Slavia mi nechala volné ruce, Varaďa jako trenéři v NHL. Eliáš o nervech, mladých i Devils
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Po pár větách poznáte, jak moc Patrik Eliáš o hokeji přemýšlí. Žádné naučené fráze a úhybné manévry, věci se snaží pojmenovat. Před středeční partií proti své domovské Třebíči usedne do slávistických kanceláří a zhruba půl hodiny vypráví o rozličných tématech. Ke všemu má co říct.
V Edenu navázal spolupráci koncem listopadu. V době, kdy Slavia zabředla do nejtěžší krize. Jako klubový poradce společně s novým koučem Alešem Totterem pátral po způsobech, co by mančaft vytáhly z hlubin prvoligové tabulky.
Ultimátní cíl se po dramatické kovbojce podařilo naplnit – Pražané potupný pád o patro níž odvrátili. A dál? Nejen o průběhu posledních měsíců hovoří Eliáš v rozhovoru pro Hokej.cz.
Oddechl jste si v sobotu po vítězném mači ve Frýdku-Místku, že už můžete z hlavy pustit černé scénáře?
Určitě. Situace nebyla jednoduchá, všem se ulevilo. Musím říct, že i když jsem tady jako výpomoc v roli konzultanta, tak to člověku stejně nedá a zapojí se víc a víc. Cítil jsem, že mi na tom záleží a je jedno, jestli v klubu máte nějakou historii nebo ne. To je podle mě dobře. Nervy jsme měli všichni. Jsem rád, že se to zvládlo, klukům a trenérům patří obrovský kredit. A taky vedení, protože nevytvářelo úplně enormní tlak, že se musí… Sami jsme všichni věděli, v jaké se nacházíme situaci. A to si myslím, že se výkony a výsledky postupně zlepšovaly od doby, co sem přišel Aleš Totter. Hlavní kredit ale jde hráčům, že si začali věřit a podávat výkony, které v nich byly. Přestože se vyhrávalo, tak to pro ně bylo neskutečně psychicky těžké, protože jsme měli třeba deset výher ze čtrnácti zápasů a stejně jsme pořád byli bod od sestupu. To na psychiku nebylo nic jednoduchého. Teď jsme v pozici, kdy můžeme hrát předkolo, což by byl bonus. Ale kluci si věří.
Hned o víkendu se tedy fokus lusknutím prstu přesměroval na to, že ještě jdete urvat play off?
Stoprocentně. Však vidíte, jak je to vyrovnané. Z pozice fanouška za mě super, pořád je o co hrát. Klukům spadl kámen ze srdce, ulevilo se jim a druhý den měli volno, aby si to užili. Od pondělí se ale hned začalo pracovat s tím, že máme pořád o co hrát. Víte, jak to je. Vezete se na nějaké vlně a můžete se neočekávaně dostat do pozic, kde budete strašně nebezpeční.
„Trenérům patří kredit za to, že byli OK s tím, abych byl takhle blízko týmu.“
Mám pocit, jako by vás práce ve Slavii naprosto pohltila…
Trenérům patří kredit za to, že byli OK s tím, abych byl takhle blízko týmu. Mohl jsem chodit na tréninky, zápasy, cestovat s nimi… Ani jsem neočekával, že bych byl takhle zaangažovaný a vytížený. Ale jsem rád, že jsem si takovou zkušeností prošel, baví mě to. Najednou vidíte i manažerskou stránku hokejového týmu. Vidíte, jaké věci tady řeší majitelé, vidíte chod nejenom áčka, ale koukáte i na juniory, dorostence a další. Pro mě super.
Z jaké strany vzešlo větší zapojení?
Bylo to asi takhle… K nějaké komunikaci původně došlo mezi mnou a majiteli, protože se známe. Bavili jsme se delší dobu, i když ne nějak konkrétně. Zhruba od listopadu jsme začali intenzivně řešit případné zapojení a pomoc. Nechali mi v tom volnou ruku, takže bylo vyloženě na mně, jestli chci chodit do kabiny, na tréninky nebo na led. Aleš o tom věděl, že jemu i hráčům budu k dispozici. Měl jsem otevřené dveře.
Neměl jste přece jen obavy, zda si s realizačním týmem nepolezete do zelí? Někteří trenéři by možná takovou výpomoc úplně nekvitovali…
Jasně, souhlasím. Možná to tak někdy mohlo fungovat, protože tady nejsem každý zápas a taky mám své povinnosti. Máte rodinu, věci naplánované dopředu… I proto jsme si na začátku ujasnili, že ve Slavii nechci být na žádné konkrétní pozici. Post konzultanta tak nějak splňoval, co jsem chtěl. Nastavili jsem si hranice. Že je to začalo přesahovat, to byla jen moje iniciativa. Pomohlo také to, že Aleš má pohled na hokej, který se ve spoustě věcech shoduje s mým. Byl OK s tím, když přišla nějaké korekce nebo názor, vzal si to a hráči taky. Neznamená to, že máte pravdu ve všem, ale sesbíráte si názory, popřemýšlíte nad nimi a debatujete o nich. Pak z toho uděláte nějaký závěr pro dobro týmu.
V moderním době se hokej rozebírá do nejdrobnějších detailů. Byla právě tohle oblast, kde jste předával své postřehy? A dají se případně v našem prostředí implikovat nějaké mechanismy, co znáte ze zámoří?
Jo, asi jo. Ale zase, to není o mém přínosu… Ať řeknou trenéři a kluci, jestli jsem nějaký měl. Vy se jim snažíte pomoct v herních situacích a těch detailech. Těžko po nich můžete vyžadovat stejné věci jako po hráčích, co jsou nejlepší na světě a hrají NHL. Musíte jim to nějakým způsobem obrousit a zjednodušit to, aby se to chápalo. Pro mě je to zase velká zkušenost. Očekávání musí mít nějakou hranici. Ale je to fajn, protože pak zjistíte, že spousta kluků má vysoký potenciál, mají jiné myšlení, trochu jim otevřete oči. Můžou o sobě přemýšlet, začnou si víc věřit, vidíte je trochu jinak. O tom to je. Každý trenér a člověk u hokeje má jiný pohled. Společně se podělíte o názory, pak to třeba nějak upravíte. Komunikace v realizačním týmu a celkově v organizaci je strašně důležitá, tím se posouváte dál. Myslím, že kluci odvádějí skvělou práci. Ne vždy je to samozřejmě růžové, občas jsme hráli třikrát do týdne, to se taky projeví. Když to vezmu celkově, tak opravdu tvrdě makali a spousta z nich hraje skvělý hokej. A dokazuje si, že má ještě na víc.
„Ale zase, to není o mém přínosu… Ať řeknou trenéři a kluci, jestli jsem nějaký měl.“
Jak na vaše podněty – zejména mladí hráči – reagují? Z některých stran zaznívaly v uplynulých letech názory, že všechno chtějí hned a nejsou pro to ochotní obětovat nic navíc...
Ani ne, to si nemyslím. Spíš naopak. Zase musím dát kredit trenérům za to, jak vedou tréninky. Jsou kratší, hodně intenzivní, tak jsem na to byl zvyklý já sám. To je aktuální trend a podle mě je správný, že tréninky trvají čtyřicet až padesát minut maximálně. Jede se jedno cvičení za druhým, pak se to správně přehodí do zápasu. Ale abych se vrátil k té otázce, myslím, že kluci jsou poctiví. Můžou se posouvat dál, když jim dáte možnosti se zlepšovat.
V minulosti jste působil u reprezentační dvacítky. Vyhovuje vám, že Slavia disponuje jedním z nejmladších kádrů v soutěži?
A já to tak mám rád a jsem rád za to, že mladí dostali šanci. Byli velkou součástí našeho obratu a celkové záchrany. Máme tady kluka, kterému bylo čerstvě sedmnáct (Matouš Jan Kucharčík, pozn. red.), dokonce debutoval ještě jako šestnáctiletý. Odehraje si svoje a že neboduje? To přijde časem. Vyhrává se, nabírá zkušenosti. Strnad, Polák nebo Slavík, to jsou za mě vynikající hráči. Opravdu mají potenciál, jen je s nimi potřeba pracovat. Nejen my trenéři, ale i starší kluci musí jít příkladem. Budeme to od nich vyžadovat dál, aby tady byli lidi, co se budou navzájem posouvat. Že je to první liga… Všichni kluci by přece měli mít za cíl, aby se dostali do extraligy, nebo do rolí mentorů tady. Je potřeba, aby se to správně nastavilo. Podle mě jsme na dobré cestě.
„Je škoda, že se mladým nedává větší prostor, ale chápu ty důvody.“
Vnímáte Chance ligu jako vhodnou soutěž pro rozvoj talentů? V klubech, které usilují o postup, jich tolik nenapočítáte…
Je to tak. Chápu to a moc nevím, co je dobře. Nechci se plést do věcí ohledně sestupů a postupů, uzavírání lig a tak. Za mě je to individuální, jak to pojmete. Myslím, že tady máme kvalitní mladé kluky a je to o tom, aby tým byl ideálně sestavený. Ale jo, totálně rozumím tomu, že tým, co chce postoupit, musí mít skoro extraligový kádr, aby v baráži mohl někomu konkurovat. To je nesmírně těžké po herní i finanční stránce. Musíte na to mít plán, navíc jsou na tom bití mladí kluci. Když se pohybujete na sestupových příčkách, tak taky potřebujete zkušenosti. Je to těžké, a to jsem opravdu velký zastánce toho, aby mladí kluci dostávali šanci. Musí si jí samozřejmě zasloužit. Je škoda, že se mladým nedává větší prostor, ale chápu ty důvody. Pak by možná ani tolik neutíkali do ciziny, nevím. Je to i o zázemí a prostředí. To je debata pořád dokola.
