Rádce a pomocník pro dospělé děti emočně nezralých rodičů

Pokud jste vyrostli s emočně nezralým, nedostupným nebo sebestředným rodičem, můžete v dospělosti pociťovat hněv, emoční osamělost, pocit zrady, úzkosti, deprese, obtíže v navazování vztahů. Je možné, že jste v dětství ve snaze sloužit potřebám rodičů ztratili kontakt se svým pravým já a přijali jste úlohu, kterou od vás vyžadovali.

Lindsay C. Gibson, klinická psycholožka, ve své knize DOSPĚLÉ DĚTI EMOČNĚ NEZRALÝCH RODIČŮ popisuje, jakým způsobem emočně nezralí rodiče negativně ovlivňují své děti, zvlášť ty, jež jsou emočně citlivé, a ukazuje, jak se uzdravit z bolesti a zmatku, pramenících ze vztahu s rodičem, který odmítá citovou blízkost. Charakterizuje dva hlavní typy jedinců podle jejich reakce na dětství s emočně nezralými rodiči: externalizátory, kteří zodpovědnost za řešení svých záležitostí přenechávají ostatním, a internalizátory, kteří mají pocit, že práci na vztazích musejí odvést především oni sami. Ti druzí bývají citliví k potřebám ostatních a snaží se také s velkým nasazením pracovat na svém osobním růstu. Právě pro ně je určena tato kniha, v níž se dozví, jak se zbavit viny, která jim ve skutečnosti nenáleží, jak nalézt ztracený kontakt s vlastními potřebami a jak rozpoznat lidi, s nimiž se budou moci cítit sami sebou.

V úvodu knihy přichází autorka s příběhy lidí, které v dospělosti významně ovlivňovala nedostatečně hluboká citová vazba s rodiči, a popisuje, jak vypadá emoční osamělost a také jak se dají pocity izolovanosti zvrátit. V dalších kapitolách zkoumá charakteristické rysy emočně nezralých rodičů a typy vztahových problémů, které vyvolávají. Přiložený soupis typických rysů pomůže identifikovat oblasti emoční nezralosti rodiče a též získáte určitý vhled do možných důvodů, proč se jejich emoční vývoj zastavil předčasně. Popisuje čtyři hlavní typy emočně nezralých rodičů a dozvíte se také o kontraproduktivních návycích, které si děti mohou vypěstovat ve snaze přizpůsobit se těmto čtyřem rodičovským přístupům. Naučí vás, jak rozpoznat lidi, kteří s vámi budou dobře jednat a budou emočně bezpeční a spolehliví. Také vám pomůže změnit kontraproduktivní vzorce chování ve vztazích, běžné u dospělých dětí emočně nezralých rodičů, a s tímto novým přístupem ke vztahům se emoční osamělost může stát záležitostí minulosti.

Mohlo by vás také zajímat: Sourozenecká dynamika a její význam v psychoterapii

Teoretické poznatky a ilustrativní příběhy jsou doplněny praktickými sebeposuzujícími cvičeními a závěr každé kapitoly patří stručnému shrnutí jejího obsahu. Celou knihu pak uzavírá soupis použité a doporučené literatury.

Po přečtení této knihy budete schopni registrovat příznaky emoční nezralosti a chápat, proč se často cítíte osaměle. Konečně vám začne dávat smysl, proč vaše pokusy o citovou blízkost nevedly k bližším vztahům s emočně nezralými lidmi. Naučíte se zvládat přílišně rozvinutou empatii, jež vás možná udržovala v emoční závislosti na manipulativních lidech, kteří empatický vztah neopětují. Konečně také budete schopni rozpoznat lidi, kteří jsou schopni opravdové citové blízkosti a uspokojující komunikace.

Ukázka:

Probuzení k tomu, co doopravdy cítíte

Vzdát se představy o uzdravení a o tom, jak nakonec získáme lásku, někdy znamená nutnost čelit nechtěným pocitům ohledně lidí v naší blízkosti. Mnozí z nás mají sklon cítit se provinile a stydět se kvůli pocitům, které považujeme za nepřijatelné. Jsme přesvědčeni, že dobrým člověkem lze být jedině tak, že tyto pocity potlačíme. Pokud však své skutečné pocity příliš dlouho dusíme, mohou vybublat na povrch způsobem, který nás přinutí zastavit se a podívat se, kde je chyba.

Tinin příběh

Tina měla tolik důvodů k vděčnosti, že se nedokázala přestat cítit provinile. Narodila se svobodné matce, která chodila vypomáhat do domácností, aby je obě uživila. Její matka Kajsa přišla do Spojených států ze Švédska, aby svému dítěti zajistila lepší život. Škudlila každý cent, který se jí podařilo vydělat, aby se Tině dostalo dobrého vzdělání. Tina svoje příležitosti naplno využila a nakonec získala stipendium a vystudovala grafický design. Ke konci studia se na mě obrátila kvůli silné depresi, která ji postihla. Sice byla ještě schopna pracovat, ale každé ráno měla problém začít fungovat. Jakmile vylezla z postele, toužila zase zalézt pod deku.

