Oříšková čokoláda
Narodila se do rodiny vinohradského pivovarnického sládka dne 17. března 1950. Hudební talent projevovala už od malička a rozhodně nebyla stydlivé dítko. Jak se uvádí na stránkách divadla, kde účinkuje, herečkou se rozhodla stát ve čtyřech letech při kabaretním představení na mikulášské nadílce, když konferenciér vyzval přítomné děti, ať i ony zarecitují či zazpívají.
Vyškrábala se na podium a k velkému překvapení rodičů zazpívala Mým domovem je ztichlá putyka… Jako odměnu dostala oříškovou čokoládu. No a za takový honorář se v očích dítěte zpívat a hrát přece vyplatí…
Jako dítě milovala opery, jejím oblíbeným hudebním skladatelem byl Bedřich Smetana. Už v šesti letech uměla hrát na klavír jeho operní árie. Pokud jde o hudební nástroje, později se naučila hrát na kytaru (často se sama doprovázela), a také na saxofon (jen tak mimochodem, s tímto hudebním nástrojem ji známe i z mnoha představení). Kromě toho umí vzít do ruky banjo, ukulele. Jejím koníčkem je hra na středověké nástroje, jakými jsou loutna, lyra, z těch méně známých pak psalterium, kantele, trumšajt, jejichž struny rozezněla na nejednom koncertu středověké hudby. Recituje a zpívá v latině, galštině, ale i francouzštině a němčině.
Jedním z hudebních nástrojů, na které hraje, je psalterium
Zpět ale k počátku její herecké a pěvecké kariéry.
Zpívající výtvarnice
Nejdříve se učila na ruční sazečku, kvůli zdravotním problémům přešla na střední grafickou školu, kterou úspěšně zakončila zkouškou z dospělosti. Hrála tenis, dělala gymnastiku, učila se technice operního zpěvu u známé operní pěvkyně. K velkému štěstí jejich příznivců, ale i naší divadelní a hudební scény, se nevydala na dráhu výtvarnice (věřme, že i tam by uspěla), ale ve dvaceti letech se přihlásila do celostátní pěvecké soutěže Talent 70. Tu s písničkou Lásko má Hany Hegerové vyhrála.
Povzbuzena úspěchem se zúčastnila konkurzu jednoho z nejnavštěvovanějších pražských divadel, kde se zrodilo mnoho našich hvězd. Se svým jedinečným talentem získala angažmá jako zpěvačka šansonů, které převážně zpívala ve francouzštině.
Brzy už měla „v kapse“ role ve známých hrách tamní avantgardní scény a během pár let se stala hlavní ženskou hvězdou souboru. Společně se spoluzakladatelem, divadelníkem, zpěvákem, skladatelem a textařem, režisérem (atd.) vytvořila legendární hudebně herecké duo.
Svůj vrozený komediální talent zanedlouho uplatnila a dál rozvíjela jako zamilovaná a věrná hospodyně stárnoucího kabaretiéra. Jejich příběhy se dočkaly také filmového zpracování.
Už víte nebo alespoň tušíte? Tady máme další nápovědu.
Zde je malá velká nápověda, dárek k 60. narozeninám jejího letitého divadelního partnera
I pro ty, kteří ji už poznali, ještě přidáme pár dalších známých či méně známých informací…
Mimo scénu
Od 70. let zpívala v rozhlase, nahrála více než stovku hudebních snímků. Mezi její první hity patří Hej, Tóny, Nové boty, Teď hádej. I když ji neminul film ani televize, tento herecký žánr se nestal jejím stěžejním, a objevila se v něm jen v malých rolích. Spíš než „dospěláky“, těšila malé příznivce v pořadech Malý televizní kabaret, Studio kamarád a Kosmická čarodějnice.
Zahrála si v řadě známých pohádek. Namluvila Večerníček Káťa a Škubánek. I v rozhlase se věnovala dětem, stala se „parťákem“ skřítka Hajaji. Měla své pořady, ve kterých sama zpívala a přibližovala malým posluchačům různá témata od rozvíjení lásky k přírodě až po kulturu.
Večerníček Káťa a Škubánek, 1982
Pro děti napsala tři publikace a také pohádky, které se dostaly do výběru Nejkrásnější české pohádky historie.
Holčička s copánky
Uhádli jste? Holčička s copánky na úvodní fotce je také držitelkou ceny Vlasty Buriana jako nejlepší komička roku, a jako host Hudebního divadla Karlín ceny Thálie za hlavní roli v muzikálu Hello Dolly. Na stejnou cenu byla nominovaná za ztvárnění náročné role Smrt ve zpracování středověkého filozofického dialogu Jana z Žatce Oráč a smrt. Z jejích významných rolí nelze nezmínit tetu z Liverpoolu, kterou nastudovala pro jazzovou operu Dobře placená procházka v Národním divadle.
Skvěle moderovala koncerty a festivaly vážné hudby, spolupracovala s hudebními tělesy zvučných jmen. Za spolupráci s Janáčkovým kvartetem na hudebně literárním projektu Důvěrné listy Leoše Janáčka získala cenu Masarykovy akademie umění.
Je to „Žofie Melicharová“.... Není to její pravé jméno, jak jste poznali, ale její představitelka Jitka Molavcová, která spolu s umělcem za zenitem Jonášem v podání Jiřího Suchého bavila obecenstvo Semaforu řadu let. Dodnes je divadlu, kde více než před padesáti lety začínala, věrná, a je stálou členkou jeho souboru.
Jitka Molavcová dnes, sicé má nějaký vpis času ve tváři, ale je to stále ta semaforská hvězda
Zdroje: www.jitkamolavcova.cz, www.semafor.cz,sedmicka.tyden.cz, www.csfd.cz, www.krajskelisty.cz
