Krvavý konflikt v Súdánu trvá skoro rok. Může skončit roztržením země

Krvavý konflikt mezi Burhánem a Dagalem o moc vypukl v polovině dubna 2023 a odehrává se především v hlavním městě Chartúmu a západních regionech země, zejména v Dárfúru. Podle OSN způsobily boje jednu z nejhorších humanitárních krizí v novodobé historii. OSN zpočátku hovořila o dvanácti tisících obětech, nicméně další zpráva uvádí, že v jediném městě zemřelo po řádění jednotek RSF až patnáct tisíc lidí, neoficiální čísla tak budou nejspíše ještě vyšší. Téměř osm milionů lidí také muselo své domovy opustit.

Mírová jednání jsou zatím v nedohlednu, ani jeden z velitelů totiž dosud nedal najevo, že by byl ochoten k ústupkům. Regionální partneři v Africe se spolu se Saúdskou Arábií a Spojenými státy pokoušeli zprostředkovat ukončení konfliktu, avšak neúspěšně. V posledních dnech se podle agentury Bloomberg vysocí představitelé obou stran setkali v Bahrajnu. Rozhovory byly opět odloženy.

Súdán je svojí rozlohou třetím největším africkým státem a se svými 48 miliony obyvatel je devátým nejlidnatějším v Africe. Boje v zemi vyvolaly masivní migrační vlnu nejen uvnitř státu, ale i v okolních zemích. Lidé prchají zejména do Čadu, Egypta, Jižního Súdánu i Středoafrické republiky. Přes jeden a půl milionu lidí navíc odešlo do zemí, které jsou ohroženy suchem, konflikty a nedostatkem potravin.

Na to upozornil šéf úřadu OSN pro uprchlíky Filippo Grandi, který uvedl, že pokud nedojde k příměří, bude se nejspíše muset Evropa vypořádat s novým přívalem migrantů z této oblasti. „Evropané se vždy tolik obávají lidí, kteří přicházejí přes Středozemní moře. Mám pro ně varování, že pokud nebudou podporovat uprchlíky přicházející ze Súdánu, dokonce i vysídlené lidi uvnitř Súdánu, budeme svědky dalších přesunů lidí do Libye, Tuniska a přes Středozemní moře,“ řekl.

Podle něj země sousedící se Súdánem – Čad, Středoafrická republika, Jižní Súdán a Etiopie – mají svou „křehkou stabilitu“ a nebudou schopny poskytnout uprchlíkům dostatečnou pomoc. Mnohé z těchto zemí mají za sebou krvavý občanský konflikt nebo jím právě procházejí. Přesuny tak mohou vyvolat další vlnu problémů či násilností.

Grandi zmínil, že by se ani nyní – v době agrese Ruska na Ukrajině a bojů mezi Izraelem a Hamásem – neměly přehlížet konflikty v zemích, jako je Súdán, Kongo, Afghánistán či Myanmar. „Situace v Gaze je tragická, potřebuje hodně pozornosti a zdrojů, ale nemůže to být na úkor další velké krize, jako je Súdán,“ řekl.

Boje zničily súdánskou ekonomiku, jejíž obchodní centrum Chartúm je z velké části v troskách. „Většina mých přátel z Chartúmu už dávno uprchla. V kontaktu jsem se třemi či čtyřmi lidmi, kteří tam zbývají, záleží na tom, jak jim funguje internet a jak jde elektřina. Tyto služby se kupodivu nezhroutily, nechápu, jak je to možné. Veškerá státní správa je totiž rozvrácená. (…) Před pár dny tam poškodili servery, zařízení dvou ze tří operátorů, takže spojení je teď ještě horší,“ vysvětluje pro ČT24 orientalista, analytik a honorární konzul Súdánu v České republice Petr Pelikán.