Nástup její deprese jsme vysledovaly u jejích telefonátů matce, která byla s tím, jak se Tina blížila ukončení studia, čím dál nevrlejší a zahořklejší. Kajsa byla vždy emotivní a nikdy Tině nedovolila zapomenout na to, jak ji sama vychovala, když ji její otec opustil a přišly do Spojených států. V každém telefonátu si Kajsa stěžovala na různé fyzické neduhy a na lidi, kteří se k ní v poslední době zachovali špatně. Tina s ní soucítila, a navíc měla pocit, že je své matce za všechno dlužná, ale vypětí z bezmocného naslouchání Kajsiným hněvivým nářkům ji vyčerpávalo. Připadalo jí, že ať své matce řekne cokoli, nepomáhá to.

Lindsay C. Gibson, Psy.D., je klinická psycholožka, která se v soukromé praxi specializuje na individuální psychoterapii dospělých dětí emočně nezralých rodičů. V minulosti vyučovala psychologii na College of William and Mary a také na Old Dominion University. Žije a svou praxi provozuje ve Virginia Beach ve státě Virginia v USA.

Zeptala jsem se Tiny, jak se cítí, když Kajsa smete ze stolu její projevy sympatie a pokračuje ve svých stížnostech. Nejprve Tina mluvila jen o svých pocitech viny z toho, že není schopna matku povzbudit a že je špatná dcera, když si užívá života, zatímco Kajsa trpí. Když jsem ale pátrala dál a zeptala se jí, jak reaguje její tělo, když slyší matčin hlas, Tina si nakonec dovolila pocítit to. Vypadala zaraženě, když ten pocit identifikovala. „Nemám ji ráda,“ vyslovila šeptem.

To byla Tinina emoční pravda, která bojovala s její dětskou představou o uzdravení, kdy jí Kajsa nakonec poskytne tolik lásky, že jí to vynahradí její neuspokojivý život. Přehnané pocity viny a vděčnosti Tině bránily prožívat skutečné emoce vůči matce. Nenapadnutelný výklad jejich rodinné historie zněl, že Kajsa všechno obětovala, a tudíž si zaslouží veškerou Tininu pozornost a oddanost. Když Tině začaly matčiny neustálé stížnosti vadit, její pocit viny proměnil její podvědomý hněv v depresi.

Jakmile Tina přijala, co vůči Kajse doopravdy cítí, její deprese odezněla. Když si konečně dovolila poznat, že svou matku nemá ráda, i když jí je vděčná, vymanila se z nesnesitelného pouta. Uvědomila si, že může s matkou dál udržovat kontakt, ale nemusí předstírat, že cítí, co cítit „má“.

C V I Č E N Í

Prozkoumat, zda nechováte nějaké skryté pocity

Toto cvičení si můžete udělat, kdykoli pocítíte větší úzkost nebo skleslost. V takových chvílích si položte otázku, zda v sobě nechováte nějaké skryté pocity. Přemýšlejte o chvílích, kdy vám je nejhůř, a zvažte, zda to nesouvisí s myšlenkami na nějakého konkrétního člověka. (Podle mých zkušeností se lidé nejvíc zdráhají přiznat, že se někoho bojí nebo že ho nemají rádi.)

Přečtěte si také: Navraťte se ke svému vnitřnímu dítěti a uzdravte jej - i sebe

Až budete přemýšlet, jak své potlačované pocity vůči danému člověku vyjádřit slovy, doporučuji vám mluvit zhruba jako žák čtvrté třídy a používat jednoduché, jasné věty. Také na tom pracujte někde v soukromí, kde si nebudete muset dělat starosti s tím, jak na vás budou reagovat druzí. Potom sami sobě dovolte vyslovit (nebo zašeptat) nepřikrášlenou pravdu o svých pocitech.

Můžete zkusit například větu: „Nelíbí se mi, když ten člověk _________,“ a popište jeho chování. Když narazíte na své skutečné emoce, pocítíte uvolnění napětí a úlevu. Nedovolte, aby vám v tom bránily pocity viny. Mluvíte pouze sami k sobě, za účelem sebepoznání. Nikdo vás neslyší a je to úplně bezpečné.

Někteří lidé považují za nutné druhého konfrontovat, aby se daný vztah doopravdy vyjasnil, ale myslím, že to často bývá kontraproduktivní a vyvolává to příliš silné obavy. Pokud své pocity odhalíte příliš brzy, může vás to zaplavit zbytečnou úzkostí – o riziku ostré odezvy nemluvě – v době, kdy teprve začínáte navazovat spojení s tím, co doopravdy cítíte. S tím druhým si vždycky, budete-li chtít, můžete promluvit později, ale nejprve potřebujete znovu nabýt schopnost mluvit o svých pocitech se sebou samými. Jen pro ujasnění, tím, co pomáhá, není říct o svých pocitech druhému člověku, nýbrž poznat, co doopravdy cítíte. Už jen přiznat si své skutečné pocity a nahlas je formulovat může výrazně přispět k opětovnému nabytí vnitřního pokoje.

***

Knihu DOSPĚLÉ DĚTI EMOČNÉ NEZRALÝCH RODIČŮ zakoupíte na našem e-shopu.