Musica Florea v Českém muzeu hudby: Úchvatný večer s hudbou Dvořákových učitelů

Orchestr Musica Florea, sbor Collegium Floreum a čtyři sólisté vystoupili 14. února 2024 v Českém muzeu hudby v Praze. Na koncertě zazněly skladby hudebních učitelů Antonína Dvořáka – Josefa Spitze a Adolfa Liehmanna – a také Mozartova Korunovační mše v C dur.
Dvořákovi učitelé A. Liehmann a J. Spitz: Musica Florea, Collegium Floreum, 14. února 2024, České muzeum hudby, Praha (zdroj Musica Florea, foto Petr Dyrc)
Dvořákovi učitelé A. Liehmann a J. Spitz: Musica Florea, Collegium Floreum, 14. února 2024, České muzeum hudby, Praha (zdroj Musica Florea, foto Petr Dyrc)

Po lednovém koncertě na Vysočanské radnici, kde soubor Musica Florea společně s klavíristkou Petrou Matějkovou připomněli 250. výročí narození českého skladatele Václava Jana Křtitele Tomáška, přichystala Musica Florea koncert, na kterém zazněly skladby prvních hudebních mentorů Antonína Dvořáka. Na programu se objevila také Mozartova Korunovační mše, jelikož Mozartova hudba byla v té době v Čechách známá a oblíbená a i zmíněné české skladatele v jejich tvorbě ovlivnila.

Soubor Musica Florea hraje často v komornějším obsazení, tentokrát však bylo, bohužel, na pódiu více lidí než v publiku. Dvacetičlenný orchestr Musica Florea a dvacetičlenný sbor Collegium Floreum ještě obohatili čtyři sóloví zpěváci – sopranistka Hana Holodňáková, altistka Sylva Čmugrová, tenorista Marek Žihla a basbarytonista Miloš Horák.

Koncert otevřela jedna z Mozartových osmnácti mší, Korunovační mše C dur KV 317. Bezmála půlhodinová mše, kterou Mozart napsal ve svých třiadvaceti letech, byla původně zřejmě napsána pro velikonoční bohoslužbu v Salcburském dómu, přízvisko „korunovační“ dostala až po Mozartově smrti, kdy často zaznívala právě během bohoslužeb při korunovaci králů a císařů. Ale často se hrávala i v Čechách v 19. století – Dvořák se v rozhovoru pro London Sunday Times v roce 1885 zmínil, že když byl malý, uváděly se každý rok během posvícení ve Zlonicích, kde nějakou dobu bydlel u svého strýce, Cherubinova Mše d moll, Haydnova Mše d moll nebo Mozartova Mše C dur.“

K provedení této mše si umělci zvolili České muzeum hudby na Malé Straně. Muzeum, které sídlí v několikrát přestavěném kostele sv. Máří Magdalény, se honosí krásnou koncertní síní, jež byla původně hlavní chrámovou lodí kostela. A právě akustika kostela ještě podpořila monumentální vyznění Mozartovy mše. Orchestr, sbor i sólisté byli naprosto fenomenální. Obzvláště v částech Credo a Benedictus bylo osvěžující slyšet klarinety – hrály na ně Ludmila Peterková a Marjolein De Roos – které svítily nad orchestrem a melodicky doplňovaly party sólistů i sboru. Mohutný zvuk však mnohem lépe vyzníval v zadní části koncertní síně. Proto byla veliká škoda, že naprostá většina posluchačů zaplnila první tři řady. Publikum tak sice mohlo zblízka pozorovat hráče a zpěváky, ale moudřejší by v tomto případě bylo sednout si dozadu a vzít si, dle potřeby, divadelní kukátko.

Dvořákovi učitelé A. Liehmann a J. Spitz, Musica Florea, Collegium Floreum, 14. února 2024, České muzeum hudby, Praha (zdroj Musica Florea, foto Petr Dyrc)
Dvořákovi učitelé A. Liehmann a J. Spitz: Musica Florea, Collegium Floreum, 14. února 2024, České muzeum hudby, Praha (zdroj Musica Florea, foto Petr Dyrc)

Následovaly dvě skladby od Josefa Spitze, Dvořákova prvního hudebního mentora. Rodák z Nelahozevsi učil malého Dvořáka zpěvu a hře na housle. Jak ozřejmila muzikoložka Eleanore Kinsky v koncertním programu, ve Spitzově hudební pozůstalosti se našly skladby od Mozarta, Haydna, Koželuha a pravděpodobně i jeho vlastní skladby. Pravděpodobně, protože jsou podepsané jeho jménem, ale není jisté, jestli jeho podpis značí, že skladby sám napsal, nebo byl pouze jejich vlastníkem. Na koncertě nejprve zazněla, nejspíše skutečně Spitzova, Aria pro Festo Corpus Christi, neboli pro „Slavnost Těla a krve Páně“, která byla poutavá nejen svou lyričností, ale i tím, že byla zpívaná na český text. Perfektně sehraný orchestr doplnily dva sólové ženské hlasy, alt a soprán. Sopranistka Hana Holodňáková a altistka Sylva Čmugrová se krásně barevně doplňovaly – sopranistka Holodňáková používala více vibrata, zejména ve vysokých polohách, zatímco altový hlas Čmugrové zněl sametově a rovněji.

