, ale i Jiřího Šlitra.
Z divadelních her s Jiřím Šlitrem to vypadá, jako by oba byli nerozdělitelní kamarádi podobně jako Jan Werich a Jiří Voskovec, ale pravda byla složitější. „Mezi námi byl takovej zvláštní vztah, protože jsme byli každej absolutně mentálně jinej. Nás spojovalo divadlo, tam jsme si celkem rozuměli. To byl jedinej bod, kde nám to klapalo,“ prozradil v roce 1990 pro Karla Hvížďalu do knihy Povídání.
V Blesk Podcast Jiří Suchý odhalil, jak se nakonec spřátelili: „My jsme na to kamarádění neměli ani moc času. Byli jsme děsně pilný a uchvátila nás práce. Psal jsem tehdy hry jak divej,“ vzpomínal na prknech Semaforu Suchý. Moment kamarádství vznikl, když byli rok před Šlitrovou smrtí v Německu ve Stuttgartě a čtrnáct dní vystupovali v nočním podniku. „Prošli jsme si město a také jsme často sedávali v hotelu a neměli jsme co dělat. Tak jsme se scházeli a povídali jsme si o všem možném. O takových věcech, o nichž si kamarádi povídají, třeba o holkách. Najednou na mě to kamarádství zavanulo. On po tom toužil víc než já. Vyčítám si, že jsem tolik pracoval a nešel mu víc naproti. Potom se to změnilo a bylo to děsně fajn, musím říct. Ale nemělo to žel dlouhého trvání,“ litoval ztráty přítele a kolegy.
Kde seš? Zítra hrajeme!
Byl to právě Jiří Šlitr, kvůli němuž se Suchý s rodinou vrátil z krátkodobého exilu v Anglii po vpádu vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968. „Představa, že tam zůstanu, mě děsila. Dost jsem tím trpěl,“ svěřil se divadelník. V té době nebylo možné navázat telefonické spojení do Československa, ale nakonec se to Suchému povedlo. „Volal mě Šlitr a říkal ‚Prosím tě, já tady od zítřka začínám hrát divadlo a ty jsi kde?' Odpověděl jsem mu, že v Londýně, a on, ať rychle přijedu,“ líčil telefonát.
Druhý den byl podle Suchého publikovaný seznam osobností s údaji o místě jejich zahraničního útočiště. Jiří Suchý byl mezi nimi. Nakonec si stačil koupit letenku a přijel do divadla na konec Šlitrova představení. „Vystoupil jsem na jeviště a ještě jsme udělali jako přídavek pár písniček spolu. Musím říct, že nikdy před tím ani potom jsem nezažil a bylo to pro mě nesmírně silný a dojemný, co ty lidi udělali. Nebylo to ani kvůli mně, ale kvůli tomu, že jsem se vrátil. Že jsou lidé, kteří jdou do nejistoty a jsou rádi, že mohou být tady. Sálem se rozléhal asi osmiminutový potlesk,“ sdílel jednu z nejsilnějších a nejdojemnějších vzpomínek Jiří Suchý.
Jak mu krátce poté za podepsání 2000 slov začal komunistický režim znepříjemňovat život a práci nebo co si o něm myslel Jiří Voskovec s Janem Werichem, prozradil Jiří Suchý exkluzivně pro Blesk Podcast:
Blesk Podcast: Velké přiznání Jiřího Suchého. Se Šlitrem se skamarádili až rok před jeho smrtí Jiří Marek
tahle generace tady bude hrozně chybět prostě..
