Jak se dělá show. Pohled do hokejové režie, diváky baví nejen skrze kostku

Ať se vcítíte do práce jakéhokoli režiséra, dýchne na vás napětí a úzkost. Když ale sledujete, jak Zahálka s kolegy dělí pozornost mezi několik věcí najednou, navíc u extrémně rychlé podívané, už ani nedýcháte.

„Rozhodčí běží, půjdou zahajovací sestavy, maskoti se připraví ke gongu,“ sází pokyny lidem v okolí a dalším přes vysílačky.

Výrazně zúžený pohled do jedné lajny režie v pražské O2 areně, kde během utkání hokejové Sparty o obrazovky opravdu nouze není.

Dohromady jich koordinuje asi pětadvacet. Velká část z nich se nachází v „chrámu“, jak chlapík s kšiltovkou na hlavě z legrace pojmenovává audiovizuální režii, místnost v pátém patře O₂ areny.

„Pracujete s týmem zkušených lidí, kteří jsou připravení na plnění programu, umí včas reagovat a dokážou předat, co si naplánujeme a co se stane v hale – i nečekaně,“ líčí Zahálka.

Multimediální kostka v pražské O2 areně, kde hrají hokejisté Sparty.

Všichni před sebou mají velké monitory se spoustou záběrů a grafik. Sedí za stolky osázenými kupou tlačítek a rozestavenými do čtyř lajn, z nichž každá plní odlišné úkoly. Jedna řeší světla a kamery, druhá grafiku a obraz. Ve třetí se přidávají další počítače, poslední koriguje barvy.

Hlavní bod zájmu všech představuje multimediální kostka, o níž se stará zejména druhá formace. Právě zavěšené osmitunové zařízení už nikdo v hale jistě nepřehlédne. Mimo dění na ledě nejvíc zpestřuje divácký zážitek. A při méně záživných duelech jeho význam ještě narůstá.

Nikdo se však nekoncentruje jen na čtyři gigantické obrazovky o rozměrech zhruba sedmi na šest metrů a na přehrávání předpřipravených materiálů.

„Hele! Koukni do trojky! Kassian dává fanouškům hokejku, Kassian dává fanouškům hokejku!“ přebírá režisér při rozbruslení roli kamerového dispečera.

Pohled na vybrané kamery, s nimiž režie operuje během zápasu v pražské O2 areně.

Nejenže záběr okamžitě putuje na kostku, ale ještě se stáhne, pracanti v první řadě jej ustříhají a rovnou dají klubu k dispozici na datové úložiště, odkud s ním Sparta může pracovat třeba na sociálních sítích.

„A řídí se odtud i tým složený z maskotů, moderátorů, dýdžejů či produkčních,“ vyjmenovává Zahálka další spolupracovníky, kteří jsou přímo na place.

50 fotografií

Když dvě oblíbené postavičky v kostýmech, tedy maskoty Sparťáka se Spartaxem, posílá ke gongu, znamená to, že se chystá zahajovací buly. Tomu předchází velký stres. Nástup hokejistů mezi plameny ve zhasnuté hale, dým čoudící z kostky, vstupy moderátora, řada videí o krátkých stopážích, střihy na rozhodčí, dýdžeje, zahajovací sestavu či trenéry.

Teď navíc ani štěstí nepřeje. Sotva dozněl zvuk po úderu do gongu, soupeř z Mladé Boleslavi v 15. sekundě skóruje.

„Ježiši, co to zase je?!“ zní jedna z mála publikovatelných reakcí.

Multimediální kostka v pražské O2 areně umí také chrlit dým a neodmyslitelně patří k show, která jinak na českých sportovních akcích nemá obdoby.

„Kdo ho dal? Kdo ho dal?“ ptá se pán ze třetí řady kvůli zápisu, aby nakonec ze záznamu identifikovali útočníka Róberta Lantošiho a promítli popisek s jeho jménem.

Podaří se. Ale kvapík nekončí. Naopak. Do konce utkání zbývají určitě víc jak dvě hodiny, během nichž si vyjma přestávek nikdo příliš neodpočine. A přitom už „v srdci veškerých technologií“ někteří dřepí od dopoledne.