Následovala Spitzova antifona Regina Coeli, neboli „Vesel se, nebes Královno“ velebící Kristovo vzkříšení a Pannu Marii. Ta byla zpívána na původní latinský text. Po citlivém hluboce znějícím vstupu basbarytonisty Miloše Horáka se k orchestru připojili všichni čtyři sólisté i sbor. Jako v tradiční antifoně, tedy ve střídavém zpěvu, se sboristé a sólisté průběžně střídali. Ačkoliv sboristé měli co do počtu převahu, čtyři sólisté se jim svými výrazovými prostředky a naléhavostí projevu dokázali vyrovnat. Potvrdilo se, že Musica Florea si vždy vybírá hostující sólisty s citem pro dobový repertoár. Dirigent Marek Štryncl vedl orchestr, sbor i sólisty s jemu vlastní lehkostí a precizností.

Na závěr zazněla velkolepá Mše D dur od skladatele, učitele a varhaníka Antonína Liehmanna. Skladatel působil ve Zlonicích a hrál na varhany v místním kostele, kde měl i vlastní kapelu. Právě pod jeho vedením se v kostele na posvícení uváděly mše, mimo jiné i již zmíněná Mozartova Mše C dur. Ačkoliv je v dnešní době málo známý, ve Zlonicích v Památníku Antonína Dvořáka je část expozice věnovaná právě Liehmannovi.

Dvořákovi učitelé A. Liehmann a J. Spitz, Hana Holodňáková, Sylva Čmugrová, 14. února 2024, České muzeum hudby, Praha (zdroj Musica Florea, foto Petr Dyrc)
Dvořákovi učitelé A. Liehmann a J. Spitz: Hana Holodňáková, Sylva Čmugrová, 14. února 2024, České muzeum hudby, Praha (zdroj Musica Florea, foto Petr Dyrc)

Čtrnáctiletý Dvořák se u Liehmanna začal učit hudební teorii a rozvíjel se pod jeho vedením ve hře na housle, klavír i varhany. Liehmann psal smuteční pochody, taneční skladby a pastorální mše. O Mši D dur, kterou se Musica Florea rozhodla uvést, umělecký vedoucí souboru Marek Štryncl řekl: „Můžeme se zde setkat s užitím třech samotných trumpet či sólového tympánu, virtuózních sólových houslí či flétny. Za zmínku stojí nesmírně překvapivé zakončení mše tichým sólovým pěveckým kvartetem.“

Zároveň Štryncl poukazuje i na Liehmannovo použití a spojování různých hudebních a výrazových prostředků: „Hudebně je dílo plné emočních proměn, které odpovídají textu a které autor vyjadřuje pomocí jak tradičního kontrapunktu, tak i zejména romantickými důmyslnými harmonickými postupy.“

Mše zněla libozvučně, ale pro svou proměnlivost byla posluchačsky velmi náročná. Působila jako pestrobarevná mozaika nápadů a hudebních chutí. Chvílemi připomínala Rybovu Českou mši vánoční, načež rychle změnila charakter a vyznívala jako populární árie z italské opery, aby se vzápětí opět přerodila do nějaké z dalších nečekaných, ale nádherně propracovaných forem plné kontrastních hudebních motivů. Ač to zní paradoxně, mše držela pohromadě díky svojí nesourodosti a neustálé proměnlivostí.

Soubor Musica Florea překvapil posluchače uvedením téměř neznámých Spitzových a Liehmannových skladeb, ale rozhodně nepřekvapil kvalitou a důkladností jejich nastudování a provedení. Malá účast na koncertě zaměřeném na hudbu Dvořákových učitelů, který se navíc konal v samém centru Prahy, byla tudíž opravdovým překvapením.

Musica Florea: Dvořákovi učitelé A. Liehmann a J. Spitz
14. února 2024, 19:30 hodin
České muzeum hudby, Praha

Program:
Wolfgang Amadeus Mozart: Messe C dur „Krönungsmesse“ KV 317 (Korunovační mše)
Josef Spitz: Aria pro Festo Corpus Christi
Josef Spitz: Regina Coeli
Antonín Liehmann: Mše D dur

Účinkující:
Hana Holodňáková – soprán
Sylva Čmugrová – alt
Marek Žihla – tenor
Miloš Horák – bas
Musica Florea
Collegium Floreum
Marek Štryncl – dirigent

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments