Oslava 200. výročí narození Bedřicha Smetany v Národním divadle

Ambiciózním projektem Smetana Gala uctilo v sobotu 2. března v den 200. výročí narození Bedřicha Smetany jeho památku pražské Národní divadlo. Zrealizovalo koncertní průřez Smetanovým operním dílem výběrem árií a scén ze všech jeho oper. K realizaci pozvalo vedle hudebního ředitele Opery ND Roberta Jindry ještě tři další dirigenty: v zahraničí renomovaného Tomáše Netopila (v Národním divadle bude mít v jeho nastudování premiéru 8. března Rusalka Antonína Dvořáka), mladého Jiřího Rožně, podepsaného už pod menšími projekty spojenými s operou naší první scény, a slovenského dirigenta Rastislava Štúra. K realizaci projektu byli přizváni i slovenští pěvci, celkem na tomto večeru vystoupilo sedmnáct sólistů. Význam koncertu podtrhla přítomnost premiéra vlády České republiky Petra Fialy v hledišti. Slavnostní koncert byl živě přenášen Českou televizí na velkoplošnou obrazovku na náměstí Václava Havla mezi historickou budovou Národního divadla a Novou scénou.

Po úvodní Slavnostní předehře C dur, napsané Smetanou r. 1868 k položení základních kamenů ND, následovaly árie a scény z Braniborů v Čechách (dir. Robert Jindra), z fragmentu Violy (dir. Rastislav Štúr) a z Dalibora (dir. Tomáš Netopil). Po přestávce zazněla předehra, árie a vybrané scény z Prodané nevěsty (dir. Robert Jindra), ze Dvou vdov (dir. Rastislav Štúr), Hubičky (dir. Jiří Rožeň) a Tajemství (dir. Robert Jindra), po druhé přestávce uzavřely gala scény z Čertovy stěny (dir. Tomáš Netopil) a Libuše (dir. Robert Jindra). Produkce začala v 18:30 hodin a skončila se dvěma přestávkami cca ve 22:45 hodin. Zatímco pěvci a dirigenti se měnili, Orchestr Národního divadla hrál ve stejném složení po celou dobu tohoto, na dnešní poměry časově extrémně, náročného koncertu. Jakkoliv se tento projekt jeví až monstrózně, má ve 200. výročí Smetanova narození smysl. Přináší přehled rozsáhlého operního díla a umožňuje posluchači vytvořit si představu o jeho obrovském melodickém i tematickém bohatství. Smetanova operní tvorba je svým charakterem ve světové operní literatuře zcelaunikátní. Každá z jeho osmi oper – Braniboři v Čechách, Prodaná nevěsta, Dalibor, Libuše, Dvě vdovy, Hubička, Tajemství, Čertova stěna a nedokončená Viola – je po hudební stránce jedinečná a každá je zralým dílem mistra.

Aby jejich odlišnosti a specifika byly zřetelné, je třeba promyšlené dramaturgie ve volbě árií a scén. Pořadí oper včetně zahájení celého koncertu Slavnostní předehrou C dur bylo dramaturgicky dobře řešeno, charakterizovat jednotlivé tituly několika vybranými ukázkami je už složitější. Například místo výstupu Ludiše s Tausendmarkem by bylo rozhodně vhodnější zařadit pro Branibory typickou mohutnou sborovou scénu s Jírou „Udeřila naše hodina“ a slavnou barytonovou árii Tausendmarka „Tvůj obraz, dívko“ . Nicméně i árie Ludiše a Děčany jsou dokladem skladatelova kompozičního mistrovství již v této první opeře. Fragment Violy neuvedlo ND celý, zato však v Petrem Popelkou doplněné instrumentaci.

Právě ona různorodost, která je pro Bedřicha Smetanu typická a v operní literatuře dosti ojedinělá, je zárukou toho, že ani tři hodiny jeho hudby publikum neunaví, Smetanova bytostně česká hudba se srdcí posluchačů hluboce dotýká. Tento účinek by také produkce měla, pokud by árie a výstupy byly hudebně a výrazově pečlivě vypracovány a provedeny. V tomto směru však zůstala naše první scéna Bedřichu Smetanovi v den jeho výročí narození mnoho dlužna.

