Článek
Když nebudeme ovládat sami sebe, bude nás ovládat někdo či něco jiného.
Zmínil psychlog prof. Petr Pacher pro magazín Improovio, který se zabýval změnou životních návyků. Jakou roli hrají návyky v našem životě jsem se zaměřil v tomto článku pro zde na Seznam Medium. Zkusme si nejprve položit tyto otázky:
- Odkud se berou návyky, které řídí náš život?
- Co se děje se životem, pokud jej nemáme pod kontrolou?
- Kdo za to všechno nese odpovědnost?
Petr Pacher to ve svém článku vystihuje velmi trefně. Dovolte mi citovat jeho myšlenku:
„Vždycky se ochotně najde, a to poměrně rychle, někdo, kdo rád převezme otěže našeho života. Bude říkat, co máme dělat, jak se máme cítit, jak máme věci vnímat a jak o nich máme smýšlet. A věci jdou ještě mnohem dál. Všimněte si, jak už máme všude kolem nás návody či doporučení, jak se máme oblékat, jak se máme chovat, koho máme volit, jak si máme hledat partnera, a dokonce který partner je pro nás ten vhodný. Také jak máme partnera přivést k orgasmu, jak následně vychovávat svoje děti… Návodů, doporučení, tipů je mnoho. Také máme mnoho zákazů, příkazů, nařízení apod. I přesto, že přenecháme rozhodování za sebe jiným, následky budeme snášet my a svoje emoce si také budeme prožívat jen my sami.
Jak ten kolotoč zastavit? Snadno. Pojďme začít každý sám u sebe. Pojďme se osvobodit. Uvolnit. Oprostit se od toho, v jaké jsme vyrůstali rodině. Jsme-li dospělí, tak naše dětství není aktuálně probíhající přítomnost. To, co se stalo, jsou vzpomínky. A pokud jsou naše vzpomínky spojené s nepříjemnými emocemi, opět jsme to jen my samotní, kdo se může rozhodnout zpracovat je ozdravujícím a prospěšným způsobem. Ať už se stalo cokoliv negativního, skutečný přínos to má pro vás až tehdy, když z toho získáte zkušenosti ve větší hodnotě, než to, co jste ztratili/nezískali.
Často slýchávám otázky typu: „Jak to mám udělat, když jsem měla takové dětství?“ nebo „Jak mám postupovat, když se moji rodiče (či partner, nadřízený, kamarádi, přátelé či známí) takto ke mně stále chovají?“
Stop výmluvám
Víte, podle mě je to snadné. Je to jen a pouze o autentickém rozhodnutí. Pokud se skutečně a opravdově rozhodnete pro cokoliv, celý spirituální vesmír se spojí ve váš prospěch. Není nic, co by vás mohlo zastavit. Jste to jen vy sami, kdo drží zodpovědnost za vše, co uděláte. A pokud se jí nevzdáte, dosáhnete čehokoliv.
Všimněte si, jak se lidé, kteří se rozhodli vzít zodpovědnost do svých rukou, chovají a co říkají. Jsou velmi specifičtí v tom, že si jdou za svým cílem. Jejich konání je jisté. Nenudí se. Neodkládají nic z toho, co dělají. Ať už se vyskytnou v jakékoliv situaci, byť velmi nepříjemné, stojí tomu čelem. Neutíkají. Nenechají se rozptylovat. Klopýtnou? Upadnou? No a? Vstávají a vrací se do akce. A znovu. A znovu. A znovu. Nepřestanou, dokud nedospějí k cíli. A znovu.
Petr Pacher v zásadě ve svém článku říká, a já s ním naprosto souhlasím, že bez ohledu na prostředí ve kterém jsme vyrůstali a bez ohledu na naši minulost, má každý možnost zvolit si jaký bude jeho život. Člověk se může do nekonečna vymlouvat na nepřízeň osudu, na zlozvyky jež převzal od svých rodičů a se kterými není schopen zlepšit svůj život. Vím to. Znám to. Sám jsem měl takových špatných návyků celou řadu. Byly to špatné stravovací návyky, bylo to kouření a další návyky, jež bych mohl jmenovat a které jsem převzal jako dítě ze svého prostředí.
Autentické rozhodnutí
Přesto ale bylo možné tyto zlozvyky změnit. Neříkám že to bylo snadné, byla to docela fuška. Abych toho ovšem dosáhl tak jsem se musel držet přesně toho, o čem mluví profesor Pacher. Tedy sebeovládání, disciplína a zodpovědnost. Nic z toho jsem dřív neměl, ale získal jsem to až v momentě, kdy jsem dokázal udělat opět přesně to o čem mluví Petr. Tedy autentické rozhodnutí. Je to rozhodnutí, které vychází přímo z vás. Je to pocit, kdy už neděláte věci, protože vám to někdo řekl, nebo protože se tak dělat mají, nebo protože jste to okoukali lidí ve svém okolí.
Autentické rozhodnutí je pouze a jen o každém z nás. Je to pocit, kdy cítíme že děláme věci, které skutečně dělat chce. Pocit, kdy známe záměr naší cesty, a proto se stáváme velmi disciplinovaní a dokážeme udržet pozornost nad vlastním životem. Jakmile se nám podaří udělat to skutečné autentické rozhodnutí, tak až potom následují další kroky k lepšímu životu, jako je sebedisciplína, sebeovládání a zodpovědný život.
Lidé dnes často mluví o svobodě. Neustále si stěžují že je někdo připravuje o jejich svobodu. Ve skutečnosti se ale oni připravujeme sami, když nejsem schopni zůstat zodpovědní za svá rozhodnutí a za své chování. Jaký je na to váš názor? Dokázali jste se autenticky rozhodnout a převzít zodpovědnost za vlastní život, nebo se raději vymluvíte na rodiče, vládu, učitele a další okolnosti z minulosti, které už nezměníte?
Zdroje - Magazín Improovio vydání 2/2020
