STARÁ ŠUMAVA: Svatý Matěj
„Prosím, prosím svatého Matěje, nám ať ovoce hojně dopřeje, kamkoliv v zahradě hlas můj se rozleje,“
Svátek svatého Matěje je prastarým svátkem světce, který láme zimu, přináší skutečně jarní teplé paprsky a rozpouští led a sníh minulé zimy. Nebo taky zimy ještě přidá – svatý Matěj zimu tratí, když netratí, obohatí. Matěj (nebo spíš Matyáš) patřil k širšímu okruhu Ježíšových učedníků. Když zemřel Jidáš, doplnil apoštolskou dvanáctku. Tento výběr byl zaznamenaný v knize Skutků apoštolů, kapitole 1, verše 23-26. Podle různých legend působil jako misionář v Judsku a v Kolchidě (dnešní Gruzii). Úcta ke třináctému apoštolovi Matějovi je tradovaná od počátků církve. Na starých ikonách ho najdeme s knihou nebo se sekerou v ruce. Ve staré církvi mu byl zasvěcený 24. únor jako předěl zimy a jara.
Ve staročeských kalendářích většinou prvním jarním dnem byl svátek sv. Matěje (24. února). Rovněž při staročeském dělení roku na osm období byl den sv. Matěje prvým dnem tzv. pozimku neboli předjaří. Další roční doby byly: jaro (Vesna), podletí, léto, poletí, podzimek (podzim), předzima a zima.
Toho dne se věštil zdar úrody, ale i úspěch očekávaného sňatku. Svatý Matěj je patronem úrody, ale i tesařů, řezníků a řemeslníků, kteří zacházejí se sekyrou. Dokonce je vzýván při manželské neplodnosti a jeho přímluva prý přináší štěstí při losování.
Nejrozšířenějším zvykem na den sv. Matěje bylo obcházení zahrad před východem slunce provázené magickými úkony, které měly ovlivnit úrodu. Na tento den brzy ráno obešel hospodář v zahradě každý strom a třásl jím, aby byla bohatá úroda a aby se stromy probudily ze zimního spánku. Lidé také klepali do kmenů dřevem a prosili sv. Matěje, aby ochránil stromy před mrazy a zajistil tak dostatek ovoce. Matěj měl zajistit dobrou sklizeň, a proto také na vsích děti tloukly vařečkou do ovocných stromů. V okolí Příchovic lidé, včetně dětí, chodili na Matěje na boso. Symbolika bosých nohou v sobě nesla jasné poselství – zima skomírá a příroda se probouzí k životu. To je ostatně úděl celého února, tento měsíc je sice bílý a pole sílí, ale již ze samotného vzniku názvu měsíce plyne, jak to s únorem doopravdy je – ledy na řekách pukají a následně se noří pod hladinu. Poslové jara, sněženky a krokusy, se také objevují v únoru a pochopitelně nejvíce kolem dne svatého Matěje. Zkrátka: „Na svatého Matěje lidské srdce okřeje, slunce pozře závěje, nad polem si skřivan zapěje.“
V předvečer dne svatého Matěje se na vsích dodržoval ještě jeden zajímavý zvyk. Lidé nechali venku viset ručník a druhý den ráno z jeho stavu vyvozovali, jaký bude konec zimy. Pokud byl ručník jen mokrý, věřilo se, že přijde teplé a příjemné jaro. Pokud ovšem zmrzl, zima ještě měla s jarem svádět dlouhý boj. Čím více byl ručník promrzlý, tím chladnější jaro mělo být. Večer se lidé hřáli u kamen a také trochu věštili. Například pomocí lístků břečťanu, které se na noc vkládaly do misky s vodou. Pokud některý z nich do rána změkl, považovalo se to za předzvěst nemoci v rodině.
Zatímco sedláci chystali pluhy na pole k orbě, v Praze se v tento den nebo v neděli následující po jeho svátku konala první jarní pouť roku – ta největší, Matějská. Je první nejenom v Čechách, ale snad v celé Evropě.
Svátek Matěje je na pranostiky bohatý a proto pojďme nahlédnout do lidové meteorologie našich předků, co říkají na dnešní den. Velká část pranostik tohoto dne je jen obměnou jedné a té samé pranostiky. Svatý Matěj ledy láme, nemá-li jich, nadělá je. Najde-li Matěj led, seká ho hned; nenajde-li led, dělá ho hned. Svatý Matěj boří mosty, nebo je staví. Svatý Matěj zimu tratí, když netratí, obohatí. Z těchto pranostik nám je jedno jasné, že vyjdou jistojistě vždycky. K dalším pranostikám patří; Na svatého Matěje, do závěje naleje. Na svatého Matěje pije skřivan z koleje. Jaký mráz bude večer v noci na svatého Matěje, takový bude za 40 dní pořád. Matěja – léta naděja.
Zdroj: SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora