Lovec krokodýlů

Australan Steve Irwin (nar. 22. února r. 1962) vyrostl v Queenslandském parku plazů a zvířat - malé zoo svých rodičů. Jako klukovi mu z kapes věčně vyčuhovaly ještěrky, k šestým narozeninám dostal od otce Boba vytouženou zakrslou krajtu (3,5 m). O živočišné říši brzy věděl hodně. Zatímco Stevovi kamarádi běhali venku, on chytal ryby a potkany, aby jimi krmil krokodýly a hady. V devíti ho táta poprvé vzal na noční lov obávaných lidožravých predátorů. Učit se přemoci je holýma rukama, to bylo pro něj něco. A tehdy v sobě začal živit sen. Představu o rozšíření rodinné zoo a vybudování velké zoologické zahrady, kde bude dost místa i pro jeho milované krokodýly.

V dospívání přebíral za rodiče stále víc povinností. Nadšeně se zapojil do vládního programu East Coast (kontrola stavu krokodýlů) na severu Queenslandu. Několik let je pomáhal odchytávat v místech, kde působili problémy a přesouvat tam, kde nikoho neohrožovali. Za odměnu si směl občas některého přemístit do „své“ zoo, kterou mu v roce 1991 otec předal.

Důležitým okamžikem pro Irwina bylo setkání s australským televizním producentem Johnem Staintonem. Poslal mu krabici kazet s nahrávkami vlastních dokumentů z výprav do divočiny - natáčených od dětství. V roli zaujatého průvodce v nich zaníceně přesvědčoval diváky o mírumilovnosti každého živého tvora a předváděl těžko uvěřitelné „kousky“ se zvířaty. Stainton pochopil, že má co dělat se vzdělaným přírodovědcem, a navíc nadaným filmařem. Spolupráce a hluboké přátelství obou mužů trvalo až do Irwinovy tragické smrti.

Jak potkat lásku

Často své ženě opakoval, že pokud budou spolu, nic zlého se nestane. Zároveň chtěl od ní slyšet slib - kdyby přece jen, postará se o jejich zoo.

Sedmadvacetiletá Teri Reinesová z Oregonu putovala v říjnu roku 1991 severovýchodem Austrálie. Spolu s přáteli v autě zastavili u malého zooparku ve chvíli, kdy se amplionu ozýval hlas svolávající diváky k show ve výběhu krokodýlů. Po dohadech, zda vystoupit, zvítězila zvědavost.

Uvnitř, podél velké nádrže, kde plavali krokodýlovití - od aligátorů přes sladkovodní až po velké mořské, uvolněně procházel mladý muž, v ruce kus syrového masa. Vysoký, statný, v khaki košili a šortkách, bosý, blond rozevláté vlasy pod koženým kloboukem, na levé ruce hodinky s černým řemínkem. Ledabyle se natáhl přes okraj nádrže a první predátor chňapl po soustu. Skupinka asi dvaceti diváků vydechla.

Teri ho sledovala bez hnutí. Mluvil o rituálech těch lidožravých tvorů, přidával historky prožité s nimi při odchytávání, chválil samice jako matky, vysvětloval, jak se jim bezpečně vyhnout. A z každého jeho pohybu i slova vyzařovalo nadšení pro ně. Z temné vody se vynořil tunový kolos a málem mu urval knoflík u košile, zatímco rovnou do tlamy dostal kus masa. Podle postavy a chůze poznala, že je zvyklý na tvrdou práci. Nešlo si nevšimnout nezvykle velkých rukou, drobných jizev na obličeji.

Po skončení show se diváci rozešli, ale stála tam dál, neschopná se pohnout. Před sebou měla muže, který doslova „hořel“ pro to, co miloval. Lovil holýma rukama krokodýly, aby je zachraňoval. Vyzařovanou energii, a jakousi vnitřní zrychleností na ni působil dojmem, jako by měl před sebou málo času a  musí toho pro jejich záchranu ještě hodně stihnout udělat. Při pomyšlení, že ho už nikdy neuvidí, pocítila bolest. Došel až k ní a řekl jen. „Ahoj, děvče.“

Cestou k autu mu vyprávěla o své záchranné stanici zvířat v Americe - „Cougar Country“ (Země pum), zaměřené především na americké pumy. Lidé je chovali jako domácí mazlíčky a když začaly být nebezpečné, zbavovali se jich. Neustále pro ně hledala místa, kde by o ně bylo později spolehlivě postaráno. Za pár dní mu sama zavolala.

Líbánky (r. 1992) strávili chytáním krokodýlů pro první díl seriálu Lovec krokodýlů. Název se přímo nabízel.

Lovec krokodýlů - v anglickém originálu The Crocodile Hunter - první řada, která obletěla svět, se vysílala na Discovery Channel v dubnu r. 1997.  Takřka přes noc se Irwin stal miláčkem Ameriky. Následující díly se promítaly na Animal Planet, postupně na dalších nově vznikajících „přírodovědných“ kanálech. Australský dokumentární pořad provázel Steve Irwin se svojí životní láskou.

