Brutální maďarský zářez. „Viděl jsem to mnohokrát na YouTube“

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Česká fotbalová reprezentace se chlubí, že se jí po rozpadu federace vždy podařilo postoupit na evropský šampionát, čímž se mohou holedbat už jen velmoci Francie, Německo, Španělsko, Itálie a Portugalsko. Anglie chyběla na Euru 2008, Nizozemsko na Euru 2016.

V období společného státu se Slováky ovšem tak úspěšná nebyla. Veškeré účasti na závěrečném turnaji sice proměnila v medailovou radost (1960, 1976 a 1980), šestkrát ovšem u bohatě prostřeného stolu chyběla.

A neúčast na evropském šampionátu 1984 ve Francii bolí dodnes, pořád v pamětnících zůstává pachuť obrovské křivdy, kterou na československém týmu spáchali maďarští rozhodčí.

V lednu 1982 se slavnostního losování sedmého evropského šampionátu na slovutné pařížské Sorbonně účastnilo 33 členů UEFA, chybělo jen Lichtenštejnsko. Francie coby pořadatel do kvalifikace nemusela. Československo dostalo do skupiny 5 těžkého protivníka – Itálii, která v červnu ve Španělsku dobyla světový trůn.

Naopak československému týmu šampionát na Pyrenejském poloostrově nevyšel, trenér Jozef Vengloš byl odvolán, skoro za trest mužstvo převzal František Havránek, jenž dovedl československý výběr ke zlatým medailím na OH 1980 v Moskvě. Dny radosti byly však pryč, naopak se mluvilo o velké krizi. Účast na ME ve Francii se rázem proměnila ve velký sen, ze skupiny postupoval je vítěz.

Squadra azzurra se poprvé po dobytí titulu představila doma, na slavné milánské San Siro si v listopadu 1982 před 80 tisíci tifosi pozvala obnovený československý tým. Očekávání bylo veliké. „Když jsme odjížděli z hotelu, policisté museli odstraňovat auta z cesty, abychom se dostali na zápas včas,“ přibližuje hrdina utkání Pavel Chaloupka italské šílenství.

Počasí ladným italským postavám moc nepřálo. Enormně pršelo, terén byl hrozně bahnitý, těžký, rozmáčený. Jako Zetor 50 na něm brázdil málo známý borec s přezdívkou Abbé – Jiří Sloup. „Uhonil všechny,“ skládá mu poklonu spoluhráč. Sloup měl obrovský – i gólový – podíl na šokující remíze 2:2. „Napřed sám vyrovnal, když domácí zase vedli, viděl jsem, že má balon, šel jsem sprintem asi 40 metrů do díry. Italský obránce mu míč ukopl, přesně tam, kam jsem nabíhal. Okolo Zoffa jsem ho poslal do sítě,“ vykresluje Chaloupka situaci u druhé trefy.

Nikdo souboru ze střední Evropy moc nevěřil. O to bylo překvapení větší.

Domácí odveta byla na řadě o rok později v Praze na Strahově. V 63. minutě se premiérovým gólem v reprezentaci trefuje Petr Rada. „Honili jsme ho po celém hřišti a dohnali, až když skočil na plot na tribuně,“ vybavuje si Chaloupka, jaký vytryskl gejzír radosti. Ve hře bylo ovšem skóre, druhý gól by hodně pozici v tabulce vylepšil.

O 13 minut později přichází příležitost největší – pokutový kop. Fauluje mladíček Ubaldo Righetti, obětí nedovoleného zákroku je Chaloupka. Rada je v laufu, bere si míč, proti nestojí tradiční italský brankářský gigant Dino Zoff, ale jeho náhradník Ivano Bordon. Rada nezaváhá a plot se ohýbá podruhé.

Světoví šampioni jsou pokořeni.

Jenže překonat italské maestry nestačí, přicházejí jiné ztráty – a dost bolavé. Doma se Švédskem v říjnu 1982. „Ještě v 87. minutě vedeme 2:0, nakonec je z toho remíza,“ nedokáže Chaloupka pochopit fatální zaváhání. O rok později ve Stockholmu československý tým dokonce prohrává 0:1. Se Švédskem má tedy naopak nepříznivou bilanci.

