Jaký nejlepší ples jste v životě zažila?
To nedokážu říct. Vždycky ten, který zrovna je. To je teď a tady, o čem se pořád mluví. Málokdy si uvědomujeme, že to nejlepší je právě teď, protože jsme pořád tady.
Umíte se na plese bavit až do zavíračky, nebo jdete na Popelku domů?
Do teď jsme byli hodně na Popelku, protože náš starší Tobiáš je schopný na nás čekat i do dvanácti. Ale teď jsme zvolili jinou strategii. Děti jsme nechali na vesnici, kde máme dům, a my jsme v Praze v bytě. Na vesnici je celá rodina Růžičkových a je tam dalších sedm dětí, takže doufám, že se jim nebude tolik stýskat.
Sundaváte obuv s vysokými podpatky s přibývající zábavou?
Zamlada jsem to dělala velmi často. Pokusím se dnes chovat jako dáma a vydržet. Počítám s tím, že zítra budu mít puchýře.
Jak jste zmínila váš dům, vy jste ho hodně dlouho rekonstruovali. Už to máte vše hotové?
Tam nebude nikdy vše hotové, protože ten dům je ze 16. století. My jsme ho zrekonstruovali docela rychle, asi během půl roku, abychom tam mohli žít. Tím pádem jsme některé věci i odflákli, protože byl covid a dělali jsme všechno proto, abychom tam mohli žít a bylo tam teplo a voda. Pořád něco opravujeme, řešíme, stále je nějaký problém. Ale je to nádherná zkušenost. Cítíme se tam šťastní a svobodní.
Co se vám nejvíc líbí na životě na vesnici?
Svoboda. A to, že jsme daleko od kolektivního stresu. Jen my určujeme, co se nás bude a nebude týkat. Pak čerstvý vzduch, pohyb, každý den jsme na procházce. Snažíme se být v souladu s přírodou. Nejen že o tom mluvíme, ale že to skutečně žijeme. Teď jsem bylinkářka, začala jsem se věnovat bylinkám. Hodně věcí se změnilo ve vnímání světa. Taky tam jinak běží čas. Máme tam mnohem víc času, v Praze nic nestíháme.
Zdroj: iGlanc.cz