Ač se u dirigentského pultu vystřídali čtyři dirigenti, měly jejich výkony společného jmenovatele – nedostatek potřebné agogiky, tempové vyváženosti a smyslu pro detailní zvukové ztvárnění. Temperamentně vedli orchestr do vyšších dynamických hladi, lyrika, zpěvnost a vroucnost zanikaly – to, co je tak specifické právě pro Smetanu. Rychlá tempa byla často ještě rychlejší (např. recitativ árie Milady), pomalá ještě pomalejší (např. pod taktovkou Jiřího Rožně byla doslova k nepřečkání střední část duetu Lukáše a Tomše, která tak zcela ztratila svůj šarm a charakter). Provedení scén z Violy za řízení Rastislava Štúra bylo jen nezáživným přehráním a přezpíváním not, ke kterým pěvci přistupovali jakoby z povinnosti. Orchestr Národního divadla v čele s koncertním mistrem Alexejem Rosíkem hrál celý večer technicky výborně (brilantně provedená předehra k Prodané nevěstě).

Nedotaženost hudebního nastudování se podepsala na výkonech pěvců. Party nebyly dostatečně vypracovány především po výrazové stránce. Pěvci je někdy zpívali takřka nezúčastněně, jako by ani nevěděli, o čem zpívají a o čem jsou jejich výstupy a opery, z nichž pocházejí. Pěvecké projevy postrádaly většinou kantilénu se zřetelným textem, což bylo poznat i na výkonech pěvců, kteří vystupují na zahraničních pódiích. Štěpánka Pučálková (Děčana – Braniboři v Čechách, Panna Róza – Tajemství), Adriana Kučerová (Karolina – Dvě vdovy) a Slávka Zámečníková (Mařenka – Prodaná nevěsta, Barče – Hubička) ukázaly krásné hlasy, ale obsah a přesvědčivý výraz svým číslům dát nedokázaly. Dana Burešová zpívala Miladinu árii nevýrazně, hlasově nevyrovnaně s nedotaženými výškami. Hlas Richarda Samka (árie Jeníka a záskok za Pavla Černocha v Daliborovi) zněl matně, podobně jako Kateřiny Kněžíkové (Ludiše – Braniboři v Čechách, Anežka – Dvě vdovy) a Svatopluka Sema (Tausendmark – Braniboři v Čechách, Přemysl – Libuše). Menšími úkoly byli pověřeni Kateřina Jalovcová (Viola – Viola), Michaela Zajmi (Sebastian – Viola, Radmila – Libuše) a František Zahradníček (Marko – Viola, Chrudoš – finále Libuše).

Zřejmě pod vlivem časté zvukové převahy orchestru někteří pěvci na hlas neúměrně tlačili, což se odrazilo jak na ztrátě kantilény, tak i celkové kultivovanosti pěveckého projevu. Překvapivé to bylo především u Aleše Brisceina, který jímavou a líbeznou píseň Ladislavovu ze Dvou vdov přednesl silově bez kantilény a poezie, nevyrovnanost Jarkovy árie z Čertovy stěny byla patrně důsledkem záskoku za onemocnělého Pavla Černocha. Jeníka z Prodané nevěsty vytvořil Aleš Briscein mnohokrát na tuzemských i světových jevištích působivě a se šarmem, nyní však tyto aspekty zmizely. Part ve scéně a duetu s Kecalem „Nuže milý chasníku“ zpíval sice s absolutní technickou jistotou i v nejvyšších tónech, ale obsah zmizel. Není se co divit – na duet musí být dva, zde byl však Aleš Briscein sám: jeho partner, v minulosti vynikající pěvec Peter Mikuláš (též Antonio – Viola a Lutobor – Libuše) už hlasově ani výrazově nárokům na Kecala není schopen dostát. Dobře by se Aleš Briscein (též Šťáhlav – Libuše) jistě cítil i jako Lukáš v Hubičce, nicméně přístupem Jiřího Rožně zůstal jeho potenciál nevyužit podobně jako u barytonisty Pavola Kubáně (Tomeš, též Rybář – Viola a Radovan – Libuše).

Silový přístup k provedení partů zvolil i slovenský basista Peter Kellner (Bonifác – Tajemství, Rarach – Čertova stěna, Chrudoš – Libuše), nedostatek hudebního výrazu byl zřejmý především v partu Raracha a v Chrudošově výstupu s Krasavou. Tu zcela nevyrovnaně a intonačně značně nepřesně zpívala Alžběta Poláčková, v jejímž projevu bylo takřka nemožné zachytit melodickou linku.

Závěr večera patřil Libušinu proroctví. Místo Evy Urbanové vystoupila v titulní roli slavnostní opery slovenská pěvkyně Mária Porubčinová, která part české kněžny ztvárnila v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě. Závěrečná slova „Můj drahý národ český neskoná, on pekla hrůzy slavně překoná!“ vyzpívala plně a přesvědčivě, při předchozím proroctví se však její hlas ve střední a nižší poloze místy ztrácel v orchestru. Vlastní finále s ansámblem a sborem vyznělo nepřesvědčivě, protože melodické linky byly nevýrazné a plastičnost hudebního výrazu utonula v roztříštěnosti a hlučnosti provedení.

Samostatnou kapitolou je Sbor Národního divadla (sbormistr Lukáš Kozubík) – jestliže byl velmi nejednotný ve Viole pod Štúrovou taktovkou, pak v Čertově stěně za řízení Tomáše Netopila bylo jeho „Tiše! Kradmo! Tiše!“ zcela nepřehledné, pěvecky nevyrovnané a na sezpívanost nepřesné. Srozumitelnost zpívaného textu byla u většiny sólistů minimální, u sboru nulová. Je to stará písnička – opera je zhudebněný text. Bez jeho zřetelného vyzpívaní a pregnantní výslovnosti pozbývá operní představení smyslu.

A tak jediný výkon hodný Bedřicha Smetany a této významné akce byla árie Kaliny „Jsem žebrák … Nač o tom dále bádat“ z Tajemství v podání Adama Plachetky. Umělec se nenechal rozhodit přehnaně rychlým tempem, které nasadil u dirigentského pultu Robert Jindra, slova pečlivě artikuloval a zpíval tak volným hlasem, že vynikla jeho barva: s pěveckou jistotou a plným výrazem, se zaujetím, zápalem, se smetanovskou zpěvností a vroucností. Ano – to byla (v pěveckém partu) výtečně provedená hudba Bedřicha Smetany. Adam Plachetka se se ctí zhostil i árie Voka z Čertovy stěny, v té už však hranice tohoto gala nepřekonal.

V podstatě je neuvěřitelné, že i při tomto přístupu zbylo ze Smetanovy nádherné hudby ještě tolik, že bylo možné vnímat její bohatství, hloubku, krásu a niternost, že i takto okleštěna dokázala promluvit k posluchačům a získat si je. Uvědomme si, jak mimořádná je! Smetanovské gala Národního divadla v Praze tedy nakonec přece jen bylo přesvědčivým poselstvím o síle hudby Bedřicha Smetany, i když jinak, než bylo žádoucí: Smetana Gala mělo být také vizitkou úrovně Národního divadla v Praze, reprezentativní ukázkou autentické interpretace české hudby v místě jejího vzniku. I z tohoto důvodu přenášely koncert do zahraničí jak Česká televize (Arte Concert, ZDF), tak Český rozhlas.

Na Smetanově hudbě vyrostly generace českých hudebníků a milovníků klasické hudby. Stojí za to si v této souvislosti připomenout slavné smetanovské dirigenty, jakými byli v Národním divadle Jaroslav Krombholc, Zdeněk Chalabala, Bohumil Gregor a Zdeněk Košler. Sobotní Smetana gala tuto éru nepřipomínalo ani vzdáleně. Doby, kdy Smetanovy opery tvořily přirozenou součást repertoáru našich divadel a árie z nich byly běžnou a zcela samozřejmou součástí repertoáru našich pěvců, jsou pryč. Ale neznamená to, že by se nemohly, a především neměly vrátit. Jestliže toto gala přispěje alespoň k tomu, že se Smetanova díla znovu stanou přirozenou součástí repertoáru českých divadel v kvalitním nastudování a provedení, pak splnilo svůj účel.