Dodává, že v oblasti nefungují školy, policie, úřady, státní zaměstnanci nedostávají žádné peníze. „V Chartúmu to nefunguje vůbec, v jiných oblastech je to hodně narušené,“ podotýká a dodává, že obyvatelé Chartúmu ze středních a vyšších vrstev vesměs utekli. „Řádově jsou jich miliony. Někteří uprchli do bezpečnějších oblastí v Súdánu, ale hodně jich je v zahraničí. Většinou v Egyptě, ale vím o mnoha v Eritrei, nepřímo mám zprávy o emigrantech do Etiopie,“ podotýká Pelikán. „Mám také přátele, kteří chtějí prodat nemovitosti a odejít, ale v této situaci prodávat cokoliv je takřka nemožné.“

Podle něj je také pravděpodobně obrovská migrace do Čadu. „Protože západ Súdánu ovládly protivládní síly úplně a podle sporadických zpráv tam běží tvrdé etnické čistky,“ dodává.

Analytik Asociace pro mezinárodní otázky Jan Havlíček podotýká, že situace v celém regionu, zejména ve východní Africe, je velmi komplikovaná. „Kromě války v Súdánu je na spadnutí nový regionální konflikt mezi Etiopií a Somálskem, a to kvůli dohodě mezi Etiopií a mezinárodně neuznaným separatistickým regionem Somaliland, který Etiopii přislíbil 'pronájem' části území výměnou za uznání Somalilandu jako republiky nezávislé na Somálsku,“ vysvětluje Havlíček.

Somálsko následně dohodu velmi ostře odsoudilo a označilo za etiopský pokus o ilegální anexi somálského území. „Žádná ze stran zatím nechce ustoupit a nedošlo ani k oficiálním rozhovorům. Situace je o to komplikovanější, že Etiopie v Somálsku bojuje proti teroristické organizaci al-Šabáb a tvoří klíčovou složku mezinárodního uskupení ATMIS, které podporuje somálskou vládu v boji proti teroristům. Podporu Somálsku ve sporu s Etiopií vyjádřil Egypt, severní soused Súdánu, který s Etiopií vede také dlouhodobý spor, a to o Velkou přehradu etiopského znovuzrození (tzv. GERD),“ dodává.

V Jižním Súdánu momentálně konflikt většího rozsahu neprobíhá, napjatá je však situace v příhraničí se Súdánem v regionu Abyei. „Nestabilní je i další soused Súdánu Čad, kde se u moci drží vojenská junta. Stabilní je Eritrea, kde již přes třicet let vládne železnou rukou diktátor Isaias Afwerki. Nejvíce problematická je v súdánském sousedství Etiopie, zejména pak její vnitřní konflikty a snaha dosáhnout přístupu k Rudému moři,“ podotýká Havlíček.

Válečné zločiny na obou stranách

V súdánském konfliktu se obě strany obviňují z válečných zločinů. Podle žalobce Mezinárodního trestního soudu (ICC) existují například „důvody se domnívat“, že frakce páchají v oblasti Dárfúru závažné etnické zločiny. Podle zprávy Rady bezpečnosti OSN zabily RSF a spojenecké síly tisíce příslušníků nearabského etnika Masalitů. „Útoky byly naplánovány, koordinovány a uskutečněny RSF a jejich spojeneckými arabskými milicemi,” stojí ve zprávě. RSF taková obvinění odmítá.

Zpráva OSN rovněž hovoří i o násilí páchaném súdánskými ozbrojenými silami pod vedením Burhána. „Kromě svévolného zatýkání stovek civilistů podezřelých ze spojení s nepřítelem se armáda dopouští mnoha násilných činů proti obyvatelstvu, zejména ze vzduchu. Posílila nálety na obytné oblasti a zabila stovky civilistů,“ píše se ve zprávě.

„RSF jsou zodpovědné za válečné zločiny, ale je důležité si uvědomit, že hra na etnické rozdíly se hraje na obou stranách,“ vysvětluje výzkumník z francouzského Národního výzkumného ústavu pro rozvoj Clément Deshayes pro Le Monde.

Na pokraji hladomoru

Centrální Dárfúr a části hlavního města jsou kvůli bojům poprvé po desetiletích na pokraji hladomoru. Světový potravinový program (WFP) spadající pod OSN v lednu uvedl, že lidé v některých oblastech umírají hlady. Situace s potravinami byla kritická již před válkou, nyní jde o humanitární katastrofu. Boje totiž téměř znemožnily práci agentur, přičemž nejhorší situace je v hlavním městě Chartúmu a oblasti západního Dárfúru. Mnozí lidé nemají přístup k čisté vodě, což zvyšuje riziko cholery a dalších nemocí.

