14. dalajláma během osobního setkání požehnal Banášovu úsilí sbližovat lidi, německá kancléřka Angela Merkelová mu poděkovala za román Zóna nadšení. V anketě Panta Rhei Awards se tento bývalý slovenský politik umístil ve velké trojce slovenských spisovatelů spolu s Milanem Lasicou (in memoriam) a Dominikem Dánem.
Jste nejpřekládanější slovenský autor v České republice, váš román o Tomáši Baťovi Jsem Baťa, dokážu to! má za sebou již několik vydání. Proč je tak oblíbený?
Vím, jak náročný je český čtenář a český knižní trh, o to víc si vážím toho, že vydavatelství Euromedia, Beskydy a Olympia mě na český trh uvedla. Není obvyklé, aby měl slovenský autor v Česku devět knih. Velmi si toho vážím a jsem českým čtenářkám a čtenářům vděčný za jejich zájem. V tomto kontextu je mi jen líto rozhodnutí českého premiéra zrušit setkání české a slovenské vlády. Premiér Petr Fiala si asi neuvědomil, že politici přicházejí a odcházejí, ale národy a vzpomínky zůstávají.
Fico se bojí, že kumpáni začnou mluvit. Fialovi jsem vděčná, říká Vášáryová |
Co tím přesně myslíte?
Nejsem si jist, zda politická garnitura, která přijde po Fialově, bude na toto rozhodnutí vzpomínat pozitivně. Naštěstí jsou zde umělci, sportovci a všichni normální lidé, kteří česko-slovenský vztah považují za posvátný. K nim patřím i já – starší dceru mám už pomalu třicet let vdanou v Praze, mám v Čechách mnoho dobrých přátel a tisíce čtenářů, takže o náš vztah obavy nemám.
Jozef Banášje slovenský prozaik, dramatik, diplomat a politik. V letech 2002–2006 byl poslancem Národní rady zvoleným za Alianciu nového občana. Byl místopředsedou výboru pro evropskou integraci, členem výboru pro obranu a bezpečnost a Stálé delegace NR SR při parlamentním shromáždění Rady Evropy a členem zahraničního výboru NR SR a vedoucím stálé delegace NR SR při Parlamentním shromáždění NATO. Je také autorem biografického románu Zastavte Dubčeka! či knihy Tomáš Baťa, dokážu to!. Napsal i několik divadelních komedií a scénářů k televizním inscenacím. |
Na Slovensku vás některá média označují za kontroverzního. Stále platí, že autor se bez vyvolání emocí neobejde?
Je to pro mě ocenění, protože kontroverzní člověk je ten, který přemýšlí, který není ochoten bez použití mozku přijímat propagandistické jednostranné názory mediálního hlavního proudu. Takže vyzývám všechny, kteří mě takto označují, aby v tom pokračovali.
Jste bývalým diplomatem i poslancem Národní rady Slovenské republiky. Politika vás zjevně drží dál. Čile se vyjadřujete i k politickým tématům. Co vás k tomu vede?
Čtyřicet let jsem držel hubu a krok a nejsem ochoten to dělat dál.
Byl jste jako první a zatím jediný Slovák zvolený do funkce viceprezidenta Parlamentního shromáždění NATO. Vaše názory na Alianci jsou však kritické. Jak to jde dohromady?
Člověk mění své názory podle množství informací, které má k dispozici. I když je Parlamentní shromáždění NATO v podstatě jen cestovní kancelář pro poslance členských zemí, jako viceprezident jsem se přece jen dostal k neveřejným informacím. Měl jsem možnost setkat se s prezidentem Ukrajiny Viktorem Juščenkem, prezidentem Afghánistánu Hamidem Karzáím, dalšími významnými politiky, navštívit místa, kam se běžný politik nedostane. To vše formovalo a měnilo můj názor. Pochopil jsem, že NATO je jen shluk amerických přitakávačů. Vím, co říkám, řekli mi to samotní američtí poslanci. Lidí, kteří jen papouškují jejich stanoviska, si neváží.
Slovenská vláda odmítá dodávat zbraně na Ukrajinu. S tím asi souhlasíte.
Je štěstím Slovenska, že je u moci tato vládní koalice. Za vlády diletantů Igora Matoviče a Eduarda Hegera bychom byli mezi prvními horlivci hlásícími se bojovat na Ukrajině. Pokud bych byl premiérem, otevřel bych v každém okresním městě náborové kanceláře pro dobrovolníky a pravidelně bych veřejnost informoval o zájmu lidí jít bojovat na Ukrajinu. To bychom se divili, jaká „tlačenice“ by tam byla. Je tragédie, že se najdou politici – včetně těch českých, kteří jsou jen za kšefty zbrojařů (o nic jiného zde nejde) a nemají žádné mírové řešení. Řeči o vítězství nad jadernou mocností mohou mít jen diletanti.
Nicméně slovenským zbrojovkám nic nebrání zbraně na Ukrajinu dodávat. Neměla by být administrativa Roberta Fica ráznější?
Žádná administrativa by neměla být v dodávkách zbraní rázná. Jsem pacifista, vzorem mi je Albert Einstein, který vůbec nechápal, jak může být někdo hrdý na to, že je voják – součást vražedné instituce. Takže pokud někdo argumentuje tím, že je pro národní hospodářství dobré, pokud zbrojovky vydělávají, je to cynik, kterého bych poslal do první linie.
Jsem pacifista, vzorem mi je Albert Einstein, jenž nechápal, jak může být někdo hrdý na to, že je voják – součást vražedné instituce.
Za měsíc jsou na Slovensku volby prezidenta. Půjdete volit?