Hladce běžící marketingová mašinérie protlačila Steva Irwina za krátký čas i do nejvzdálenějších koutů světa. Jeho nosový přízvuk znali v každé domácnosti i ve školních třídách. Hostili ho známí moderátoři televizních stanic. Stevovy pověstné hlášky: „Všechno je v pořádku, chlapče, všechno je v pořádku,“ ve chvíli, kdy držel v ruce smrtelně jedovatého hada pokoušejícího se ho kousnout, či úlevné „Crickey“ (sakryš) v riskantních situacích, hltalo obecenstvo čítající víc než půl miliardy lidí.

Ani u nás jsme si nechtěli nechat koncem devadesátých let, kdy byl v Evropě spuštěn National Geographic Channel, ujít žádnou epizodu s ním.

Za svým snem šel neúnavně. S podporou své ženy, která měla od prvního setkání jasno. Dobře věděla, že život s tím mužem bude jedno velké dobrodružství, ale také každodenní dřina.

Spal jen čtyři hodiny. V pět už pracoval na rozšiřování zooparku (dnešní Australia ZOO). Narodila se jim dcera Bindi (r. 1998) a po ní syn Robert (r. 2003)

Osud s Irwinem sehrál krutou partii

Celý srpen roku 2004 strávil Steve s rodinou. Dělal svou běžnou práci v Lakfieldském národním parku na poloostrově Cape York. Odchytil dvaatřicet krokodýlů a označkoval je. K ruce mu byli další dva muži. Osmiletou Bindi a  ani ne dvouletého syna Roberta, nenásilně zaučoval na umělém krokodýlovi tomu, co brilantně sám ovládal. Měl vedle sebe svoji ženu - nejbližšího parťáka, Teri.

Museli se rozdělit. Čekalo ho filmování mořských tvorů do cyklu „Vymírající druhy oceánu“ poblíž Velkého bariérového útesu. Terri odjela s dětmi napřed domů, zabalit se na dovolenou do Tasmánie, kam za nimi měl Steve po splnění mise dorazit. Loučili se v rychlosti, chtěla mu připomenout, ať je opatrný, ale přišlo jí to absurdní.

Do Port Douglasu dorazila posádka týmu na palubě Irwinova dvaadvacetimetrového průzkumného plavidla Croc One. John Stainton, kameramani Craig Lucas a Justin Lyon, dr. Jamie Seymour, mořský biolog z Univerzity Jamese Cooka a vnuk slavého J. Cousteaua, Philippe. Loď řídil kapitán Chris Reed. Nepřálo jim počasí, nedařilo se získat dobrý materiál, ztráceli dny. A tak se rozhodli pořídit u Batt Reefu prozatím alespoň záběry mezi rejnoky pro nový seriál malé Bindi. Plavali tam ve velkém počtu samci.

V neděli se pokoušela Terri z Tasmánie volat Stevovi, aby mu děti popřály k svátku otců. Spojení na vzdálenost tisíc kilometrů nefungovalo. Ani on se jim nedovolal.

V pondělí 4. září roku 2006 „svět běžel“, jako každý jiný den.

Bindi, daleko od svého otce, který byl pod vodou, se radovala ze zbrusu nových hodinek s včelkou. Zničehonic zahlásila, že je právě poledne.

Steve se zrovna pohyboval nad dva a půl metru dlouhým rejnokem (mořskou čičinkou). Před rybou plaval kameraman Lyon. Rejnok zpomalil a otočil se. Nad ním muž v khaki kraťasech s maskou a šnorchlem na obličeji. Možná se cítil v pasti, a tak vymrštil prudce ocas a zasáhl Steva do hrudi trnem s dvaceticentimetrovým ozubeným ostřím. Kamera osudnou chvíli zaznamenala.

Zůstaly pouze dohady. Zda ztratil dřívější reflexy, nebo nebyl ve vodě jen tak rychlý jako na souši. Zlomená žebra, prst na ruce, bezpočet uštknutí, poškozené koleno náročnou prací, tělo si vybíralo svou daň. Instinktivně si stihl vyrvat dvaceticentimetrový bodec ze srdce, jen moment předtím, než upadl do bezvědomí.

Informace o náhlé smrti Steva Irwina, šokující zpráva o tragédii na Velkém bariérovém útesu, vytlačila ostatní dění ve světě do pozadí. Dominovala všem televizním stanicích i periodikám. Zemřel v pouhých čtyřiačtyřiceti letech. Vzhledem k tomu, jaká rizika podstupoval denně při své práci, absurdní smrtí. Svět přišel o velkého hrdinu, který změnil či ovlivnil svým nadšením pro to, co dělal a čemu věřil, životy mnoha z nás. Ukázalo se, jak nesmírný měl na lidi vliv.

Helena Tyburcová

Prameny:

Lovec Krokodýlů, Richard Shears

Steve& já, Terri Irwinová