„Tady musí během utkání zhubnout tak tři kila,“ prohodí jeden z kolegů, s nímž reportáž natáčíme.

Člen režie na hokejové Spartě, který se stará o zápasové grafiky.

„A to se s grafickým a PR oddělením i produkcí chystáme víc dní dopředu. V den zápasu sem postupně přicházíme šest hodin před začátkem,“ popisuje Zahálka, který se podílí i na velkých akcích typu světových šampionátů v basketbale, florbale a hokeji. „Můžete navíc docházet až v den zápasu, jelikož prostředí v O₂ areně nabízí už připravený systém, do nějž sázíme veškeré prvky, které zkoušíme a ladíme, než jdeme do samotné show.“

Ta v tuzemsku nemá moc obdoby, hokejová Sparta si vedle představení na ledě zakládá na dění okolo. Nikde jinde v extralize nečelí zápasová režie tak velkému tlaku. Na utkání dochází pravidelně přes deset tisíc fanoušků a jejich počet stále roste. Proto Sparta rok co rok pokořuje vlastní divácký rekord.

Na příznivce čekají i soutěže či různé zábavné hrátky se záběry. Třeba když se hledají dvojníci celebrit a animovaných postaviček.

„Tohle je zrovna jeden z náročnějších prvků, ale díky množství kamer a zkušenému štábu dovedete vybírat a vymýšlet, kdo vám koho připomíná. Následně podobné obličeje editujete. Složitější je pak lidi hlídat, protože vše děláte s předstihem a oni vám mohou odejít domů, na záchod nebo na občerstvení,“ přibližuje Zahálka možné obtíže.

Přesto psychicky nesnadnou pozici bere s těžko uvěřitelným klidem, srší vtipem a ještě duel stíhá prožívat, jako by se nacházel v kotli. Platí jasné priority – nejsilnější křik se nenese k nikomu z dříčů vedle, ale směrem ke kluzišti, když je někdo z hráčů v šanci.

„Horáák!“

„Kou-sal!“

„Řepííík!“

Avšak pokaždé následuje jen ticho.

Pokud byste čekali, že režisér Martin Zahálka bude při utkání hokejové Sparty ve stresu, pletli byste se, naopak srší vtipem a ještě během utkání stíhá domácímu celku fandit.

„V téhle pozici musíte hlavně mentálně zvládnout, když po první třetině doma prohráváte s Mladou Boleslaví 0:1,“ pronáší při rozhovoru flegmatik i energický nadšenec v jedné osobě. A největší ryk vydává ve chvíli, kdy Kryštof Hrabík z přesilovky srovnává skóre.

U pražského celku Zahálka dělá pomalu čtrnáct let, přičemž zůstává schovaný za skoseným sklem nad nejvýše posazenými diváky.

„Částečně sem jde vidět,“ prozrazuje. „Když pod námi sedí fanoušci hostí a výsledek se přelévá z jedné strany na druhou, jsme jak dva přes plot štěkající psi. Byl bych zvědavý, kdyby mezi námi sklo nebylo, jak bychom si podali ruce.“

Režisér utkání hokejové Sparty Martin Zahálka pohledem hokejového fanouška přes sklo, avšak ještě ve zhasnuté hale.

Jinak ovšem pracuje bez povšimnutí diváka, který si ani pořádně neuvědomuje, jak podstatnou a náročnou roli s početným kolektivem nejen v uzavřené kabině má. Při pozorování jejich práce ve vysokém tempu se až divíte, že nechybují.

„Pokud se něco takového stalo, dotyčný už mezi námi není,“ praví Zahálka s vážným výrazem. „Vždy se ale může cokoli stát, pořád se bavíme o technologiích, které vám mohou kdykoli vypovědět službu. Důležité je, abyste dokázal nikoli chybu nepřiznat, ale abyste ji zahrál tak, že si ji divák ani nevšimne.“

Což se v O₂ areně daří.