Foto Alarm
Už takřka pět měsíců sledujeme vojenskou invazi izraelské armády do Pásma Gazy. Mezinárodní společenství vyzývá k příměří a ukončení bojů, Jihoafrická republika u Mezinárodního soudního dvora v Haagu obviňuje Izrael z páchání genocidy. Jednou z mála demokratických zemí, které postup Izraele i nadále bezvýhradně podporují, je Česká republika, která chce být slovy premiéra Fialy „hlasem Izraele v Evropské unii“. I u nás se ale ozývá, že bezpodmínečná podpora Tel Avivu má své meze. Na začátku února vznikla iniciativa žádající zásadní přehodnocení postupu české vlády. Mezi jejími signatáři najdeme třeba Tomáše Halíka, Alenu Wagnerovou, Kateřinu Šedou nebo Radku Denemarkovou. Čím trpí česká debata o palestinsko-izraelském konfliktu? A jak vypadá situace přímo v Gaze? V podcastu Kolaps jsme si o tom povídali s publicistkou a dokumentaristkou Natašou Dudinskou. Podcast se nahrával několik dní předtím, než došlo k úmrtí přibližně stovky lidí při snaze dostat se k humanitárnímu konvoji v Gaze, přičemž část obětí byla zastřelena přímo izraelskými vojáky. Této události se proto rozhovor nevěnuje.
Kdo v současném Izraeli reprezentuje opoziční hlas vůči válečné invazi do Gazy?
Je to část občanské společnosti. Jde o aktivisty, kteří vždy bojovali proti okupaci, proti válkám v Gaze. Jsou to lidé, kterým záleží na osudu této země, ale zároveň jsou kritičtí. Můžeme je označit za mírové aktivisty nebo za radikální levici. Na toto jádro se ale nabalují i jiné skupiny. Máme tady například skupinu matek, které nechtějí, aby jejich synové bojovali v Gaze, a zároveň se vyslovují proti válkám a za lepší budoucnost svých dětí. Začíná to být poměrně významná skupina. Najdeme tam ale také příbuzné lidí zavražděných během útoku ze 7. října, kteří volají po míru a požadují zastavení bojů. Jsou přesvědčení, že spor není možné vyřešit vojensky, jen politicky.
A co se týče čistě politické opozice? Je to pro nějakou politickou stranu téma?
Opozice v Knesetu zmiňuje požadavek propuštění zajatců, ale vůbec nemluví o tom, jak by toho mělo být dosaženo. Ten nejdůležitější protiválečný hlas tedy vyrůstá zdola.
Popisujete, že mezi protestujícími je celá řada dlouholetých aktivistů za mír, proti okupaci. Jak tito lidé reagovali na útok Hamásu ze 7. října?
Z lidí, které znám, na tuto problematiku nikdo nezměnil názor, ale bylo to velmi složité. Není úplně jednoduché si v srdci vytvořit místo pro empatii pro obě strany. I já osobně znám několik lidí, kterým zemřeli v ten den příbuzní. Každý v Izraeli zná někoho, kdo byl unesen nebo zavražděn 7. října. Pro řadu lidí bylo těžké zachovat si empatii vůči tomu, co se děje v Gaze. Většina aktivistů, které znám, nezměnila názor, ale čelili velmi složitým pocitům. Izraelská pravice mluví o některých mírových aktivistech, kteří „prozřeli“ a svůj postoj přehodnotili. Já nikoho takového neznám.