Jak dosáhnout toho, aby se do rodu nevloudila cizí krev, jež by mohla oslabit jeho moc nebo jej okrást? Španělští králové měli jasno. Preferovali tak manželské svazky mezi vlastními příbuznými. Netušili, že si tak naopak kopou vlastní hrob.
Z jedenácti manželství španělských panovníků, vládnoucích v letech 1450 až 1661, tak většina z nich byla uzavřena mezi příbuznými.
Nikoho proto nepřekvapovalo, že zplozený potomek Filipa IV. a Marie Anny Habsburské Karel je zároveň také prasynovcem svého otce, bratrancem své matky a bratrancem svého otce z druhého kolena.
Král Karel II.
Už když byl dítě, tak bylo jasné, že jeho život nebude lehký. Trpěl záchvaty spalniček, prodělal neštovice i zarděnky. Zároveň měl nepřirozeně velkou hlavu a křivici. Kvůli tzv. habsburské čelisti měl problém s kousáním, což vedlo k častým žaludečním problémům.
Na trůn usedl po smrti svého otce v roce 1665. Byly mu čtyři roky. I přestože ho deset let oficiálně zastupovala jeho matka, dětství si moc neužil. Místo hraní musel přijímat diplomaty a být svědkem desítkám šarvátek o území.
V pubertě se již naplno rozjely různé nemoci. Byl psychicky labilní a nerad přemýšlel. Měl problémy s pletí, vylučováním a odmítal se koupat. Čelist se mu vyvinula natolik, že nemohl pořádně mluvit, kousat a kronikáři vzpomínají, že silně slintal.
Karel II. Španělský
I přesto bylo nutné, aby se oženil a zplodil potomka, jenž by zajistil pokračování rodu. Byla mu vybrána neteř francouzského krále Ludvíka XIV. Marie Louisa Orleánská. Svatba se konala 19. listopadu roku 1679.
Brunetka s hlubokýma očima byla vyhlášená krasavice. Z domluveného sňatku tak nadšená nebyla. Zprvu se podivného muže štítila. Později však ke svému manželovi pocítila téměř mateřskou něhu a s láskou o něj pečovala. Stála mu po boku, i když ho sužovaly horečky, nevolnost, migrény a nevysvětlitelné změny nálad. Kvůli sexuálním dysfunkcím krále však následníka trůnu, až do své náhlé smrti v roce 1689, neporodila.
Schylování ke konci
Necelé tři měsíce po smrti první manželky bylo oficiálně oznámeno zasnoubení ovdovělého Karla II. s Marií Annou Falcko-Neuburskou, o níž se proslýchalo, že je panovačná, náladová, zlostná a hysterická. Zároveň u dvora protežovala své příbuzné, čímž si proti sobě popudila většinu španělské šlechty i svou tchyni, jež se stále snažila udržet u moci.
Karlovi to ale začínalo být jedno. Už měl dost všech šarvátek. A to jak dvorských, tak územních, které se snažily oslabit moc Habsburků v Evropě. Nejraději se potuloval po paláci a koukal z okna.
Kromě toho stále častěji trpěl podivnými záchvaty. Američtí historici Will a Ariel Durantovi ho proto popsali jako „malého, chromého, epileptického, senilního a zcela plešatého do věku 35 let. Byl tak často na pokraji smrti, že celý křesťanský svět mátl tím, že žije.”
Jak Karel II. vypadal? Podívejte se na video:
Panovníkův stav se neustále zhoršoval. Všem tak bylo jasné, že se jeho rodina dědice nedočká. Nakonec tento fakt po smrti Karla II., k níž došlo 1. listopadu roku 1700, rozpoutal třináctiletý konflikt známý jako válka o španělské dědictví.
Zdroje: www.allthatsinteresting.com, www.karger.com, www.en.wikipedia.org
