Politolog Oskar Krejčí s použitím textu písní Jiřího Voskovce a Jana Wericha z divadelní hry Těžká Barbora ukazuje na některé nebezpečné tendence ve vývoji Evropské unie.
Téměř všichni lidé, nezávisle na etnickém původu, ideologickém přesvědčení a sexuální orientaci se shodnou, že ve světě narůstá chaos. Klimatické změny, války, ekonomické výkyvy, když ne přímo pokles, sociální nejistota, narůstající hrozba zneužívání umělé inteligence… A k tomu ještě volby! Ruského prezidenta, slovenského prezidenta, volby do Evropského parlamentu, volby amerického prezidenta, všeobecné volby ve Velké Británii… Útěchou budiž, že zmatky byly vždycky.
„Klidně seďme na židli,
Čtěme bibli, tam to všechno je:
Samuelova kniha nám povídá,
jak na Žida přišla veliká bída.“
Samuelovy knihy nevyprávějí jen o tom, „jak ti bídní Filištíni válku vést nebyli líní“. Je tam i příběh o tom, co se stalo, když Samuel zestárnul a ustanovil Izraeli za soudce své syny. Jeho synové však nešli Samuelovou cestou, ale „propadli lakotě, brali úplatky a převraceli právo“. Tehdy všichni izraelští starší přišli k Samuelovi a požádali ho, aby jim dal krále, který by soudil jejich spory. Samuel poprosil o radu Hospodina, který mu doporučil, aby žádosti vyhověl, ale aby prosebníky varoval. Což ten učinil – načež v Bibli následuje pozoruhodný soupis práv vladaře:
„Vezme vám syny a zařadí je ke svému vozatajstvu a jezdectvu, aby běhali před jeho vozem. Ustanoví si velitele nad tisíci a nad sty a další, aby pro něho obstarávali orbu a sklizeň, a další, aby pro něho zhotovovali válečnou výzbroj a výstroj jeho vozů. Také dcery vám vezme za mastičkářky, kuchařky a pekařky. Vezme vám nejlepší pole, vinice a olivové háje a dá je svým služebníkům. Z vašich výmlatů a vinic bude vybírat desátky a bude je dávat svým dvořanům a služebníkům. Vezme vám otroky a otrokyně a nejlepší jinochy i osly, aby pro něho pracovali. Bude vybírat desátky z vašich stád, a stanete se jeho otroky.“ (1. Sam 8,1-22) Starší však odmítli uposlechnout Samuelovo varování a trvali na svém požadavku – a tak lid izraelský dostal panovníka.
V tomto biblickém výčtu vladařských nešvarů Samuel několik zásadních věcí opominul. Především nevaroval, že nové královské panstvo může také propadnout lakotě, že může brát úplatky a převracet právo. Děje se tak dnes a denně. A tak
„Lidi na lidi jsou jako saně,
Člověk na člověka jako kat.
Podívejte se na ně, musíte naříkat.“
K nářku je ještě jeden důvod: k dobrému vladaření je nutná alespoň sociální, když už ne jiná, inteligence. Jenže se zdá, že u evropské vládnoucí vrstvy je právě schopnost porozumět současné situaci stále vzácnější zboží.
Stačí se podívat do nejbližšího okolí. Před několika dny oznámila předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová záměr ucházet se o práci v této funkci na dalších pět let. Předzvěstí tohoto rozhodnutí byl její projev o stavu Unie, který přednesla loni v září na zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku. Ten bilancuje její práci po nástupu do čela Komise počátkem prosince 2019. Je v něm mnohé, z čeho se může čtenář poučit. Vpravdě kouzelné na tomto textu například je, s jakou bravurou jsou některá zásadní témata vynechána.
- COVID-19. V projevu chybí věcné zhodnocení zápasu s pandemií. I proto se na mysl vtírá otázka, zda Evropská komise na tuto vražednou chorobu reagovala včas, správně a s péčí řádného hospodáře. Vzhledem k tomu, že za pandemií zůstaly tisíce mrtvých, bylo by jistě alespoň slušné si na ně vzpomenout.
- Zelená dohoda. To byl projekt, se kterým předsedkyně Komise nastupovala do úřadu. Projekt na přerozdělování miliard eur. V citovaném bilančním projevu sice je tvrzení, že „držíme nastavený kurz“. Ten ale je neustále pod tlakem z vnějšku korigován tak, aby byl ekonomicky a sociálně alespoň trochu stravitelný. Sebeuspokojení v situaci, kdy se téměř v celé Evropské unii bouří zemědělci, rozhodně není namístě. Navíc nevoli dávají najevo i mnozí podnikatelé v průmyslu a ve službách.
