Blok a tužku má stále po ruce a kdykoli má čas, kreslí a skicuje. Výtvarnému oboru se 19letý Eduard Bičiště z Hradce Králové věnuje už od 1. třídy a svůj koníček postupně proměnil v obrovskou vášeň doprovázenou řadou úspěchů. V 16 letech se stal Talentem královéhradecké kultury ve výtvarném oboru a v roce 2022 zvítězil se svou prací v Národním kole mezinárodního bienále figurální kresby a malby dětí a mládeže. To vše pod výtvarným dohledem Marka Bělohlávka, který Eduarda učí na ZUŠ Střezina už od 6 let. Právě díky němu objevil i MenART, akademii pro mladé nadané umělce.
„Na základní uměleckou školu jsem chodil od první třídy na přání rodičů. Maminka učí technické kreslení na střední škole stavební a táta je sice programátor, ale k umění měl také vždy blízko,“ popisuje Eduard. Že si ale výtvarný obor tak oblíbí, ho tehdy nenapadlo. „Když mi bylo 12 let, najednou jsem zjistil, že mě to moc baví, především studijní kresba. Kreslení figur a lidí jsem věnoval stále víc času,“ vzpomíná student. Na ZUŠ Střezina, kterou navštěvoval, ho učil zkušený výtvarník Marek Bělohlávek. Svou výukou a přístupem k dětem zásadně ovlivnil jejich další směřování. „Vždy se soustředil na to, co nás zajímá. V ničem nás neomezoval, byl citlivý a snažil se o individuální přístup. Výtvarný obor u něj na základní umělecké škole studuji dodnes,“ přibližuje Eduard, který v současné době také dokončuje gymnázium v Hradci Králové.
Když mu bylo 15 let, přišel Marek Bělohlávek s nápadem, že by se Eduard mohl ucházet o roční stipendijní program v akademii MenART, která podporuje mladé nadané umělce. Byla to pro něj jedinečná příležitost, jak se dostat k výrazným osobnostem české umělecké scény. „Vůbec jsem neváhal a měl jsem radost, když jsem stipendium získal,“ usmívá se Eduard. V roce 2019 začal v MenARTu spolupracovat s Tomášem Císařovským, který patří k nejuznávanějším českým malířům. „Jeho zpracování je mi hodně blízké. Je v něm navíc spousta příběhů,“ popisuje Eduard. Za Tomášem Císařovským nejprve dojížděl do jeho ateliéru, protože pak ale začaly platit restrikce související s covidem, byl s ním v kontaktu na dálku z domova. „Poskytl mi spoustu cenných rad. V ročníku jsme se tehdy zaměřovali na figurální tvorbu a vyvrcholením naší práce byla skupinová výstava na festivalu Smetanova výtvarná Litomyšl, kde jsem měl pět svých děl. Jednalo se o velkoformátové kresby figur inkoustovou tužkou,“ vzpomíná Eduard, který v té době stále spolupracoval i s Markem Bělohlávkem. Tak vznikl další zajímavý výtvarný projekt s názvem Výlety. Vybraní studenti ZUŠ Střezina vystavili v období lockdownu své obrazy na oblíbených místech v Hradci Králové a okolí, a proměnili je tak v malé galerie. „Pan učitel oslovil tenkrát i mě. Pro svou výstavu jsem si vybral alej poblíž obce Černilov, kam lidé chodí běhat a venčit pejsky. Mé obrazy tam visely několik měsíců,“ upřesňuje Eduard.
Nadšení pro výtvarný obor ho neopouštělo, a tak se v loňském roce ucházel o stipendium v akademii MenART znovu. I podruhé uspěl. „Tentokrát studuji u Čestmíra Sušky, významného českého sochaře. Rozvíjí s námi umění ve veřejném prostoru. Jeden z našich letošních projektů se týká Prahy-Řeporyjí. Pracujeme také na návrhu nové lavičky pro město Litomyšl, která by tam měla být poprvé představena v létě, opět v rámci festivalu Smetanova Litomyšl,“ popisuje Eduard. MenART podle něj nabízí unikátní koncept vzdělání. „Takhle by měla výuka fungovat – založená na spolupráci s osobnostmi, které jsou nám v našem oboru blízké. Začínající umělci získají díky MenARTu neuvěřitelné zkušenosti,“ doplňuje Eduard, který doufá, že ty své brzy zúročí i jinde. Jako maturant už totiž ví, kam chce směřovat po skončení gymnázia. „Mám za sebou přijímací zkoušky na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. Vybral jsem si tam ateliér K.O.V. – koncept, objekt, význam, který vede studenty k hlubšímu pochopení prostorové tvorby. Právě tento směr mě teď nejvíc zajímá. Doufám, že mi to vyjde,“ dodává.
Citace Marka Bělohlávka, pedagoga Eduarda Bičiště ze ZUŠ Střezina
„Ve výuce kladu důraz na individuální přístup, přestože učím po skupinách. U každého studenta se snažím najít cestu, jak u něj udržet jeho vlastní vnitřní motivaci k tvorbě. Eda chtěl vždy všemu přijít na kloub a dostat se do hloubky, jak ve výtvarném smyslu, tak i v tom intelektuálním. Potřeboval všechno pochopit a prozkoumat, a získal tak obrovské penzum znalostí, především z kresby. Ve srovnání s ostatními studenty je v ní naprosto výjimečný a například u akademické kresby 19. století se už učím já od něj. V provedení svých děl a přemýšlení o nich jde do hloubky. Od doby, co se začal zabývat designem, zajímavě kombinuje promyšlený koncept s naprosto minimalistickým řešením. MenART je pro něj i ostatní studenty výbornou zkušeností. V akademii se klade důraz na přímý kontakt s již ‚hotovými‘ umělci i na rozfázování celé práce. Stipendijní program začíná na konci letních prázdnin víkendovou akcí, kde se rozdělí jednotlivě směry a zadání pro studenty, na nichž pak pracují celý rok. Během něj se několikrát setkávají se svým mentorem a výstupem je vážně míněná výstava, většinou v rámci Smetanovy Litomyšle. Což všemu dodává smysl a význam.“
Titulní obrázek: Pixabay.com/StockSnap, Obrázek je len ilustrační
