Když německá média v časných úterních hodinách oznámila úmrtí fotbalisty Andrease Brehmeho ve věku 63 let, byl to šok. Střelec jediného gólu ve finále MS 1990 platil za skvělého parťáka na hřišti i mimo něj. Navíc je podepsán i pod památným německým titulem Kaiserslauternu z roku 1998, kdy s ním v kabině sedávali i Češi Pavel Kuka a Miroslav Kadlec. Později trénoval Vratislava Lokvence a Petra Gabriela.
Nejen fotbalové Německo se zahalilo po tragické zprávě do černé barvy. Brehmeho někdejší zaměstnavatel 1. FC Kaiserslautern přispěchal s kondolencí a slibem, že v brzké době památku legendárního Andiho uctí. Na služby krajního obránce či defenzivně laděného záložníka nezapomněli ani v Interu Milán. „Byl to skvělý hráč a pravý Interista. Ciao, Andi, jsi naše legenda,“ stálo na sociálních sítích Nerazzurri.
Rána, když odešel Beckenbauer
Brehme odkopal celkem 86 zápasů v německé reprezentaci a přidal v nich 8 gólů. Jeho největším úspěchem byl bezpochyby titul mistra světa z roku 1990, kdy se neztratil po boku takových hvězd, jakými v té době byli Jürgen Klinsmann nebo Lothar Matthäus. Na šampionátu Brehme vstřelil tři góly. Rozhodl osmifinále s Nizozemskem, v semifinále přispěl k postupu přes Anglii a finále s Argentinou sám rozhodl z pokutového kopu. Mohl se tak radovat se svým koučem Franzem Beckenbauerem, který zemřel začátkem ledna tohoto roku.
Právě s bývalým koučem, kterému se přezdívalo císař Franz, pojilo Brehmeho mimořádné přátelství. „Co vím, tak to pro Andrease byla velká rána, když začátkem roku zemřel Franz Beckenbauer. Byli velcí kamarádi. Už v devadesátých letech vedle sebe měli apartmány v Kitzbuehelu. Teď je to šok. Byl to moc fajn kluk. Ráno jsem to četl v německých médiích. Prostě to přišlo ze dne na den, ale bohužel takový je někdy život,“ komentoval odchod spoluhráče Miroslav Kadlec, který s Brehmem v Kaiserslauternu strávil pět let.
Po titulu mistra světa byl Brehme na vrcholu. Umístil se dokonce na třetím místě v anketě Zlatý míč, který tehdy opanoval jeho spoluhráč z reprezentace i Interu Milán Matthäus.
Brehme kromě světového šampionátu a německé ligy s Kaiserslauternem ovládl rovněž italskou nejvyšší soutěž a Pohár UEFA. Kopal v kariéře i za Bayern Mnichov a mihl se ve španělském Realu Zaragoza. V německých srdcích zůstane navždy jako střelec rozhodující penalty na MS 1990.
„Bráním se té tragédii uvěřit, protože jsme v poslední době byli v úzkém kontaktu. Skvělý člověk a blízký přítel. Zažili jsme spolu olympiádu 1984, samozřejmě MS 1990 a nespočet penalt. S Andim a Franzem odešli v krátké době dva lidé, kterým fotbalové Německo za mnohé vděčí,“ komentoval v německém tisku náhlé úmrtí Brehmeho spoluhráč z reprezentace Guido Bucwhald a odkázal i na nedávný skon Beckenbauera.
Právě penalty, které Buchwald zmínil, ale celkově kopací technika byly pověstné atributy, kterými se Brehme jako hráč mohl chlubit, což potvrdila i česká stopa. „Lepší centry jsem od nikoho v životě neviděl. Nedalo se poznat, jestli je levák nebo pravák. Oběma nohama uměl míč neskutečně zakroutit a sázel to tam trénink co trénink, nebylo to o náhodě. Nevím, jestli i dnes někdo takhle obounohý vůbec existuje,“ rozplýval se Kadlec při dalších vzpomínkách na někdejšího parťáka.
Lokvenc prozradil, jakým byl Brehme trenérem
Fakt je ten, že ale ani v Kaiserslauternu nebylo vždy všechno růžové. Krátce poté, co se Brehme vrátil z ciziny, klub sestoupil do druhé ligy i s Kadlecem, Kukou a Horstem Sieglem, který v klubu tou dobou krátce hostoval ze Sparty. V dalším roce se však tým mezi elitu vrátil a přišla opojná sezona 1997/98, ve které Kaiserslautern uzmul bundesligový grál jako nováček.
Po této sezoně Brehme ukončil hráčskou kariéru a po nějakém čase se vrhnul na trénování. Usedl na lavičku svého osudového Kaiserslauternu po boku Reinahrda Stumpfa i jako kouč na začátku tisíciletí, kdy tým společně dovedli například k 7. místu v lize.
I tenkrát spolupracoval s Čechy. Vedl totiž Vratislava Lokvence a Petra Gabriela. „On Brehme vlastně nějaké trenérské ambice snad ani neměl. Přišel tehdy po odvolaném Ottu Rehhagelovi. Vybavuju si, že když si s námi šel zakopat na tréninku, tak to byla lahůdka ta kopací technika. Brehme byl hlavní, Stumpf byl spíš asistent. A myslím, že jsme se pod nimi zvedli. Žádná velká věda to ale nebyla. Brehme byl takový lidový trenér s dobrým smyslem pro humor, což fungovalo. Prostě sympaťák,“ vzpomíná Lokvenc, který pod Brehmem nastupoval na hrotu Kaiserslauternu po boku začínajícího Miroslava Kloseho.
Následně podepsal smlouvu v Unterhachingu a svou relativně krátkou trenérskou etapu zakončil v roce 2006 jako asistent Giovanniho Trapattoniho ve Stuttgartu.