K tomu se přidává ochuzující remíza na Kypru, kdy na vedení podceňovaného outsidera odpovídá Přemysl Bičovský, ale další šance zůstávají nevyužity. Předchozí šestigólová výhra na Strahově je jen povinným bodovým vkladem.

Jelikož se však body přelévají mezi týmy všelijak – Itálie končí s chudým ziskem pěti bodů –, rozhodují nakonec duely se starým známým Rumunskem.

V květnu 1983 v Rumunsku výběr trenéra Havránka vyhrál. „Házeli po nás šutry, ale my to zvládli,“ holedbá se Chaloupka silnou psychickou odolností. Rodila se z party. „Seděli jsme na soustředění v Nymburce v malé hospůdce já, Zdeněk Hruška, Láďa Vízek a Honza Berger a dali si malé pivko,“ přiznává prohřešek. „Přišli jsme později, asi o pět minut, a dostali od trenéra za uši. Slíbili jsme mu, že to na hřišti vynahradíme,“ našli cestu, jak ho uchlácholit.

Slib dodrželi. Hruška chytil i nemožné, Chaloupka dostal jednu z nejlepších známek v reprezentaci, na Bergera byl rozhodující faul a Vízek proměnil penaltu. Nebyla to lehká situace. „Byl jsem na ni určený, ale nechtělo se mi ji kopat, neboť šlo o první v kariéře! “ přiznává dukelský vtipálek Ladislav Vízek, že jiní měli jistější nohu.

Nikdo však nepomohl. „Viděl jsem jenom čísla, otočili se a šli na půlku,“ vybavuje si. „Kopl jsem ji hrozně, sice k tyči, ale pomalou. Brankář Silviu Lung naštěstí skočil na druhou stranu,“ oddechl si.

Z Bukurešti přivezli Čechoslováci parádní vítězství. Prohřešek byl smazán. „Byla to parádní čtveřice. Kdo byl u piva, přispěl k vítězství,“ prsí se Chaloupka.

Situace ve skupině se po dalších zápasech – především po strahovské výhře nad Italy – rozmotává. V domácím duelu s Rumunskem stačí jakákoli výhra.

Jenomže poslední listopadový den 1983 přichází v Bratislavě na Tehelném poli zářez. Obranou Rumunů se nedaří probít, když se prosazuje nejúdernější klokan – nejlepší střelec ligového ročníku Chaloupka. Tasí tradiční ničící zbraň, naskakuje do vápna na centr ze strany a hlavou posílá míč v pádu do šibenice. Vedení 1:0 a postup je blízko! Ale maďarský rozhodčí Károly Palotai gól na pokyn pomezního, který odmával nesmyslně ofsajd, neuznává.

Z hráčů teče vztek. „Viděl jsem to mnohokrát na YouTube, když si člověk akci zastaví, je jasné, že jsem vybíhal dva metry za obráncem,“ kroutí hlavou nad tímto omylem (úmyslem?) rozhodčího.

Roztrpčení bylo veliké. „Byl to naprosto regulérní gól, Pavel by nás posunul do Francie,“ tvrdí přesvědčivě Vízek. „Věřili jsme, že dáme další, ale nedali a nejeli nikam,“ žehrá, že osud nebyl k týmu milostivý. Hosté vedli, mladíček ze Slovanu průbojný útočník Milan Luhový sice vyrovnal, ale to nestačilo.

Neúspěšná kvalifikace na ME ve Francii se nedá ani po letech z mysli jen tak vypudit. „Na to se nedá zapomenout,“ lituje neúčasti hrdina duelu s Itálií obránce Rada. „Pískali to Maďaři, kteří měli zřejmě příbuzné v Rumunsku,“ nabízí vysvětlení děsivého zářezu. „Říkalo se, že pak strávili celé léto v luxusních hotelech v Mamaie,“ přidává se Chaloupka.

„Hodně nás to mrzelo, když už jsme porazili mistry světa…,“ připomíná Rada slavnou výhru nad Itálií, na níž se podílel oběma góly.