RECENZE: Jeskyně tisíce přání, Jiří Mikulík

Ačkoli to podle časového odstupu obou recenzí není poznat, vrhnul jsem se na druhý díl série v podstatě ihned po dohrání toho prvního. Tak moc jsem chtěl vědět, jak moje rozhodnutí ovlivňují herní svět.

Kniha začíná přesně tam, kde skončila předchozí, jen o pár měsíců později. Během té doby postava zlepšila své vrozené dovednosti, ostatní pravidla zůstávají stejná, a proto je čtenář předchozí knihy může rovnou přeskočit.

Nicméně my je ještě přeskakovat nebudeme, chtěl bych totiž lehce popsat soubojový systém. Ten je trošku složitější, ale z mého pohledu geniální. Střetnutí probíhá na sekvence, každá sestává ze tří kol. Hráč hodí kostkou a podle výsledku v tabulce vyhledá příslušnou kolonku, kde je uvedeno, jak každé kolo dopadlo. Nejčastější výsledek je zranění postavy nebo nepřítele, ale bývají tam i zranění menší či závažnější. Podle výsledků se odečtou životy oběma stranám a pokud jsou ještě naživu, celé se to zopakuje. Účastníci souboje mají různý stupeň schopnosti zacházení se zbraní, jejich rozdíl se nazývá stupeň převahy a ovlivňuje četnost zásahů: čím je převaha hrdiny vyšší, tím častěji nepřítele zraňuje a naopak.

Systém je těžké popsat, ale z prvního příkladu rychle přejde do krve a oproti jiným gamebookům má několik zásadních výhod. Nekonají se žádné kostkové orgie, většinou je na dva či tři hody hotovo. Souboj je napínavý, protože výsledky jsou úplně různorodé, a dokud nekouknete do tabulky, nevíte, jak jste dopadli. V jakém jiném gamebooku se stane, že si řeknete „Panečku, trojka je přesně to, co jsem teď chtěl hodit“? Další výhodou je eliminace supermanského efektu: i v případě, že má postava drtivou převahu, stále může nějaké zranění utržit, žádný souboj není předem rozhodnutý.

Poslední věc, kterou bych o soubojích zmínil, je jejich zasazení do děje. Po proběhlém střetu následuje i na dalším odkazu popis, jak se hlavní hrdina se svým soupeřem vypořádal, takže soupeř se ze statistického údaje mění v živoucí postavu a dobrodružství působí přirozeněji.

Pojďme k příběhu. Země začíná být neklidná, mezi zasvěcenými kruhy rezonují obavy z možného návratu Prvorozených. Gabriel Knox se vydává na sever do Jeskyně Tisíce přání, kde provádí výzkum Sebb Rilaw, člověk, který by mohl obavy potvrdit nebo zmírnit. Autor chytře vede příběh skrz oblast, kterou postava zná: herní svět se předchozími rozhodnutími lehce změnil, někde vznikli spojenci, jinde nepřátelé. Změnilo se také počasí, deštivý podzim vystřídala tvrdá zima a putování je velice mrazivé, ideálně vedené od krčmy ke krčmě.

Proměnil se i herní styl: v předchozí knize bylo očividné, jak se má který build chovat, zde to tak úplně není. Jasně, na velkou vloupačku je pořád vrah lepší, ale co když má váš hraničář ty pravé kontakty? Necítíte se s válečníkem na zimní putování lesem, ale zároveň máte po cestě dobrého přítele, který by dokázal pomoci? Ani názvy pěti nových zásluh, které lze v tomto díle získat, už tolik nenapoví, jak je získat. Poslední z nich jsem ani po čtyřech hrách neobjevil, čtvrtá mi při získání doslova vyrazila dech.

Závěrem můžu potvrdit, že druhý díl drží vysoce nastavenou laťku a už se těším na pokračování.

Respondentem recenze byl Darian G. Knoxx (vrah), prostřední z bratří Knoxxů. Umí otevírat zámky, dokáže se ukrývat ve stínech, ze kterých pak bleskově útočí ze zálohy pomocí meče a dýky. V jeho nekalých praktikách mu pomáhá vrozená schopnost Telekineze. Po dobrodružství, které prošel na druhý pokus, jej obyvatelé znají jako Mistra zloděje, Pána lesa či Lovce nemrtvých. 

A jak si vedl Leif? Toho už také můžeme nazývat Mistrem zlodějem, a mimo jiné i Fénixem a Nájemným žoldnéřem.

Jiří Mikulík
Jeskyně tisíce přání

Vydáno: 2016, Tigris Zlín
Počet stran: 408
Jazyk vydání: český
Ilustrace: Jan Kordina
Obálka: Alena Kubíková
Vazba knihy: měkká / brožovaná
ISBN: 978-80-7490-136-2