- Paní předsedkyně ujišťuje, že v souvislosti s migrací „přístup »tým Evropa« nám umožnil být strategičtější, asertivnější a jednotnější“. Což se ale projevuje přetrvávající nejistotou, tápáním, spory, zastaralými předpisy, pokračujícím obchodem s lidmi a přílivem nelegálních migrantů.
- Sebechvála Evropské komise ve zmíněném projevu obsahuje i zásadní tezi: „Zrodila se geopolitická unie, která podporuje Ukrajinu, vzdoruje ruské agresi, reaguje na asertivní Čínu a investuje do partnerství.“ Je-li dnes Evropská unie, nositelka Nobelovy ceny míru, svébytnou geopolitickou entitou, kde je nějaká mírová inciativa, jež by napomohla ukončení války na Ukrajině? Je Evropská unie novým suverénním aktérem, který jedná nezávisle na takových hráčích světové politicky, jako jsou Spojené státy a s nimi pupeční šňůrou spojená Severoatlantická aliance? Zdá se, že „geopolitická unie“, která umí vyrábět tanky a bojová letadla, nepotřebuje diplomacii, může klidně zapomenout na Chartu evropské bezpečnosti OBSE či na Minské dohody. Vždyť
„Společenské formy, ba i právní normy
Řeší se klackem do hlavy.
Že diplomacie jsou – čáry máry
A že smlouvy jsou jen – cáry.
A že držet slovo – láry fáry!
To bude asi tím, že…
To bude asi tím, že…
Prostě tím, že není středověk.“
Tabulka založená na údajích Mezinárodního měnového fondu ukazuje, že ani ekonomické výsledky Evropské unie, dosažené za dobu, kdy Ursula von der Leyenová předsedá Evropské komisi, nejsou nijak oslnivé. Paní předsedkyně je ale zkušená politička moderního střihu. Ví, že není důležité, co se děje, ale jak se to „odkomunikuje“; podstatná je vlastní, vše přehlušující propaganda plus umlčení nebo diskreditace oponentů. A dohody v kuloárech.
Evropská unie v letech, kdy Ursula von der Leyenová předsedá Evropské komisi (údaje o změně v procentech). Zdroj: MMF – The World Economic Outlook
Empatii, která by se rodila ze společného života se spoluobčany, u eurokomisařů nahradily zprávy byrokratického služebnictva. To
„Na zámku sídlí,
Hrábě od vidlí
Však nerozezná.
Nic ho nebolí,
Jde přes mrtvoly,
Ale chudáka
Sedláka nezná.“
Byrokratické služebnictvo uzavírá eurounijní politiky do bubliny s vlastní subkulturou. Těm to povětšině vyhovuje, neboť kromě toho, že jim byrokratické služebnictvo obstarává běžný servis, také z komisařů-laiků vyrábí odborníky. Experty na přednesení někým někde připravených projevů. Evropská unie se stává oslavou byrokracie, která pojala jako své poslání vyrábět lejstra nahrazující svobodu – a zabíjí tak původně krásnou myšlenku. Už Samuel varoval lid, že „přijde den, kdy budete úpět kvůli svému králi, kterého jste si vyvolili, ale Hospodin vám onoho dne neodpoví“. (1. Sam 8,18)
Citovaná pasáž z knihy Samuela nevypráví pouze příběh o vzniku státu, kdy kmenové uspořádání přestalo vyhovovat. Když Hospodin řekl Samuelovi, aby požadavek starších přijal, dodal: „Vždyť nezavrhli tebe, ale zavrhli mne, abych nad nimi nekraloval“. (1. Sam 8,7) Přeloženo do civilního jazyka to znamená, že se lid přestal řídit morálkou – proto potřebuje vladaře. Ten Hospodina nenahradil zplna, neplní jeho roli zvěstovatele a strážce mravnosti. Má ale královskou moc prosadit své „právo“ bez ohledu na morálku. Má „převrácené právo“ evropského komisaře říkat téměř jakékoliv nesmysly, protože propaganda z nich udělá orwellovskou pravdu. Jenom by se to nemělo přehánět, neboť „nuzota z lidí lotry činí“. Pak hrozí skutečný chaos.
Je však nutné zachovat klid a zhluboka dýchat: volby nabízejí nový kompromis. Ty do Evropského parlamentu se konají letos v červnu.