Podle ředitele WFP pro Súdán Eddieho Rowea hrozí asi pěti milionům lidí hladomor, což znamená, že si již nemohou dovolit ani jedno jídlo denně. „Některé části Chartúmu jsou navíc nepřístupné, lidé jsou uvězněni a nemohou se vystěhovat,“ řekl.

Dagalo se prohlašuje za budoucího prezidenta

Polovojenské Dagalovy síly měly v posledních třech měsících navrch, jejich bojovníci postupovali na východ a sever přes centrální pás Súdánu. Dagalo, kterému se také přezdívá Hemedti, se rozhodl neztrácet čas a poté, co koncem prosince a začátkem ledna jeho jednotky porazily súdánskou armádu na většině míst v Dárfúru a získaly kontrolu nad většími městy, včetně velké části hlavního města Chartúmu, se rozhodl v lednu navštívit některé africké země – například Ugandu, Etiopii, Džibutsko, Rwandu, Keňu či Jihoafrickou republiku.

Zde podle médií vystupoval jako budoucí prezident Súdánu, a snažil se tak dát svému postavení legitimitu. „A v situaci, která by byla před deseti měsíci nemyslitelná, s ním bylo i tak zacházeno,“ píše Bloomberg. Ve Rwandě dokonce navštívil památník obětí genocidy z roku 1994. „To vše v situaci, kdy USA a Evropská unie viní jeho skupinu ze spáchání etnicky motivovaných masakrů v Dárfúru“, podotýká server.

Dagalo byl rovněž pozván na jednání Mezivládního úřadu pro rozvoj (IGAD), který tvoří osm států – Keňa, Uganda, Džibutsko, Etiopie, Eritrea, Súdán, Jižní Súdán a Somálsko. IGAD se v roce 2005 mimo jiné významně podílel na mírovém procesu, který v Súdánu ukončil dvaadvacetiletou válku a snaží se o zprostředkování mírových jednání nyní.

Burhánova vláda se však po informaci, že byl pozván i Dagalo, odmítla zúčastnit. Státy po summitu vyzvaly oba generály „k okamžitému a bezpodmínečnému příměří,“ a v závěrečném usnesení uvedly, že se oba muži „musí do čtrnácti dnů bezpodmínečně setkat“. Súdánské ministerstvo zahraničí v reakci na to vydalo prohlášení, podle kterého své jednání se společenstvím IGAD přerušuje, o pár dní později pak uvedlo, že své členství úplně pozastavuje.

Burhán, který se nyní zdržuje ve významném přístavním městě Port Súdán, kde také sídlí většina mezinárodních organizací včetně OSN, už na konci prosince vyzval státy, které podporují RSF a Dagala, aby se „zdržely vměšování do súdánských záležitostí“, a dodal, že „přijetí jakékoli strany nepřátelské státu je považováno za akt nepřátelství.“

Přes veškerou okázalost jeho afrického turné a navzdory nedávné převaze v některých městech je podle analytiků Dagalovo sevření Súdánu slabé, přičemž mnoho lidí zpochybňuje jeho slib předat moc civilní vládě. Dagalo bude také čelit povstání ozbrojených skupin, islamistů a dalších kmenů, které historicky vzdorovaly RSF. „Pro Hemedtiho je těžké ovládat celý Súdán, který je takto rozdělen, protože nemá zkušenosti s vládnutím takto složité země,“ podotkla pro Bloomberg mluvčí Koordinace občanských demokratických sil Rasha Awadová.

To si myslí i Pelikán. „V historii Súdánu byly neustále převraty, vždy tam byly vlády ať už civilní vojenské, nebo jiné, které byly složené z lidí z kmenů z nilského údolí. Nyní se ale děje to, co se dosud v historii nestalo. Boj o ovládnutí Súdánu vedou kmeny ze západu,“ vysvětluje s tím, že právě kmeny ze západu, z Dárfúru, což jsou RSF, nejsou tak vyspělé, aby dokázaly řídit stát. Současná situace má historické kořeny právě v konfliktu v Dárfúru v roce 2003 i ještě dříve. „Dárfúr je stát o velikosti Francie vzdálený tisíc kilometrů od hlavního města a není tam žádná infrastruktura,“ podotýká Pelikán s tím, že jakákoliv kontrola tohoto území byla v minulosti velmi složitá, spíše nemožná.

V 90. letech probíhaly střety mezi tamními usedlými kmeny a těmi kočovnými, přičemž centrální vláda se při snaze nastolit pořádek spojila s tamními beduínskými kmeny, pro které se poté používalo označení Džandžawíd. „Ti mají mezi svými hodnotami bojovnost a loupení, které je u nich považováno za ctnost. Právě z těchto kmenů se postupně vytvořily Jednotky rychlé podpory,“ vysvětluje Pelikán s tím, že centrální vláda je postupně vybavila zbraněmi a financovala je, jejich vliv pak postupně sílil i po válce v Dárfúru.

„Súdán od získání nezávislosti na Británii příliš dobře nefungoval, ale vlády složené z příslušníků kmenů z nilského údolí ho jakžtakž udržovaly. Dárfúrští kočovníci jsou ale de facto hordy nájezdníků, je to srovnatelné s tím, když přišel Čingischán do Číny. Oni ta města vyrabují, vyloupí, ale nefunguje školství, policie, státní správa. Nepřebírají státní správu,“ podotýká s tím, že si není jist, jestli má Dagalo dostatečné páky na to, zemi spravovat.

„Dokonce i Súdánci říkají, že kdyby šlo o převrat a převzetí státní správy, tak by to ještě bylo dobré. To by spousta lidí uvítala, protože by se situace uklidnila,“ dodává s tím, že mnohým obyvatelům je často jedno, kdo je zrovna u moci, ale hlavně že je v zemi bezpečí a klid. Podle něj lze těžko říci, která strana konfliktu je pro zemi lepší, protože ani Burhán se netěší přílišné oblibě.

„I Burhána podporují lidé v některých velkých městech, například v Chartúmu, ale za jeho hranicemi již nikoliv,“ míní Pelikán a dodává, že Súdánci nepřemýšlí politicky, ale rozhoduje právě kmenová příslušnost, přičemž mezi některými znepřátelenými kmeny panuje velká nenávist. Právě západ země podle něj ovládli Dagalovi lidé, kteří si tam vyřizují své účty i mezi sebou.

„Spousta Súdánců se neidentifikuje jako Súdánci. Kmenová příslušnost je tam příliš silná, takže oni jsou primárně něco jiného než Súdánci. Tvrdí se, což bych asi měl za dost pravděpodobné, že na straně Dagalových jednotek je spousta lidí, kteří přišli ze západu, protože tam to kmenové propojení sahá přes Čad, Mali až po Středoafrickou republiku,“ podotýká také Pelikán.

„Súdánské civilní obyvatelstvo není jednoznačně nakloněné ani jedné z válčících stran, možná jen mírně podporuje SAF, a to kvůli bezprecedentním zvěrstvům, která RSF páchá na civilistech a zejména pak na ženách,“ dodává také Havlíček.

Směřování k patu

Boje v Chartúmu v posledních týdnech zesílily a súdánská armáda, která má historicky jako spojence Írán a Egypt, se připravuje na znovuzískání ztracených území, uvedli také pro Bloomberg humanitární činitelé. Chartúm je nyní podle Pelikána rozdělené město. Je však možné, že oba generálové budou bojovat až do patové situace a poté rozdělí i celou zemi. Podle analytiků jde o nejpravděpodobnější možnost.

„Upřímně si myslím, a myslí si to i moji súdánští přátelé, že zmíněné rozdělení země je více než pravděpodobné. Mohlo by dojít k rozdělení na dvě až tři části: východní Súdán (Kasala, Port Sudan), střední Súdán s hlavním městem Chartúmem a západní Súdán (dárfúrské regiony). Východ nyní udržuje súdánská armáda (SAF), o Chartúm se stále bojuje, ale převahu zde má milice Jednotky rychlé podpory (RSF) a západ ovládají rovněž milice RSF pod velením generála Hemedtiho,“ podotýká. Podle něj se nezdá, že by některá ze stran chtěla ustoupit nebo se dohodnout.

„Hlavně si neumím představit, o čem by obě strany mohly jednat a na čem by se měly dohodnout,“ uvedl také Pelikán a zopakoval, že podstata konfliktu je kmenová. „Nejspíše dojde k tomu, že se země rozdělí. Nikoliv v politickém slova smyslu, jak jej chápeme my, ale Súdán bude rozdělený na dvě části, na dvě sféry vlivu,“ podotýká také Pelikán.

Zahraniční vlivy v regionu

Do konfliktu mluví také mnoho zahraničních hráčů, kteří usilují o přístup k Rudému moři, obrovské nerostné bohatství a dostatek úrodné půdy. Dagalova výhoda pochází částečně z vazeb na Spojené arabské emiráty, které jej podporují pomocí dronů, houfnic, raketometů a protiletadlových děl, jak uvádí vyšetřovatelé OSN.

„Spojené arabské emiráty hrají spolehlivě nejdestruktivnější roli v celém súdánském konfliktu, a nejen v tomto. SAE se dlouhodobě snaží podkopávat stabilitu afrických zemí, ať už je to Súdán, nebo třeba Libye. V Súdánu SAE podporují Jednotky rychlé podpory, které, jak už bylo zmíněno výše, vykonávají největší zvěrstva na súdánském civilním obyvatelstvu. SAE se touto podporou snaží ochránit své zájmy v súdánských zlatých dolech, které se nacházejí na území pod kontrolou RSF. Úplně stejné zájmy má v Súdánu mimochodem Rusko, které také stojí na straně RSF,“ dodává Havlíček.

Stát podle Pelikána sice formálně těžbu zlata kontroluje, ale fakticky mají velký vliv právě zahraniční hráči, včetně Spojených arabských emirátů. „V jednu dobu ze Súdánu létala letadla plná zlata do Spojených arabských emirátů, stejně tak do Ruska,“ uvádí. Právě Dagalo měl podle něj získat své prostředky a majetky mimo jiné z peněz za pašování zlata. Podotýká že i v Chartúmu Rusové působí. „Podle mého kamaráda, který nyní v Chartúmu zůstal, lze vidět ve městě Rusy, kteří tam jsou jako ostřelovači,“ uvádí arabista a dodává, že je ale situace značně nepřehledná.

Spojené arabské emiráty dlouho touží po lepším přístupu k súdánskému pobřeží Rudého moře a před válkou podepsaly předběžnou dohodu se dvěma firmami o výstavbě nového přístavu. Zároveň se staví proti islamistickým skupinám, které mají podle Dagala pevné vazby na Burhána, což Burhán odmítá. Spojené arabské emiráty však popírají, že by „dodávaly zbraně a střelivo jakékoli z válčících stran“, a tvrdí, že „se v současném konfliktu nestaví na žádnou stranu“.

Wagnerovci i ukrajinské jednotky

„Zajímavostí je, že se do války v Súdánu promítá i válka na Ukrajině. Dle ne zcela ověřených informací a videí vycházelo najevo, že proti sobě v ulicích Chartúmu bojují ruští wagnerovci a příslušníci speciálních ukrajinských jednotek,“ podotýká Havlíček. Působení takzvaných wagnerovců v Súdánu je nicméně velmi detailně zdokumentované. Stejně jako v případě Spojených arabských emirátů, i wagnerovcům jde primárně o zlaté doly v západním Súdánu,“ dodává Havlíček.

USA před několika týdny přidaly na sankční seznam několik entit jak v RSF, tak i v súdánské armádě. „To ostatně odpovídá míře viny, kterou obě válčící strany za konflikt nesou. Jak se shodují i sami Súdánci, v této válce není ani jedna strana dobrá,“ uzavírá Havlíček.