„Sbírka je vynikajícím studijním materiálem pro textilní i jiné designéry, třeba v automobilovém průmyslu a podobně. Vzory těch rukavic, které zde v průběhu nejméně dvousetleté historie vznikaly, jsou skutečně ojedinělé. V tomto směru by se dalo tohle dědictví využívat rovněž prakticky,“ uvedl mluvčí města Milan Vrbata, který pracuje i jako ašský kronikář.
Uvažuje se o tom, že by v muzeu mohlo vyrůst designérské studio, kde by vzory použité na jednotlivých rukavicích mohly sloužit jako inspirace i podklady pro další práci lidí, kteří se designem zabývají. Podle Vrbaty se klasické rukavice původně pletly na jehlicích, později na malých okrouhlých pletacích strojích.
Úplet nahradil kůži
Pletařky je tehdy zhotovovaly doma. Vlivem průmyslové revoluce přešla ruční výroba v manufakturách ke strojní tovární výrobě. Postupně se tradiční kožené rukavice začaly ve velkém nahrazovat rukavicemi z úpletu. Tento materiál byl vyhledávaným materiálem zejména pro svoji pružnost.
Látkové rukavice z úpletu se začaly v ašských továrnách na pletené zboží vyrábět již ve druhé polovině 19. století. Po zavedení plochých pletacích strojů vyráběla většina firem i domácí výrobci kromě látkových i rukavice pletené. Hodně užívaný název stávkové rukavice pak vzešel od okrouhlého pletacího stroje nazývaného Francouzský stávek, na kterém se úplet pro rukavice vyráběl.
„Zavedení strojní výroby přineslo ve výrobě rukavic a jejich zpracování nové možnosti. Nápaditost tvůrců, rozsah vzorů, zdobení a použití nejrůznějších materiálů a technologií výroby neznala hranic,“ zdůraznil Vrbata.
Největší část sbírky rukavic pochází od německých firem z bývalého ašského okresu. Výrobou rukavic a jejích částí se v předminulém a začátkem minulého století zabývaly na Ašsku více než dvě desítky firem a živnostníků. Ti prakticky ovládli trh s textilními rukavicemi ve střední Evropě. To, co se na Ašsku v té době vyrobilo, bylo určeno především na vývoz.
Vzorky darovali i obyvatelé
Po sloučení většiny podniků a živností se všechny vzorky rukavic od zaniklých firem soustředily v budově ředitelství nově vzniklého národního podniku Tosta Aš. Rozsáhlý soubor vzorků, dokumentující výrobu textilních rukavic na Ašsku, získalo v roce 1984 do majetku Městské muzeum v Aši. V roce 2019 přibyly další vzorky od firmy Tostex, která tehdy ukončila výrobu. Rukavice přinesli darem i samotní obyvatelé města.
„Rozsáhlou sbírku zpracovávaly kurátorky muzea dlouhé roky. Koncem loňského roku práci dokončily a muzeum zaslalo na Centrální evidenci sbírek žádost o aktualizaci počtu rukavic. Letos v lednu přišlo rozhodnutí, že celkový počet půlpárů vzorových rukavic souhlasí. Na tomto základě letos muzeum žádá agenturu Dobrý den o zápis do České knihy rekordů,“ doplnil Vrbata.
Agentura Dobrý den vydává knihu rekordů každé tři roky. Ta aktualizovaná, v níž by se měl objevit také rukavičkářský rekord z Aše, vyjde letos na podzim.