Smetana Gala: Slavnostní koncert k 200. výročí narození Bedřicha Smetany
2. března 2024, 18:30 hodin
Národní divadlo, Praha

Program:
Bedřich Smetana: Slavnostní předehra C dur – Robert Jindra

Bedřich Smetana: Braniboři v Čechách – Robert Jindra
1. j., Výjev 3., Jaký to shon…, Výjev 4., A slaďounké milování
Ludiše: K. Kněžíková, Tausendmark: S. Sem
2. j., Proměna 2., Výjev 6., Ó jak tu krásné přírody zjevy, Děčana: Š. Pučálková

Bedřich Smetana: Viola – Rastislav Štúr
1. j., Výstup 1., 2., 3.,
Viola: K. Jalovcová, Sebastian: M. Zajmi, Antonio: P. Mikuláš, Marko: F. Zahradníček, Rybář: P. Kubáň, Sbor ND

Bedřich Smetana: Dalibor – Tomáš Netopil
2. jed., Jak je mi…, Milada: D. Burešová
2. jed., Proměna 2, Výstup 1., Nebyl to on zas…, Dalibor: R. Samek
2. jed., Proměna 2, Výstup 2., Vem tento chudý dárek, …. Ó nevýslovné štěstí lásky,
Milada: D. Burešová, Dalibor: R. Samek

1. přestávka

Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta – Robert Jindra
Předehra
Nuže milý chasníku… Znám jednu dívku, Jeník: A. Briscein; Kecal: P. Mikuláš
Až uzříš, komus koupil nevěstu… Jak možná věřit, Jeník: R. Samek
Och, jaký to žal… Ten lásky sen, Mařenka: S. Zámečníková

Bedřich Smetana: Dvě vdovy – Rastislav Štúr
2. j., Když zavítá máj, Ladislav: A. Briscein
2. j., Výstup 2., Není pochybností více…, Karolína: A. Kučerová, Anežka: K. Kněžíková

Bedřich Smetana: Hubička – Jiří Rožeň
2. j., Výstup 2., Já nešťastník… Kdybych věděl, jak svou vinu smýt, Lukáš: A. Briscein
2. j., Výstup 3., Ten mě prohnal… Jen odpros ji…, Lukáš: A. Briscein, Tomeš: P. Kubáň
2. j., Výstup 7., Skřivánčí píseň, Barče: S. Zámečníková

Bedřich Smetana: Tajemství – Robert Jindra
2. j., předehra, Výstup 1., Jsem žebrák…Nač o tom dále bádat, Kalina: A. Plachetka
2. j., Výstup 5., Tak plane láska pravá, Róza: Š. Pučálková
2. j., Výstup 6., Já, panno Rózo, Bonifác, Róza: Š. Pučálková, Bonifác: P. Kellner, Kalina: A. Plachetka
2. j., Výstup 7., Jsem hotov, odhodlán, Kalina: A. Plachetka, Róza: Š. Pučálková, Bonifác: P. Kellner

2. přestávka

Bedřich Smetana: Čertova stěna – Tomáš Netopil
1. j., Výstup 6., Jen jediná mě ženy krásná tvář, Vok: A. Plachetka
2. j., Výstup 1. Jen klid… Kam prchnout…, Jarek: A. Briscein
2. j., Jen hajej, holátko…, Rarach: P. Kellner
3. j., Výstup 5., Tiše, kradmo, tiše, Sbor ND

Bedřich Smetana: Libuše – Robert Jindra
2. j., Výstup 2, Můj ujec zval mě k hrobu otcovu, Chrudoš: P. Kellner, Krasava: A. Poláčková, Radmila:
M. Zajmi, Šťáhlav: A. Briscein, Lutobor: P. Mikuláš
2. j., Já ale zůstanu… Ó, vy lípy, Přemysl: S. Sem
3. j., Buď tobě chvála… Proroctví, Libuše: M. Porubčinová, Krasava: A. Poláčková, Radmila: M. Zajmi, Šťáhlav: A. Briscein, Přemysl: S. Sem, Radovan: P. Kubáň, Chrudoš: F. Zahradníček, Lutobor: P. Mikuláš, Sbor ND