„Všechny prostředky získané z knížky jsou určené na humanitární pomoc oběti ruské agrese,“ uvádí Jiří Pavlovský z nakladatelství Crew, jež tenhle komiksový počin připravilo pro tuzemské pulty. Deník Metro položil Pavlovskému několik otázek.
Jiří Pavlovský je legenda české komiksové scény.
Jak se naskytla možnost vydat Komiks pro Ukrajinu? Co pro vás osobně projekt znamená?
Předem chci říct, že Crew se nesnaží své čtenáře vychovávat ani prosazovat politické názory. Ale tady se spojila dobrá myšlenka s kvalitním obsahem, takže jsme opravdu nemohli odolat. Prostřednictvím téhle knihy mají čtenáři šanci seznámit se se spoustou tvůrců, postav a legendárních sérií, které u nás ještě nikdy nevyšly. A to je třeba Aragonésův Groo, Astro City od Kurta Busieka, Grendel Matta Wagnera, Scary Godmother Jill Thompsonové a z těch u nás známých je tu třeba Usagi Yojimbo od Stana Sakaie.
Je předem dána skladba jednotlivých komiksů? Ten, který jde nejvíc „na komoru“, Mluvit s kopcem, je usazen doprostřed knížky. Možná, pro uvedení do děje, mohl být na začátku.
Ano, je to takhle dané, do řazení jsme nezasahovali a považuju ho za dobré. Ale k vaší námitce: kdybyste měli ten emočně nejsilnější příběh – tedy Mluvit s kopcem – hned na začátku, čím ho budete gradovat? Tady je hodně fajn, že na začátku jsou příběhy, které se k tématu vyjadřují spíše prostřednictvím alegorií, aby to pak vygradovalo něčím osobnějším. Mixují se tu umělečtější komiksy s těmi superhrdinskými, poetické věci se skoro až komediálními, fantasy epizody s těmi historickými, velkolepé s komorními. A přijde mi, že to tvůrci sborníku namíchali velmi dobře. Chvílemi vás uklidní, abyste pak dostali pořádnou ránu.
Prohlížíte si ukázku z komiksu Mluvit s kopcem, jehož scenáristou je Larry Hancock, kresby a letteringu se zhostil Michael Cherkas. Mimochodem, zisku z Komiksu pro Ukrajinu se vzdali scenáristé, kreslíři, zahraniční vydavatelé i samotné nakladatelství Crew.
Přibližte prosím čtenářům příběhy dvou mých „oblíbenců“, těmi jsou právě Mluvit s kopcem a pak Tulák Groo.
Mluvit s kopcem je velmi silný, hlavně proto, že je v jeho centru věc, kterou zná snad každý z nás. Problém s lidmi, kteří víc věří tomu, co jim řekne televize nebo sousedka odvedle, než tomu, co jim řeknou přímí svědci událostí, a to i když to jsou jejich děti. Grooa má zase na svědomí Sergio Aragonés, což je obrovská legenda humoristického komiksu, a Groo, tahle parodie na Conana, silný bojovník s téměř nulovou inteligencí, je jeho nejslavnější figura.
Který komiks naopak favorizujete vy?
Osobně se mi hodně líbil ten úplně první ze světa Astro City, kde hrdinové v uzavřené městské čtvrti válčí s nezastavitelným přívalem nepřátel a nezdá se, že by boj měl někdy skončit. Tady se mísí patos s velkým zoufalstvím, až hororem. A hodně mě nadchla také finální galerie, do které přispěl velmi sugestivním obrazem i Bill Sienkiewicz.
Sdělte ještě závěrem, jak vám válka zahýbala se životem, jak vás poznamenala. Jak ji prožíváte?
Za mého života už proběhlo pár světových tragédií, ale že by se nějaký evropský stát rozhodl zničehonic okupovat jiný? Prostě jen proto, že může a chce? A že by to hrozilo přerůst v celosvětovou válku? Celé moje dětství mě strašili atomovými bombami a teď, na stará kolena, se to má vrátit? Jasně, jsme ve věku, kdy už začíná být člověk trochu nostalgický a stýská se mu po mládí, ale po tomhle tedy vážně ne. Zase, na druhou stranu, mě hodně potěšilo, jak se zachovala Česká republika a její obyvatelé, že se většina snaží pomáhat, a že tady dokonce vedeme peloton. Možná je to tím, že sami máme s Ruskem vlastní nepříjemné zkušenosti.