Čím bylo dané, že jste do kádru navzdory nepříznivému vývoji sezony příliš nesáhli? Věřili jste místnímu jádru, nebo trh nenabízel vhodné varianty?
Myslím, že jsme si prvně vzali nějaký čas na to, abychom zjistili, co v týmu je. Klukům musíte dát prostor a uvidíte, co z toho vzejde. Řešili jsme, jestli by nám někdo nepomohl, hlavně na postu brankáře. Nakonec to dopadlo tak, jak to dopadlo. Teď se to jeví jako správná volba. Paavo Hölsa po prvních třech utkáních chytá velmi dobře. Na jednu stranu nebyly takové možnosti, na druhou jsme koukali na to, co tady máme. Měli jsme i nějaká zranění, kvůli spolupráci s extraligovými kluby někteří kluci občas nebyli k mání. Nakonec se ale tým nejvíc semkl, když se to hrálo jen na ty, kteří tady byli.
Patrik Eliáš | Foto: hc-slavia.cz
Vím, že pořád často létáte do New Jersey, daří se vám obě pozice skloubit? A v čem jsou konkrétně rozdílné?
V Jersey jsem pořád v kabině. Když chci jít na led, tak můžu. Ale vždycky mám přesně ten pocit, že nechci přijet na týden a někomu do toho lézt. Když mě o to požádají, tak jdu, ale spíš je to o komunikaci. Myslím, že mám takovou povahu, že mě kluci pořád berou. Asi ne jako jednoho z nich, protože už jsem tam skoro s nikým nehrál. (usměje se) Ale snažím se k nim být otevřený, rád s nimi komunikuju na jakékoliv téma. Pro mě je dobré, že jsem tam díky vztahu s GM a majiteli jako doma. Kluci vnímají, že jsem pořád součástí organizace. Mě to zase posouvá v tom, že vidím nové trendy, jak tým reaguje během sezony, jak se mění systém… Některé věci se pak pokouším využít tady. Je to tak nějak propojené – člověk si bere informace a může je předávat dál.
Mimochodem, jak to vidíte s Devils a play off? Ve Východní konferenci volná místečka pomalu ubývají…
No, hodně na hraně. Myslím, že to budou mít strašně těžké. Shodou okolností jsem se o tom včera s někým bavil, že jsme měli rok, kdy jsme ztráceli asi osmnáct bodů na play off, vyhráli jsme 23 zápasů z 27 posledních a stejně jsme se tam nedostali. Liga je hrozně vyrovnaná, museli bychom udělat neskutečnou šňůru. Jsme hodně ofenzivní tým, stále tam máme hodně zranění… Uvidíme, co se stane teď před deadlinem. To je podle mě den, na který se bude organizace soustředit, aby si nějak pomohla. Ale stejně to bude složité.
Těžko porovnávat, ale je pro vás svým způsobem dobře vidět kontrast, jak hokej dělá obrovská organizace v NHL a klub, který v Chance lize bojoval o udržení?
Rozhodně, vidím to porovnání. Ať už jste takhle velký, nebo takhle malý, tak k tomu musíte přistupovat stejně. Jasně, v některých věcech nemáte takové možnosti. Ale proč se tam postupnými krůčky nedopracovat, že? Majitelé na Slavii jsou velcí příznivce hokeje, zažraní, dělají maximum, co můžou. Tenhle klub má obrovskou historii. Tak proč to nevrátit tam, kde to bylo.
„Tenhle klub má obrovskou historii. Tak proč to nevrátit tam, kde to bylo.“
Na počátku října se ve Slavii uvolnilo křeslo sportovního manažera. To by vás nezajímalo?
(zamyslí se) My jsme to řešili a řešíme, ale mě tak nějak baví být u toho všeho. Pro mě je to super zkušenost, zase mě to posunulo dál. Člověk vidí, co všechno to obnáší. S mým balancem a vytížením by asi bylo lepší, aby tady byl člověk, co tomu bude dávat maximum a bude se věnovat jenom té pozici.
Často býváte trenérský spojovaný s Václavem Varaďou, on vás před pár dny zase zmiňoval na svém blogu…
Jeho situaci známe, trochu nečekaný rozchod s Pardubicemi. Od té doby jsem s ním mluvil jen jednou, on si to sám musí nechat uzrát a zhodnotit celou situaci. Nechal jsem mu čas, jednou jsme spolu mluvili a jednou se viděli. Vím, že je teď mimo republiku, protože si chtěl odpočinout. Uvidíme, s čím přijede zpátky. Voláme si dost často, k nějaké komunikaci mezi námi dochází. Je to persona, má obrovské zkušenosti. Venca je do hokeje zažraný a patří k trenérům, kteří pracují na sto procent. Dá se to srovnávat s tím, co dělají trenéři v NHL. Já zatím nesměřuju nikam jinam, než že bych tady pomáhal dál. Uvidíme, jestli se v tomhle směru někam posuneme.
Share on Facebook
