Matyáš Vejvalka (* 2001) pochází z Moravského Krumlova, studuje bohemistiku a práva na Masarykově univerzitě v Brně, kde se též účastní autorských čtení. Texty publikoval v časopisech Host a Psí víno. V roce 2023 se umístil na druhém místě v rámci soutěže Ortenova Kutná Hora, v témže roce se ocitl mezi finalisty Literární soutěže Františka Halase.
návštěva I.
vrhá drobné kmíny pod kanady
přihlušuje tvůj záměr
někdy zahlá trubka v žudru
nejčastěji deset mečů
právě tak zděšeně
přetřeš křemen
páchl jako velkolepá stařena
kabala azazel
reformatio in peius
kabala azazel
reformatio in peius
jejich krev ať padne na ně
jejich krev je všechna krev
ta první i ta
jež přestane
návštěva II.
ale to vše je vyvratitelná domněnka
domestikovaná v laloku zvířeckosti
moruši přimatlává
rovnou podél čelisti
poživatelná bude i po spaření
říká jí že je hodnej kluk
na ní zanikavost
říká jí že je hodnej kluk
a v žilnatých hřbetech
obrací armaturu
skládá modrotisk
modrý nebo rudý
tak bude vždy
protože sny postarších čalouníků jsou
plné špinění
tak bude vždy
návštěva III.
stavím se před vámi Sokyně
snímám starou opatrovatelku
snímám teplo z očí
když žádám urakvení
tančím bose po čertově třešni
co dopad to okolík
pro vaši Baucis
na zvonku už drahno hrají
bílé čáry
nad hlavu
malí serafové sápají
tuto chladnou středu
bez divactva
kukr si pamatuje každou rohovku
kterou jsi k němu přitiskl
v kolika lidech se nacházíš
kdy a kde skutečně blíž
stačí se odrnit
koleny přitlačit lodyhy
zdvihnout zdmi obité klouby nad hlavu
zdvihni je!
přítel
nejsnáz se prokoukl přítel Leszek Gniewski
s krůpějí dršťkové na kotletě a
křížkem pod třetím knoflíkem
prokoukl jako proutěný muž
přes rozštěp
jámu do duše
šlo cítit dosychající slámu
z bezlesých posedů
měřívá náveské kostely ve špetce
tvrdému nárazu vždy čelí prostým
nie słyszałem
papirosa
většinou hovoří jen Leszek
nikdo nelomí rukama
a tato chyba není samojediná
v řečišti Leszek kope do
dřevěné kachny říká
není rozdílu mezi takovým
masem a rourovím
třeba v Hostimilu
ze štukatérského hlediska
je obé nutné začlenit
říká
nejen horečka
nejen zmoklá papirosa
ale i
v této básni nasáklé lanolinem
hovoří pouze Leszek
a tato chyba není samojediná
gotický román
kol slatin je cesta vykotlaná
a přece stačí
máry žertovně poskakují
nad pangejty
kruchta modlitby jímá
nic netrousí nazpět
noční linka
určitě nepřijede
nový práh
rozmetám krev
po klávesách pedálech
nenarozené obaleče
osladím světlem
hlavička hák vajíčko křáp
přes nový práh se
prokulhám šejdrem
co je to
jsem postarší čalouník
jsem mrzoučká ponrava
tři čtyři staccato
pod jilmem prská to
do matky kope to
co je to
co je to
co je to
odcházení
máš Leszku tmu nad bytovkou
vyzul sis hlínu roztavil karabinu
rozpřahy nazad a pády a
také všechny mechy pod tvými
těžkými pažemi
ke stěnám se slétají určité počty střevlíků
nejsou hojní celkově spíše na ústupu
a časem i
časem i kapr bude klepat nazpět
moje rafinovaná
než nám zestrupovití ruby
a naměknou líce
moje rafinovaná
poklidným tempem
ještě čtrnáct minut
ven
na výběr
polykat úpotky z kleneb
jako rozčísnout dlaní starou vodu
drény nepřetečou
a do kádinky v rohu
vkape nová odrůda
bůh ze zkumavky
špinavá hadrová plena
přijímatelům tohoto zla
třebas
hladina vyhlazena
ještě se můžeme
probudit zítra
proběhne antikorunovace
vlna vymyje
sliny z našich vlasů
koryto
neste mě nárty
rozryjte kaliště vozovky rozryjte
blut und boden
bodejť by ne
zkropte samy housle benzinem
guma v uchu nebo proti všem
vtip jen vtip
poslechněte bezdětkyně
nehladoví ryba ale pták který ji nese
jídlo jíte jen když čeká na stole
a tak sejděte se u koryta
suchého jako předhotelní křovina
černá vina
černá vina
pravidla hned vyryji na záda
všem nad touto latrínou předkloněným
rozšklebte se bezdětkyně
silné dítě z pole vříská
jako pes
nestěžuji si
před antonem vrápence mi
ušlápli
a všechna tma je v purpuru
i rozestlaný asfalt po němž
škrondáš
smutný policajte
čiň třetímu co
nechceš čtvrtému
rekviem bárjak přežijem
avšak své podvečery
preferuji bez dužiny
pročež
smutný policajte
sklepej špačka vpůl
odejdu
bez vrápence sám
ještě za ticha