Ano a jasně říkám, že budu volit Petra Pellegriniho. Průběh předvolební kampaně je identický s tím, který jsme zde měli před posledními volbami. Tehdy se najednou objevila na scéně neznámá právnička z Pezinka a média z ní udělala prezidentku. Nyní je to diplomat Ivan Korčok, který se ztratil ze scény, aby se objevil jako favorit liberálů a progresivců. Pozoruhodné je, že loni při pátém výročí zavraždění novináře Jana Kuciaka a jeho přítelkyně nebyly žádné masové demonstrace. Tentokrát, při šestém, však byly s jednoznačným zaměřením – podpora kandidatury Korčoka.
Ve slovenských médiích jste se vyjádřil, že Korčok nemá svůj názor.
Ano, řekl jsem, že jsou dvě profese, jejichž vykonavatelé jsou naprogramováni na to, aby neměli názor – kariérní voják a kariérní diplomat. Slovo kariérní je důležité. Ti lidé jsou připravováni, aby plnili příkazy. Mám pocit, že Ivanu Korčokovi je dokonce jedno, jestli bude prezidentem, prostě někomu vysílá signály – jsem zde připraven posloužit. Jeho snaživost se projevila v kauze, na kterou jsme už téměř zapomněli – sotva se stal ministrem zahraničních věcí (ve vládě Igora Matoviče – pozn. red.), první, co udělal typicky servilně, bylo prohlášení, že Slovensko uznává americkou loutku Juana Guaidóa za prezidenta Venezuely. Pár dní po tomto prohlášení byl již Guaidó na smetišti dějin.
Ficův „podržtaška“ s pověstí sympaťáka. Dvě tváře Petera Pellegriniho |
Ivan Korčok se vyjádřil, že současnou slovenskou diplomacii není slyšet, z mezinárodního fóra se vytratila, premiér Fico prý nedělá Slovensku dobré jméno. Jména Fico či Orbán v zahraničním tisku ale figurují.
Je to půvabné prohlášení od člověka, který v celé diplomatické a politické kariéře neměl žádný názor, jen hlučně ba iniciativně hlásal názory těch, kteří ho chválili. Nejsem fanoušek Roberta Fica, jen konstatuji fakt – pokud byl někdo poněkolikáté zvolen premiérem, tak ho berou s náležitou úctou. Chci využít vaší otázky a zdůraznit, že kritici všeho pronárodního, protiglobalistického si už jaksi zvykli používat klišé – celý svět, přičemž mají na mysli zhruba padesát států, které jsou v americké sféře vlivu. To je však z dvou set států, které jsou členy OSN, jen jedna čtvrtina. A i to je více názor politického establishmentu než občanů.
Diplomat je především úředník a jak jste sám poznamenal, jako ministr zahraničních věcí pan Korčok nějaké názory reprezentoval.
Jistěže, ale nebyly to jeho názory, ale názory jiných, které si jako vždy osvojil. Nejnověji se podobně předvedl, když kritizoval slovenského ministra zahraničí Juraje Blanára za to, že se setkal s ruským ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem, přičemž pan Korčok se s Lavrovem setkal v roce 2021 také a to v době, kdy byl již Krym ruský. Tehdy zdůraznil význam plnění Minských dohod, které dnes už nezmiňuje. I to svědčí nejen o jeho názorové, ale zejména charakterové labilitě. Diplomaté slouží vlasti, jenže státní tajemník, ministr (což byl Korčok ve dvou ideově opačných vládách – Fico a Matovič) a natož prezident, o kterého usiluje, není diplomat, ale politik a to je velký rozdíl.
Korčok, Pellegrini, Harabin... a Matovič. Prezidentem Slovenska chce být 9 mužů |
Otevřeně podporujete prezidentského kandidáta Petra Pellegriniho. Máte z toho nějaké výhody?
Podporuji Petra Pellegriniho proto, že to považuji za správné. Mám několik důvodů. Korčok je muž konfliktu, Slovensko už opravdu potřebuje klid. Je pokrytecké, když Korčok vypráví o jakési rovnováze, jeho progresivní podporovatelé mají dokonce komické heslo – nemůžete mít všechno. Když byl Korčok ministrem Matovičovy vlády, která měla stejné politické směřování jako prezidentka Zuzana Čaputová a předseda Národní rady, tehdy mu tato nerovnováha nevadila. Hlavní důvod, proč podporuji Pellegriniho, však je – reálná hrozba, že by mladí muži ze Slovenska byli vysláni do bojů proti Rusku. Vidíme, co se děje na takzvaném východním křídle NATO – politici dělají ramena, bagrují se protitankové zákopy, chystá se největší cvičení v historii NATO. Že nás tlačí do ostrého konfliktu, nevidí jen hlupák. Při Korčokově horlivosti a jasné proamerické orientaci by se jako prezident nepochybně pro vyslání našich vojáků zasazoval.
Slovensko je však členem NATO a ani Peter Pellegrini by také mnoho možností neměl.
Vždy jsou možnosti manévrovat. Záleží to na horlivosti politiků. Je rozdíl, zda jste v řetězu třiceti členských zemí NATO v jejím čele, mezi horlivci, nebo na jejím konci. U Pellegriniho vidím výrazně vyšší předpoklady pro úspěšné manévrování.
Co nyní píše Jozef Banáš, když se nevyjadřuje k politice?
Dokončil jsem další motivační biografii s názvem „Nevzdám to!“ o nejvýznamnějším slovenském vědci v naší historii profesoru Aurelu Stodolovi. Věřím, že tak jako romány o Dubčekovi, Štefánikovi a Baťovi, také tento zaujme i českého čtenáře.
