Článek
Bezradnost, neutěšená životní situace, život na okraji společnosti. Nahlédli jsme pod pokličku vyměněných manželek. Jedna Martina z domova, který voní novotou, krásné čisté prostory ve světlých tónech a bílé vybavení. Hodný manžel, jedno dítě. Martina číslo dvě si v tomto prostředí o to intenzivněji uvědomuje svoji bídnou situaci. Na jedné straně téměř luxus, na druhé straně bída. Ukápne i slza a můžu se přiznat, že i mě bylo Martiny číslo dvě líto. Moc líto. Je to žena slabá, s nižšími rozlišovacími schopnostmi, s omezeným inteligenčním kvocientem. Neumí se v životě prosadit, nezvládá péči o děti, partner jí nepomáhá a ona se v tom prostě plácá. Je jí líto, kde je, co je, ale nedokáže s tím nic udělat. Potřebuje pomoc.
V médiích se řeší, že děti mají vši. Ano, mohou mít. Je to celkem běžné, vši se šíří dětskými kolektivy. Děti si spolu hrají, sklání k sobě hlavy, vyměňují si čepice a vši řádí. Není až takový problém se jich zbavit. Vši ve vlasech mohou ze školky donést i děti z toho nejčistšího příbytku. V bytě se ale nalezli v pasti i švábi. Další bod kritiky. Ano. Byt je v hrozném stavu. Čí je to ovšem vina? Vždyť tato vyměněná rodina žije v bytě pronajatém? Byt, který by si snad ani nikdo nepronajal. Je v hrozném stavu, nedostavěný, v koupelně se topí dřevem v kotli, aby se ohřála voda. K tomu švábi. Pokud rodina za nájem platí, měl by se přece starat vlastník, nebo snad ne?
Martina už poslední dvě děti ani nechtěla. Věděla, že se o ně nedokáže dobře postarat, přesto podlehla slovům partnera a přivedla je na svět. Ten jí ovšem s ničím nepomáhá, sám momentálně pracuje, ačkoliv si spoustu let užívat podpory státu, protože za 20 tisíc by do práce prostě nevstával. Doma nepomůže s ničím a Martina se stará o to nejzákladnější. Třeba o naštípaná polena. Děti rostou jako dříví v lese.
Divák by čekal, že se vzdá Martina ze Zlína, která přišla do pekelných podmínek, ale ne. Po pěti dnech kapitulovala její sokyně. Prý ví, že se její partner neumí dobře postarat o děti a reality show ukončuje. Co za tím bylo doopravdy?
Mezi osmi očima dostala pucunk, přesto žádala o pokračování vztahů na dálku. V záběru jí stékala z oka slza. Slza uvědomění si vlastní beznaděje, neschopnosti a zoufalství.
Spolu s tou její slzou, kápla i ta moje, ačkoliv pomyslná. Nemá každý stejné startovní pole do života. Je lehké do každého kopnout, ale je těžké podat ruku a učit jiného, jak žít.
A když jsme už u té odměny, tak Martina dala odměnu na splátku dluhu jakéhosi Rusáka, na pohřeb matky, čí konkrétně jsem nepochopila, zda onoho Rusáka nebo přítele a potřeby pro děti. Třeba na brýle.
