Kateřina Smejkalová: Zdražování MHD jako sociální i ekologická slepá ulička
V Praze je opět na stole otázka zdražování městské hromadné dopravy, údajně se uvnitř vládnoucí koalice objevil dokonce návrh až na zdvojnásobení stávající ceny ročního kuponu, který nyní stojí 3 650 korun.
Argumenty, kterými vesměs takový krok odůvodňují i média, která o plánu píší, odkazují na relativně nízký podíl nákladů na provoz MHD, který je možné z peněz vybraných za jízdenky pokrýt, zejména pak ale na to, že se v naší metropoli ve srovnání s jinými evropskými městy údajně jezdí za levno.
Pro nízkopříjmové k nezaplacení už nyní
Jak se to v našich debatách děje poměrně často, poněkud se při takových srovnáních zapomíná na tuzemskou kupní sílu, která je i v bohatším hlavním městě u mnoha lidí násobně nižší než v těch západních, které obvykle k porovnávání slouží.
Čtěte také
Mzdový medián se v Praze pohybuje někde lehce nad 40 tisíci korunami hrubého, což znamená, že polovina zaměstnanců vydělává maximálně kolem 30 tisíc korun čistého, mnozí výrazně méně.
Obzvlášť po vlně masivního zdražování základních životních potřeb tak pro ně může být již teď v podstatě nemožné vynaložit najednou celou cenu ročního kuponu. V případě, že by se měl do budoucna zdražit dvakrát, mohla by se jeho koupě pro ty nejnízkopříjmovější blížit dokonce až polovině jejich měsíčních čistých příjmů.
Čtěte také
Pohled na ceny všech nabízených dlouhodobějších předplatných přitom utvrzuje v dojmu, že nad kupní silou cestujících si v Praze skutečně nikdo příliš hlavu neláme. Nemá-li někdo možnost položit „na dřevo“ ke čtyřem tisícům, musí jezdit v úhrnu daleko dráž – za 12 jednotlivých měsíčních kuponů je třeba celkem zaplatit 6 600 korun, tedy skoro dvojnásobek ceny toho ročního.
I rádoby velkorysá nabídka dopravního podniku snížit si pokutu za jízdu načerno nákupem roční jízdenky počítá zcela samozřejmě s tím, že jsou všichni černí pasažéři podvodníci, kterým se prostě jen platit nechce.
Nesrovnávat s cenou v Paříži
Možná nejvýmluvněji situaci ilustruje scéna z reportáží novinářky Saši Uhlové, která v utajení pracovala mimo jiné v prádelně v motolské nemocnici, aby zmapovala tamní pracovní podmínky. Její utajení málem vzalo za své v okamžiku, kdy její kolegové zjistili, že má roční kupon na MHD, což pro ně představovalo věc zcela nedostižnou.
Čtěte také
Jeden z jejích kolegů byl naopak nucen zvládnout nákupy v pár stanic metrem vzdáleném supermarketu tam i zpět na jeden třicetiminutový lístek, jinak by mu peníze nevycházely. Pouze zcela výjimečně si dovolil ten o něco dražší a vyjel si přes Prahu na výlet.
Jak všichni tito lidé z prádelen, školních jídelen, malých obchodů, vrátnic nebo přepážek úřadů figurují v pražských plánech na podstatné zdražení MHD? Jak relevantní pro jejich situaci je srovnávání ceny jízdného v Praze s Paříží? K tomu by se měla politická reprezentace vyjádřit především.
Bezplatná MHD jako vlajková loď sociálně-ekologické transformace
Stejně tak by ale bylo na místě, aby zasadila své plány do kontextu boje s klimatickou krizí, který se neobejde bez utlumování individuální automobilové dopravy ve prospěch té hromadné. V Praze je místo toho byť jen vyslovit to první nepřístojné, zatímco posilování veřejné dopravy se jen těžko dosáhne jejím skokovým zdražením.
Čtěte také
Čím dál víc se přitom jako o sociálně i ekologicky prospěšném opatření ve světě mluví o takzvaných nepodmíněných základních službách, určité variaci známějšího konceptu nepodmíněného základního příjmu, který ale v důsledku příliš stojí na individuálním příjmu a konzumu, než aby mohl být opravdu udržitelný.
Naopak rozšířením počtu věcí důležitých k životu, které může bezplatně či levně poskytovat stát a obce, lze jejich udržitelnost vhodně usměrňovat a zároveň se vyhnout negativním sociálním dopadům. Bezplatná hromadná doprava je obvykle vlajkovou lodí podobných úvah.
Detailní veřejná i politická debata o ceně MHD v Praze – v podstatě všechny argumenty se ale týkají i dalších českých měst, částečně dokonce ještě palčivěji – nás podle všeho teprve čeká. Mějme přitom na paměti místo zavádějících a při bližším pohledu vlastně nic neříkajících srovnání zejména sociální a ekologická kritéria.
Autorka je politoložka, působí ve Friedrich-Ebert-Stiftung
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
