Třiasedmdesát ledových dní pražských a ledová povodeň roku 1784

Jak se později zjistilo, anděl býval součástí sousoší svatého Václava, které stávalo nad osmým pilířem Karlova mostu. Dnes je uložené v lapidáriu Národní galerie a na jeho místě byste našli sochu sv. Ludmily. Proč? Protože v roce 1784 byl Karlův most i se svatováclavským sousoším silně poškozen tzv. ledovou povodní. Poničená socha byla odvezena a později nahrazena. 

Sopečný smog, mráz, sníh a led

Část řetězce kráterů Lakagígar, svědectví o výbuchu islandské sopky Laki v roce 1783|foto:Shutterstock

Co se tehdy stalo? Všechno začalo vlastně už v červnu roku 1783. Tehdy na Islandu vybuchla sopka Laki, která byla aktivní ještě několik měsíců poté. Do atmosféry se dostalo ohromné množství plynů, především oxidu siřičitého, ale také fluorovodíku a chlorovodíku. Po kontaktu s vodními parami vznikla jedovatá mračna, která zakrývala značnou část Evropy. Tento smog nejen že otrávil mnoho zvířat a lidí na Islandu a Britských ostrovech, ale také výrazně ochladil klima na severní polokouli. Především v Evropě a severní Americe. Zima na přelomu let 1783 a 1784 byla nebývale krutá.

Po celé Evropě se dochovaly zprávy o silných mrazech a přívalech sněhu. Například v Dánsku zamrzla úžina mezi ostrov Funen a Zéland, takže ji bylo možné přejet s povozem. V Čechách začalo mrznout a sněžit už v půlce listopadu a zima se držela dlouho do jara. V Klementinu tehdy naměřili 73 ledových dní v řadě. Všechny vodní toky a nádrže byly zamrzlé. Například led na Vltavě u Mělníka měl podle dobových svědectví sílu kolem jednoho metru! I v nížinách bylo kolem půl metru sněhu, ve vyšších polohách několik metrů.

Povodeň v Praze v roce 1784 na vyobrazení B. Wincklera|foto:Wikimedia Commons, CC0 1.0, ©

Když v únoru pukaly ledy…

A pak přišel konec února a s ním rychlá výrazná obleva. Teploty vyrazily nad nulu a začalo pršet. Podle klementinské řady byl 26. a 27. února objem srážek doslova extrémní – 27. února teplota vystoupala až k devíti stupňům. Sníh rychle mizel a měnil se ve vodu, která vše zaplavovala. Nejhorší bylo, že na řekách začaly pukat ledy. Masa vody z tajícího sněhu a veliké ledové kry braly dřevěné i kamenné mosty, zaplavovaly města a vesnice, kde strhávaly domy. Vše se seběhlo tak rychle, že lidé nestačili utíkat do bezpečí a záchranu museli hledat na střechách a stromech. Přesto mnozí přišli o život. Podle dobových záznamů se voda dostala i na místa, kde nikdy dříve nebyla a kde s ní nikdo nepočítal. To jen zvýšilo počet obětí. Ledová povodeň leckde dosáhla na úroveň tisícileté povodně z roku 2002. Co do dynamiky ji na mnoha místech předčila.

Velká povodeň ve Würzburgu v únoru 1784|foto:Wikimedia Commons, CC0 1.0, ©

… řítily se domy, jezy, mosty

Symbolem zimní povodně roku 1784 je už zmíněné částečné stržení Karlova mostu. Došlo k němu 28. února 1784, kdy ledové kry podemlely 6. mostní pilíř a dalších pět pilířů a tři oblouky poškodily. Do vln se tehdy zřítila strážní budka s pěti vojáky. O den později se rozlomilo sousoší svatého Václava a jeden z andělů padl na dno, kde ležel dalších 220 let. Povodeň zničila pražské jezy, které byly důležité pro chod pražských mlýnů a pekáren. Voda také lidem sebrala palivové dříví. Situace nejen v Praze byla velmi vážná, zvlášť když se po dvou dnech zima vrátila a rozlitá voda zamrzla.

K. Salzer, Oprava Karlova mostu po povodni v roce 1784|foto:Tereza Burianová

Podobný průběh měly poslední únorové dny roku 1784 také na dalších místech střední a západní Evropy. V Kolíně nad Rýnem je tato povodeň považována za nejhorší zaznamenanou. Hladina Rýna tehdy stoupla o deset metrů a rozlámané kry strhly desítky domů včetně městských hradeb, podobně řádil Neckar, Dunaj, Mohan a mnohé další řeky. I když jde o událost 240 let starou, odborníci její průběh stále zkoumají. Protože – co kdyby se někdy zopakovala…?