Hlavní obsah
Lidé a společnost

Jiří Voskovec: Rozhněvaný muž v porotě

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Foto: Listal / Wikimedia Commons / Public domain

Spisovatel, dramatik, textař a nerozlučný parťák Jana Wericha a Jaroslava Ježka. Fašisté ho označovali za žida, po druhé emigraci do USA byl vyšetřován za komunistického špiona.

Článek

Možná pro někoho s křížkem po funuse, o víkendu jsem zhlédl vynikající film „Dvanáct rozhněvaných mužů“(1957), ve kterém hraje porotce číslo 11 známý český herec Jiří Voskovec. V dnešním článku se podíváme na jeho emigrační éru a chtěl bych se pozastavit právě nad jeho rolí „rozhněvaného porotce“.

Útěk z vězení do vězení

Jiří Voskovec emigroval do USA celkem dvakrát. V rámci tématu se budeme zabývat tou druhou emigrací z roku 1950. V dobách mccarthismu, kdy byl viděn za komunistického špióna naprosto každý, a o to víc emigrant z Československé republiky, kde vládla komunistická KSČ, to měl Voskovec těžké. Jako syn legionáře, který pracoval pro ruské carství, jako levicově orientovaný člověk, skončil na 11 měsíců v izolaci v americkém Ellis Island, který sloužil jako přistěhovalecká stanice pro imigranty do USA. Kdo si však představuje diplomatický luxus, je na míle daleko. Bylo to vězení s ostnatým drátem a hlídkovými věžemi, kde se městnalo na několik set tisíců žadatelů o vízum. Mezi lety 1892-1954 zpracovalo imigrační oddělení na 12 milionů žadatelů. Místu se nevyhnuly ani nemoci, především tuberkulóza a záškrt.

Foto: Underwood&Underwood / Wikimedia commons / Public Domain

Nově příchozí imigranti

A v těchto podmínkách 11 měsíců přežíval jeden z našich nejslavnějších představitelů české avantgardy a kritik fašismu. V dobách, kdy Amerika ještě Hitlera podporovala, a to zejména obchodníci, kteří s nacistickým režimem obchodovali, duo V + W veřejně označovalo Hitlera za osla (divadelní hra Osel a stín). Teď, ve věku 45 let se musel mačkat na titěrném lůžku a prosit o vízum. V Archivu na Stanfordově univerzitě se nachází dopis Vladimíra Voskovce, datovaný 17. srpna 1950, adresovaný novináři a řediteli československé sekce budoucího rozhlasu Svobodná Evropa, Ferdinandu Peroutkovi. V něm prosí Peroutku o přímluvu a vysvětlení, že jakékoliv sympatie ke komunistickému hnutí jsou liché. Celé znění dopisu si můžete přečíst zde: odkaz

Foto: Joygirladventures/Gettyimages.com/Free license

Postele v detenčním zařízení Ellis Island

Nakonec po důkladné práci jeho advokáta pana Jacobse, byl v dubnu roku 1951 propuštěn pro nedostatek důkazů. Celá tato situace mu dala náměť k filmu Byl jsem obviněn (1955), kde Voskovec hraje sám sebe a formou televizního filmu popisuje události v imigrantském zařízení na Ellis Island. Vlastně se jedná o takový „polodokument“ a velmi zajímavý je respekt, který si Jiří Voskovec zachovává vůči americkému způsobu ochrany národních zájmů i po tolika měsících trampot, kterými si jako zcela nevinný musel projít. Za tento film obdržel „Christopher Award“. Tato cena se uděluje producentům, režisérům a autorům knih, filmů a televizních speciálů, kteří „potvrzují nejvyšší hodnoty lidského ducha“.

Přísedící porotce

Film „Dvanáct rozhněvaných mužů“, který se odehrává v jedné místnosti newyorského soudu, je jistě sám o sobě úchvatným filmem. Jiří Voskovec v něm nehraje velkou roli, ta je přisouzena vynikajícímu Henrymu Fondovi. Tento pragmatický porotce číslo 8 nechce ledabyle odsoudit mladíka za vraždu a poslat jej na elektrické křeslo. Ačkoliv jsou porotci horliví a chtějí se zbavit dusného místa v parném létě, nebo stihnout oblíbený baseballový zápas, každý porotce má právo veta, jelikož rozhodnutí musí být jednomyslné. Díky přístupu porotce číslo 8 tak musí všichni znovu projít celý případ kousek po kousku a vlastně tak zbylých 11 porotců musí přesvědčit i postavu Henryho Fondy, že je mladík vinen. Nakonec se vše obrátí a všichni porotci jsou postupně důkazy a chybami ve vyšetřování přesvědčeni o mladíkově nevinně.

