Možná už teď vybíráte, jaké druhy salátu se letos zazelenají ve vašem skleníku nebo pařeništi. Nebo už sejete nejranější odrůdy, které si vychutnáte začátkem dubna. S vidinou té nejčerstvější a nejzdravější zeleniny. Jenže co když to tak není? „Saláty pěstované v domácím skleníku prý obsahují dusičnany, stejně jako ty z obchodu. Co s tím?“ napsala nám čtenářka do poradny. Je to pravda a zároveň žádná tragédie.
Bez hnojení
Jak se dusičnany (a už ten název zní vlastně hrozivě) do salátu dostanou? Jednou z cest jsou hnojiva, a to jak přírodní, tak ta chemická. Velké přihnojování totiž může vést právě k jejich tvorbě v zelenině. Přitom k němu není důvod. „Saláty nejsou příliš náročné na půdu a když jim dopřejete třeba jen běžný substrát obohacený kompostem, poskytnou i tak pěknou úrodu,“ radí Jana Bucharová.
Pěstujete saláty ve skleníku? Hlídejte si stínění i čistotu skel.
Budiž světlo
Co ale podporuje tvorbu nežádoucích ještě víc, je světlo. Nebo spíš jeho nedostatek. Právě proto mohou saláty i další listová zelenina ze skleníku obsahovat větší množství dusičnanů. Ani to ale není neřešitelný problém. Odbornice doporučuje hlídat, aby nebyl skleník nebo pařeniště zbytečně stíněný, a taky udržovat čistá skla. Když budou saláty dostatečně vystaveny světlu, dusičnany zvládnou během růstu odbourat.
Většina dusičnanů bývá v košťálu. Kdo se jim chce vyhnout, může chroupat jen listy.
Dobré i tak
Především ale odbornice nabádá ke klidu. „Obsah dusičnanů jako takový není jediným ukazatelem zdravý. I tak bude váš domácí salát zdravější, než ten z obchodu. A pořád bude skoro jistě obsahovat mnohem méně dusičnanů, než malý plátek uzeniny,“ vysvětluje. Pokud by vás to přece jen trápilo, soustřeďte se jen na listy. „Naprostá většina dusičnanů se usadí v košťálu, takže když se chcete vyhnout i tomu málu z domácího salátu, prostě košťál vyřízněte,“ uzavírá odbornice. Pak si pochroupete úplně nejzdravěji.
