V nymburské nové Galerii za rohem se uskutečnila vernisáž života a díla Julia Fučíka. Hudbou výstavu doprovodil Petr Vlček. Vernisáž v prostorách OV KSČM Nymburk uvedl Anatolij Šitov a Jaroslav Novák z Nymburka. Byl zdůrazněn zejména Fučíkův vliv na hodnocení české literatury, zejména Sabiny nebo Boženy Němcové.
»Jsem rád, že se podařilo tuto nevelkou leč významnou výstavu pro Nymburk získat. Díky ní vznikl v prostorách OV KSČM Nymburk místo zašlé chodby plné starých skříní nový výstavní prostor přístupný veřejnosti, který jsme pojmenovali Galerie za rohem. Výstavu jsem se snažil otevřít v Milovicích na městě i v knihovně, ale byla odmítnuta. Fučík je odrazem boje proti fašismu v první republice, kdy musel být v ilegalitě i dnes. Je odrazem boje proti českému fašistickému protektorátu, kdy například ve Vsetíně režimní fašistické orgány zaútočily na jeho sochu,« uvedl předseda nymburského OV KSČM Zdeněk Milata, který označil Fučíka za národního hrdinu.
Na třicet účastníků vernisáže mělo v rámci vernisáže možnost prohlédnout panely výstavy i zhlédnout dokumentární film. Výstava potrvá do konce března 2024 v Obecním domě Kokos, Nymburk, Bedřicha Smetany 55.
(pk)
J. Fučík byl vždy kritizován i napadán, primitivně, ale i „na úrovni“ historiky či literárními kritiky. Byl to zbabělec, který v rozhodnou chvíli nestřílel, gestapo ho zlomilo a on udával své spolupracovníky, za buržoázní republiky vědomě lhal o Sovětském svazu, psal na objednávku Gottwalda, místo z přesvědčení, jak se na „nezávislé“ novináře sluší. Reportáž nemohl napsat on, dožil prý kdesi v Jižní Americe, a mnoho dalších podpásových ran mu po smrti zasadili tzv. odborníci i bulvár. Celý ranec takových a podobných zaručených tvrzení na něj vysypal hned po sametu údajně již svobodný tisk, plný údajně „nezávislých“ novinářů, píšících na zakázku hlouposti, jak se na buržoazní novináře zřejmě sluší.
Kupodivu, tato usilovná manipulativní práce na veřejnosti nezanechala téměř žádný následek. Najdou se sice vždy lidé, kteří Fučíka nemusí, už jen proto, že byl komunista (i když v době, kdy to komunisté neměli jednoduché a neměli moc, naopak moc představovaná buržoazními cenzory, policajty i soudy byla proti nim), ale většina lidí ho stále považuje za hrdinu, i když sem tam nějaké pomluvě věří. Přesto.
Z tohoto hlediska vidím celou tu společnou usilovnou snahu mnohých vážených literátů i bulvárních pisálků, za ne příliš úspěšnou.
Jiná je ovšem situace hodnotí-li lidé jeho tzv. „druhý život“, tedy masovou propagandu, ke které byla jeho osobnost využita za dob socialismu. Tu dnes kladně hodnotí málokdo, i když se i dnes najdou lidé, možná jsou mezi nimi i provokatéři, kteří by rádi pokračovali ve hře Fučíkovou kartou, rozdávali opět Fučíkovy ceny, k všeobecnému obveselení myslících lidí. Někteří z nich mají vzhledem ke svému věku již na nějaký ten exces právo, ale jsou mezi nimi i mladí. Většina z těch, které znám a kteří si osobnosti J. Fučíka opravdu váží, se vždy snažili a snaží o Fučíkovi zjistit pravdu a podle svých sil pomáhat vytvářet pravdivý obraz tohoto mimořádného člověka v očích veřejnosti i odborníků. Jsem přesvědčen, že i tato výstava má tento cíl.
Už budou mít brzy Ukrajinci po ptákách.