A zde bych se chtěl zastavit u porotce číslo 11, kterého hraje právě Jiří Voskovec, uváděný jako George Voskovec (takto byl uveden ve svém americkém občanství, které získal v roce 1955). Voskovec nemá ve filmu příliš mnoho dialogů, ty jsou primárně na starost Henrymu Fondovi a Leemu J. Cobbovi, který jako porotce číslo 3 ztvárňuje antagonistu. Tedy primárního zastánce myšlenky odsouzení mladíka, nejvokálnějšího a nejagresivnějšího účastníka diskuze, jehož největší starostí je horko a co nejrychlejší přesun domů.

Voskovec však těch pár vět, které pronese, pronese s grácií a elegancí jeho postavě. Ačkoliv to není ve filmu vysloveně zmíněno, dalo by se spekulovat, že Voskovec opět hraje sám sebe. Nebo minimálně, dle indicií z dialogů, hraje imigranta, na kterém bylo pácháno bezpráví, a který také bojoval s pravdou, i když fakta stála na jeho straně. Byl to právě Voskovec, který se postavil za Fondu, který řekl, že i když je přesvědčen o vinně mladíka, rád si poslechne druhý názor. To, s jakou inteligencí a klidem pronáší své věty, je jako balzám na duši. I ve společnosti slušného a klidného Henryho Fondy, Voskovec působí jako gentleman o level výš. Když se na něj poté porotce číslo 3 rozzlobí kvůli změně názoru, Voskovec Lee J. Cobba utne zmínkou o dobrém vychování, kterému se v jeho domovině dostalo. Je to krása sledovat našeho českého herce, který se charismatem vyrovná, nebo dokonce předčí hollywoodské herce.

Často slyším, že tvorba Jiřího Voskovce po druhé emigraci do USA už nestojí za zmínku, já si však myslím, že si v kinematografii našel své místo, právě jako gentleman, který drží zvyky dávno americkými muži zapomenuté. Ne nadarmo hrál na Broadwayi role v Shakespearově Hamletu, několikrát hrál postavu Alberta Einsteina a podobně charakterní roli hrál i v postavě Nicholase Holnara ve filmu Muž na houpačce.

Nesmrtelný

Jiří Voskovec si jistě získal místo v české historii jako spoluautor Osvobozeného divadla. Duo V+W zná snad každý. Možná ale i díky jistému skřípavému vztahu s tehdejším socialistickým režimem, se těší Werich větší známosti než Voskovec. I proto jsem se rozhodl o něm napsat článek a opět jej alespoň trochu vynést do povědomí. Jeho americká tvorba stojí za zhlédnutí a připomenutí si jednoho českého divadelního a filmového génia.

Foto: B&M Chochola / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0 DEED

Jan Werich, Jiří Voskovec

Zdroje:

Zhlédnutí filmu „Dvanáct rozhněvaných mužů“

Zhlédnutí dokumentu „Můj otec George Voskovec“

Zhlédnutí filmu „Man on the swing“

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD_Voskovec

https://en.wikipedia.org/wiki/12_Angry_Men_(1997_film)

https://www.reflex.cz/clanek/causy/73842/jiri-voskovec-ceskoslovensky-herec-klaun-a-exulant-ktery-se-stal-vzorem-pro-sve-americke-kolegy.html

https://time.com/5752116/ellis-island-immigration-detention-center/

https://www.nps.gov/elis/learn/historyculture/people_doctor.htm

https://www.history.com/news/immigrants-ellis-island-short-processing-time

https://time.com/5414055/american-nazi-sympathy-book/

https://www.dotyk.cz/publicistika/tajemstvi-jiriho-voskovce-11-mesicu-vyhnancem-na-ellis-islandu-20160811.html

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz