Nová kapitánská páska? Nejkrásnější bytosti na planetě
Vyhnánek a Slavia, vazba, která funguje dlouhá léta. „Chodil jsem s dědou už na Strahov, v posledních letech jsem držitelem permice do sektoru 106. Miluju to,“ vypráví ve svém ateliéru v Praze - Kolodějích.
Velká okna, dostatek přírodního světla. Sochy rozprostřeny po zahradě, obrazy uschovány v suchu ateliéru. Tak nějak to u Vyhnánka vypadá, věru působivé místo.
Proč jste se rozhodl být součástí projektu Kapitánská páska?
„Projekt sleduju dlouho, jsem velký slávista, fandím celý život. Je to pro mě prestižní věc. Rád jsem přidal ruku k dílu.“
Jak náročné byl uchopit březnové téma, ženy a ženský fotbal?
„Krásné téma, ale náročné na zpracování. Fotbal miluju, hrál jsem ho, teď jsem už jen fanoušek. Ženy jsou nejúžasnější bytosti na této planetě. Je to čest.“
Vycházel jste při přípravě pásky z vaší předchozí práce?
„Vlastně ano. Tvořím tak, že rozvíjím prvoplánové ilustrace, které mě napadají. V tomto případě to byly třeba ženské oči, okno do ženské duše. Nebo úsměv, miluju, když se ženy usmějí. Do toho jsem namíchal další fotbalové a hlavně slávistické motivy. Z toho vzniknul červenobílý pattern, který je na pásce znázorněn.“
Specifický formát kapitánské pásky, její velikost, vám tvůrčí proces nějak ztížil?
„Nelimitovalo mě to, začal jsem skicovat, pracoval jsem kontinuálně. Na pásku jsem použil jeden výřez. Příběh pokračuje, je zřetelný.“
Jak obecně vnímáte spojení fotbalu a umění, jde to k sobě?
„Určitě, rád pracuju se sportovními motivy. Jak jsem zmínil, chodím na TS, na Slavii jsem byl poprvé v pěti letech. Užívám si to, nechávám se inspirovat.“
Jsou tamní chorea a chorály také určitou formou umění?
„Umění bych úplně neřekl, ale je to výtvarná činnosti, úroveň je obrovská, vznikají úplně neuvěřitelné věci.“
Kdybyste měl vypíchnout jeden silný moment, který jste se Slavií prožil, co by to bylo?
„Je jich strašně moc. Pro mě je to hlavně o přátelství, sdílení okamžiků. Na Teplice přijdu určitě, moc se těším. Snad vyhrajeme.“
