Když vznikala knížka Žiju bez dětí, našla jste odpověď na otázku, co je jednodušší? Říct „nemůžu mít děti“, nebo „nechci mít děti“?
Obojí je těžké. Knihu jsem začala psát s představou, že budu nacházet ženy, které děti chtěly, nešlo to a bez nich nejsou se svým životem úplně spokojené. Možná jsem vycházela z toho, co jsem sama prožila, když jsem nemohla otěhotnět. Ale pak mě hodně překvapilo, když jsem nacházela ženy, které děti nemají a spokojené jsou.
Když žena řekne, že nemá děti, okolí si o ní říká, že je chudinka...
Ano, takovou zkušenost měly.
Uzavírala jsem se, dělala kolem sebe bariéry, nechtěla jsem o tom s nikým mluvit. Potom už mi dělalo problém i dívat se na malé děti.
