Článek
Narodila se na Ukrajině ve městě Lvov, což byla součást Rakouska-Uherska. Kořeny zde zapustil dědeček Vlasty Fabiánové, které sloužil jako vojenský kapelník a snad právě po něm zdědila budoucí herečka umělecké vlohy. Kdo ví, kam by směřovaly její kroky, kdyby nevypukla první světová válka. Její tatínek narukoval do armády a ona odešla s maminkou do Prahy.
Dokázala si stát za svým
Dostala možnost rozvíjet svůj nesporný talent, setkávala se se zajímavými lidmi a legendárními hereckými bardy. I když se po studiích na chvíli ocitla v Brně, brzy se zase vrátila do hlavního města, kde zůstala dlouhé roky, stala se součástí hvězdné Zlaté kapličky.
Dlouho na sebe nenechaly čekat ani filmové role, tou nejslavnější zřejmě byla role kněžny ve snímku Prstýnek. Hluboké tmavé oči Vlasty Fabiánové okouzlily nejednoho muže. Kdyby chtěla, mohla mít téměř každého, na kterého by si ukázala. Ona ale nepěstovala hvězdné manýry ani milostné románky. Natož pak nějaké skandály, které by plnily přední stránky novin.
Na druhou stranu se uměla ozvat, když o něco šlo. Spousta jejích kolegů vzpomínala na jazyk ostrý jako břitva, kterým dokázala prezentovat své názory bez ohledu na to, jaké to pro ni bude mít důsledky.
Sladký jako bonbonek
Je jasné, že si ji všimli i v Národním divadle, kde si zahrála mnoho nezapomenutelných rolí. Také se tam ale seznámila se svým osudovým mužem, hercem Bohušem Záhorským. Asi není nikdo, kdo by si ho nepamatoval z filmu Náš dědek Josef. Ve skutečnosti šlo o noblesního gentlemana, ne nadarmo měl přezdívku „poslední Baron“.
Kolem herce se stále točila velká spousta žen, přesto že nebyl prototypem dokonalého krasavce. Byl však vtipný, uměl pobavit. Mimochodem, ženy mu říkaly „bonbonek“, protože byl vždy navoněný drahou kolínskou a zřejmě tedy chutnal jako nějaká sladkost. Bez zajímavosti není ani to, že pocházel z velmi vážené pražské rodiny, jeho tatínek učil na ČVUT, inklinoval k politice. I proto tedy herec na začátku své kariéry používal pseudonym Bóža Horský, aby nedělal rodině problémy.
Svatba v pozdním věku
Partneři se vzali v roce 1971 v době, kdy jemu bylo už pětašedesát let, nevěstě bylo jen o šest let méně. Přesto si to užili a byli šťastni, že po byrokratických průtazích k veselce konečně došlo. I když, ona to až tak veselka nebyla. Neměli ani prstýnky a úřad v Jílovém u Prahy také není místem, kde by si chtěl každý říct své „ano“. Jim to ale nevadilo, byli spolu, což bylo hlavní.
Život Vlasty Fabiánové ale nebyl jen procházka růžovou zahradou. Možná největší ránu od osudu dostala ve chvíli, kdy zemřela její nejlepší kamarádka Dana Medřická. Prožily toho spolu opravdu hodně nejen na jevišti, ale i v soukromí. S jejím odchodem se herečka nikdy nesmířila.
Zdroje: super.cz, ceskatelevize.cz, vltava.rozhlas.cz, novinky.cz
