KOMENTÁŘ: Slavit či neslavit? MDŽ založila Leninova přítelkyně a svátek ctí i Putin

Dokud Vladimir Putin nerozpoutal v Evropě dosud největší válku po roce 1945, s určitými výhradami by se dala chápat i snaha mnohých českých politiků, feministek anebo i běžných žen a dívek posilovat význam Mezinárodního dne žen (MDŽ). Svátku zdiskreditovaného komunistickým režimem, který by si prý zasloužil nový život. Nezasloužil. Svátek totiž uvedla v život Leninova přítelkyně Klára Zetkinová, která podporovala rudý teror v Rusku i Stalinův režim. A MDŽ zároveň patří k nejoblíbenějším svátkům Vladimira Putina a také 8. března 2024 poděkoval ženám vojačkám ve „speciální operaci“ na Ukrajině i matkám vojáků na frontě.

Mezinárodní den žen je v českém kalendáři dosud takzvaným Významným dnem České republiky. A ačkoliv se obránci svátku dušují, že MDŽ není politickým výročím a už dlouho je pouze symbolem nadnárodního emancipačního ženského hnutí, není to pravda. Hned od svého vzniku v roce 1910 to byl svátek vyšlý z myšlenek radikální frakce dobové levice, která chtěla dosavadní evropský řád utopit v krvavé revoluci.

Komentáře a glosy

Texty zveřejňované v rubrice Názory se nemusí ztotožňovat s postoji redakce CNN Prima NEWS. Jedná se o autorské komentáře redaktorů a externích přispěvatelů.

MDŽ si vymyslela pozdější spoluzakladatelka Komunistické strany Německa Klára Zetkinová. I když její významný hlas v ženském hnutí z přelomu 19. a 20. století nelze úplně opomíjet, neboť pro souvěrkyně žádala absolutní rovnost s muži včetně volebního práva, jejím cílem byla především násilná revoluční změna. Za stejná práva v té době bojovaly i jiné význačné ženské osobnosti, nicméně bez revolučních atributů. Zetkinová toužila po dělnickém převratu a minimálně od roku 1907 se o něm radila i s Vladimirem Iljičem Leninem, se kterým ji až do Leninovy smrti v roce 1924 pojilo velké přátelství.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Připližte se k ženám a ve jménu vlastenectví je oplodněte, vyzval Putinův starosta

Klára Zetkinová navrhla první hromadnou protestní demonstraci evropských žen v roce 1910 na kodaňské konferenci Druhé internacionály, přičemž k této organizaci se hlásili především zradikalizovaní odštěpenci sociálnědemokratických stran včetně Lenina a Trockého nebo německých profesionálních revolucionářů Liebknechta a Luxemburgové.

Ženy chtěly práva, Zetkinová revoluci

První společná ženská demonstrace byla vyhlášena na 19. březen 1911. V Praze se ten den sešlo asi 250 žen v sále zpěváckého spolku Hlahol a mimo jiné žádaly volební právo. V hlavním městě monarchie Vídni dopadla akce ještě úspěšněji. Protestů se tam zúčastnilo na 20 tisíc žen a nesly také transparent s nápisem: „Nemáme menší mozky než muži! Za touž práci týž plat!“ Jejich vzdor byl pochopitelný a upřímný. Zetkinová s Leninem ale v masových demonstracích, které se ten den konaly různě po Evropě, viděli především revoluční masu, s jejíž pomocí jednou uskuteční bolševický puč.

Leninovi se na podzim roku 1917 rudá revoluce skutečně povedla. Zetkinová sice o rok později stála u zrodu Komunistické strany Německa, ale převrat v Berlíně se nezdařil, byť k vítězství nebylo až tak daleko. Revolucionářka posléze dožila v ruském exilu pod ochranou Lenina a Stalina, přičemž komunistická Německá demokratická republika učinila z političky i národní mučednici.

Když Zetkinová v roce 1933 umřela v Moskvě, sovětský ústřední výbor Všesvazové komunistické strany bolševiků vydal zprávu: „Zemřela veliká revolucionářka – Klára Zetkinová, která obětovala více než půl století svého života vášnivému boji za věc světové socialistické revoluce.“ Rakev s nebožkou byla vystavena ve Sloupové síni a posléze uložena u Leninova mauzolea. „Klára Zetkinová byla se všemi poctami pohřbena u kremelské zdi. Zemřela, ale to, co po sobě zanechala celému pokrokovému lidstvu, bude žít věčně,“ uvedla v roce 1977 monografie Klára Zetkinová z pera československého režimního publicisty Alexandra Ježka.

No obětech bolševiků jí nezáleželo

Zetkinová nikdy veřejně nekritizovala Leninovu ani Stalinovu diktaturu. Jen pro osvěžení paměti. Když Lenin na sklonu roku 1917 provedl v Rusku úspěšný bolševický převrat, zavedl rudý teror, který měl každý den stovky až tisíce obětí. A když se 30. srpna 1918 stal Lenin terčem atentátu, okamžitě se mstil a v Petrohradu nechal popravit 500 politických vězňů z řad odpůrců revoluce.

Suma sumárum měl Lenin na rukou krev milionů obětí. Odpor proti bolševikům například nepřežilo půl milionu donských kozáků a povstání rolníků v Tambovské oblasti bylo zpacifikováno až za cenu 250 tisíc obětí. A ženy byly likvidovány se stejnou vehemencí jako muži, Lenin se Stalinem byli přímo zodpovědní za smrt milionů žen, počet obětí komunismu v Sovětském svazu detailně zkoumá například projekt Rozměr sovětských represí a počet jejich obětí.

Putinův vztah k Leninovi

Jedním z důvodů, proč MDŽ zůstává v dnešním Rusku významným svátkem, je i ambivalentní vztah Vladimira Putina právě ke Vladimiru Leninovi. Někdy se chlubí tím, že jeho dědeček Spiridon Putin byl Leninovým kuchařem, jindy si ale do revolucionáře ostře rýpne, ovšem vzápětí ho označí za svatého. V každém případě celá léta odolává návrhům na odstranění Leninova mauzolea z Rudého náměstí a háji i tisíce Leninových soch v ruských městech jako symbol národní historie. V roce 2016  obvinil Lenina ze zničení historické velmoci, která sahala až po Varšavu, když prohlásil: „Lenin položil atomovou bombu pod budovu, která se nazývá Rusko, a ta se potom rozpadla.“ Ve stejné době také Lenina označil za hlavního viníka ukrajinské  státnosti, kterou dal Ukrajincům v rámci svého Sovětského Ruska. Jedním dechem ale kritizoval současný Kyjev za takzvaný Leninopád čili likvidaci více než tisícovky Leninových soch.

V roce 2018 Putin přirovnal komunismus ke křesťanství, Lenina srovnal se svatými a jeho tělo v mauzoleu dokonce označil za relikvii. Po vpádu ruských vojsk na Ukrajinu pak vytvořil jakési „svaté kvarteto“, do kterého zařadil cara Mikuláše II., Lenina, Stalina a samozřejmě i sebe. To jsou v jeho očích jediní hrdinové, kteří hájili a hájí právo Ruska rozšiřovat zemi na světovou velmoc.

Kreml se tedy stále hlásí k odkazu Lenina i ke svátku žen, který vymyslela Leninova přítelkyně Klára Zetkinová. Putin se v den svátku pravidelně setkává s vybranými ženami a jejich prostřednictvím gratuluje „matkám, babičkám, sestrám, ženám, dcerám a přítelkyním ve městech a vsích naší velké země“. Nově pak děkuje vojákyním, které „si zvolily nejvyšší poslání - obranu vlasti“, a rovněž všem ženám, jejichž příbuzní se zúčastní vojenské akce na Ukrajině. A letos matkám vojáků popřál i těmito slovy: „Vychovali jste skutečné vlastence a statečné obránce vlasti.“

Z Kremlu na Pražský hrad a zpět do Ruska

Gottwaldovi, Husákovi či Jakešovi se samozřejmě Mezinárodní den žen také zamlouval, stejně jako významné části československých žen v éře normalizace. O nelidské podstatě komunismu či o popravě Milady Horákové jim soudruzi nic nevyprávěli. Pouze ženám rozdávali dárky a rozlévali alkohol, tančilo se a flirtovalo. Ženy byly v očích režimu oporou systému, jak zaznělo i na poslední oslavě MDŽ na Pražském hradě v březnu 1989. S prezidentem Gustávem Husákem, generálním tajemníkem KSČ Milošem Jakešem a premiérem Ladislavem Adamcem. A co od nich mohly ženy slyšet? Například chválu výchovné úlohy žen: „Stále více si uvědomujeme, že jaká bude socialistická výchova, takový bude člověk příštích desetiletí.“

Osm měsíců poté komunismus v Československu padl. Tedy oficiálně, v duších mnohých zůstal. Po listopadu 1989 sice svátek MDŽ zmizel z kalendáře, avšak v roce 2004 se s novou slávou vrátil jako Významný den České republiky. Paradoxně výměnou za souhlas levice s vyhlášením Dne památky obětí komunistického režimu. Ke staronovým oslavám v režii KSČM se pak postupně začali přidávat sociální demokraté a dnes je to v mnoha českých obcích i městech opět oblíbená oslava.

Proti gustu žádný dišputát. Kdo chce Mezinárodní den žen stále vnímat pouze jako nepolitickou poctu něžnému pohlaví, ten asi jiný pohled na kontroverzní svátek stejně nepřijme. Proto nevyzývám k jeho úplnému zrušení, vždyť ho uznává i Organizace spojených národů (OSN). Jen mám pocit,  že by mohl na nějaký čas opět zmizet z kalendáře. Jaksi protestně, v rámci bojkotu kremelské válečné politiky. Prostě svátek dočasně přidat na seznam protiruských sankcí.

K TÉMATU: České političky diskutují o Mezinárodním dni žen. Podívejte se na video.

Tagy: